Grotowski

Ambice a schopnosti tvůrců jsou zřejmé a nezpochybnitelné. Bohužel chybí jak říkají francouzi - "balance". Zoufale nevyvážená a nevyrovnaná produkce (rozuměj: umělecké dílo), která mohla být oslňujícím postmoderním dílkem. Velká škoda! A přitom ti španělé jsou stále osvěžující či snad oživující "vodou, co ma drží nad vodou". Anebo už nejsou...? Opětovně, jako v jiných svých recenzích, uvádím, že nepovažuji za nutné hodnotit jednotlivé složky, neb se více či méně všichni snažili... Tak kdo to zprominutím tak zvoral ?

Neubráním se jisté analogii, která mně přichází na mysl. Kdysi se mi svěřila "herečka od pánaboha" Věra Kubánková, jíž jsem měl tu čest režírovat, že má dilema, zda přijmout jistou televizní roli. Optala se tedy své dvorní režisérky Heleny Glancové (pro netušící čtenáře - Divadlo za branou Otomara Krejči). Glancové rada byla prostá a přesná: "Je to o něčem ? Pokud ano, tak do toho jdi." Inu - základním stavebním kamenem každého uměleckého audiovizuálního díla je scénář. "S kvalitním scénářem do toho a půl je hotovo." Pochopitelně - vždy lze pohnojit či podělat kvalitní předlohu či scénář, ale pokud je tvůrčí tým alespoň průměrně zorientován a rozumí svému řemeslu, pak je to potěšení pro diváka. V našem případě to zvládli "bez ztráty kytičky". Francouzské filmy a seriály bohužel často trpí překombinovaností zápletky či děje, zmatečností a nejasnostmi. Tentokrát to ovšem vyšlo "na jedničku".  Nebudu zmiňovat jednotlivé složky díla - vše sedí v souladu s žánrovým rámcem. Pro mne jako frankofila milé překvapení. Jen houšť!

Špičková žánrovka ! Pro mne osobně se potvrzuje krutost, nelítostnost a bezohlednost Mosadu. Mají to zkrátka hluboce dějinně zakořeněné - vždyť přece Ježíš byl žid...  Haj Hou

Nečekané pozitivní překvapení od USATV. Jak vidno, když se chce a umí se to prosadit, jde to.

Po právu se ptám, zda opravdu nejsme schopni natočit analogicky kvalitní seriál. Co tomu brání - peníze, schopnosti tvůrčího týmu, vůle, zájem... Proč ostatní země bývalého východního bloku "až neblaze úspěšně" převyšují ve své audiovizuální tvorbě uměleckou produkci České republiky ?  Pokud se již někdo odhodlá pro tvůrčí čin - omluvte odbočku k filmovému žánru - tak natočí Křižáčka. Pouhá snaha nestačí, je třeba um a dovednost a nezbytná sveřepá zavilost. Haj hou

Nebudu zdržovat a unavovat čtenáře : vrcholné žánrové dílo s ohledem na původ seriálu a charakteristické znaky uměleckých vyjadřovacích prostředků (Sovětský svaz) - záměrná pomalost či zdlouhavost scén, dlouhé záběry na detaily herců, dokonalé herecké výkony v psychologicky mistrně propracovaných rolích, výtvarná stránka především berlínských stranických interiérů a uniformy - ach bože ty uniformy - je nutno je hodnotit jako dalšího herce na place - hrají svou vlastní hru ve prospěch celku. A nemluvě o hudbě, rusové zkrátka umějí, když chtějí (a je jim to umožněno!). Pochopitelně předloha (scénář) je jako vždy to gróóó´, střih a režie slouží svému dobrému účelu. Abych dodržel své předsevzetí z úvodu - na závěr lahůdka pro všechny, kteří se učí (dovolte mi, jako hereckému pedagogovi...) jak hrát a vyjadřovat se pouze očima - scéna ve třetím díle v kavárně: sovětským velením inscenované setkání Stierlitze s jeho manželkou po deseti letech odloučení s ohledem na fakt, že žádný případný nechtěný pozorovatel nesmí poznat vzájemnou vazbu a dále pak nezanedbatelný psychologický aspekt u obou protagonistů, zda a kdy bude ještě možné něco takového. Příjemný divácký zážitek !

Asi jsme každý viděli jiný seriál... (pro odsuzovatele a kritiky) Každé umělecké dílo je nutno hodnotit objektivně dle žánru, použitých vyjadřovacích prostředků, celkového výsledného tvaru a jeho účinku či dopadu na příjemce - koncového diváka. Haj Hou

Převeliké zklamání, potvrzující, že Petr Jákl opravdu není režisér. Po průměrném filmu Kájínek a lehce nadějném Ghoulu to bylo velké očekávání. Bohužel, potvrdilo se, že pohádka o kaskadérovi, který se jednoho krásného dne probudil a rozhodl se, že bude režisérem (!!!) skutečně patří do kategorie ILUZE. Je zbytečné soudit jednotlivé složky díla, více či méně zdařile se pokoušející zachránit svého kapitána před potopením. Ale abych neviděl vše černočerně - myslím, že by se Petr Jákl měl do budoucna věnovat produkci, která mu zjevně sedí a daří se mu na mezinárodním poli. A jak vždy říkávám na divadle i ve filmu: Bože ! Co by se za ty prachy mohlo udělat ve správných rukou za překrásná a nezapomenutelná díla...

Pět hvězd především z důvodu vynikající študýrky Samuela Labarthe... Chválím scénář včetně adekvátní výtvarné stránky, hudby, kamery, střihu a pozvolného tempa vyprávění. Režie poctivě slouží.

Pro mne zcela neznámý a poprvé shlédnutý film s ikonou francouzskoitalské kinematografie. Bravo ! Božské charisma Lina Ventury se snoubí s námětem, scénářem, hudbou, kamerou a střihem. A režii nevyjímaje. Lino Ventura se řadí mezi minoritní skupinu herců a hereček, kteří si vystačí s prací očí. Uhraje vše pouhým vhledem do nitra své postavy, situace, dialogického jednání. Jeden z nejlepších, pokud vůbec ne nejlepší z mistrových filmů.