Tristan_nsc

Někdo založí rodinu a jiný postaví dům. A Justo Gallego postavil katedrálu. Portrét silně věřícího katolíka z předměstí Madridu, který zasvětil svůj život Bohu a stavbě jeho svatostánku bez jakéhokoliv vzdělání ve stavebnictví. Je to příběh skoro neuvěřitelný, ale dokazuje že s velmi silným odhodláním dokáže člověk velké věci.

Jonathan Wick se nám po 4 letech vrátil v plné síle. Akční scény jsou opět vyřezané k dokonalosti, jenž nejlépe reprezentuje scéna z pařížské bytovky v závěru snímku. Ačkoliv Keanu toho moc nenamluví, ostatní to plně nahrazují. O něco více prostoru dostává Winston, což rozhodně vítám, stejně jako otevření příběhu směrem k organizaci "Vysoký stůl". U hlavního antagonisty cítím návrat k druhému dílů, ale tentokrát je ještě bezcitnější a více utržený ze řetězu. Co bohužel Markýz nemá, je výrazný zabiják, co by (stejně jako ve dvojce) svedl finální souboj s Wickem. Na druhou stranu cítím nutnost podotknout, že Bill Skarsgård je ve své roli o něco lepší než Riccardo Scamarcio a tak svou "pravou ruku" nahrazuje svým výkonem.

Brilatní observační dokumentaristika o (ne)době, která vytvořila nový, nesnadno přijatelný, normál. Celý film má v sobě paletu emocí, jenž doprovázely celé to období zhruba dvou let. Od trpké ironie po silnou empatii vůči druhým. Klusák se nesnaží vnucovat názory zda je to, či ono správně nebo špatně. Zkrátka se jedná o ohlédnutí za tím "Velkým nic" co zde s námi bylo, jak v dobrém, tak v tom špatném.

Naprosto bizarní satira do momentu, než vám dojde, že tohle není karikatura komunismu, ale tvrdá realita, kterou někteří nedobrovolně žijí. Některé scény jsou z našeho kontextu (až uboze) vtipné a jiné neuvěřitelně smutné. Vlastně to má všechny emoce. Od humoru po lítost. To všechno vyvrcholí v poslední scéně a v té je více pravdy, než bych si asi chtěl připustit.

Dokument o proměně tváře Žižkova v kontextu událostí nedokončené (a nepovedené) přestavby Žižkova na panelákovou čtvrť, doplněný o názory místních obyvatel. Dnes je Žižkovská zástavba nádhernou ukázkou nedokončené asanace a přestavby. Na dolním Žižkově stojí stále stará zástavba, zatímco na horním převažuje zástavba z této éry.

Zážitek z filmu bohužel kazí Marie Kreutzer, jenž měla na filmu ještě zapracovat, aby ho nemusela následně držet Vicky Krieps v hlavní roli a dost povedený soundtrack. Esteticky a vizuálně je snímek opravdu krásný. Co je ale doslova do očí bijící, jsou (naštěstí jen občasně) nedobové rekvizity (filmová páska, obal knihy...), které nijak nezapadají do filmového světa a hloupě kazí zážitek z filmu. Jinak to vlastně není vůbec blbý film, i přes silné nerespektování historie. Ale tak pro jednou bych to asi prominul.

Nejen nejlepší western všech dob, ale možná i nejlepší film všech dob. Leoneho vybroušený diamant z Divokého západu s fantastickým hudebním doprovodem Ennia Morriconeho a stejně dobrými výkony Henryho Fondy, Jasona Robardse a Charlese Bronsona, který většinu času komunikuje čistě non verbálně nebo za pomoci své harmoniky, ale i to bohatě stačí k uspokojení diváka. Kdo neviděl, jako by nebyl.

První polovina je klasická konverzační komedie ve stylu předchozího počinu Matrina McDonagha a dua Farrell & Gleeson - V Bruggách. Druhá polovina nabere temnější spád a vyústění může působit krapet neuspokojivě, ale já jsem spokojen více než dost. Klenotem je, kromě fantastického prostředí, soundtrack, který snímku sedí jako hrnec na zadek. Herecké výkony Colina Farrella a Brendana Gleesona jsou za jedna a celkově i ostatní postavy jsou výborně napsané. Není divu, že má film devět nominací na Cenu Akademie.

Babylon není jenom vydařený snímek nýbrž je oslavou filmu jako takového. Už úvodní půl hodina-hodina, která má drive, jaký má jen hrstka filmů, nasadí laťku hodně vysoko. Postupně film zpomaluje až do samotného vyvrcholení, které mě opět utvrdilo v kvalitě tvorby Damiena Chazella, a zároveň z něho jde silný pocit fanouškovství vůči filmu ze strany režiséra. A co že má film malinko přes 3 hodiny. Pokud se to někomu nelíbí ať se na nedívá, jelikož je to stopáž tak akorát. Ani zbytečně natažená, ani nijak zkrouhlá. 3 hodiny jsou cenou za neskutečný (audio)vizuální zážitek a oslavu filmového průmyslu jaké se dostává po málu.

Filmové/seriálové adaptace videoher jsou hodně tenký led a většinou to nedopadá dobře (jedním příkladem za všechny je Resident Evil). Rozjezd seriálu není vůbec špatný, herní předlohu rozšiřuje o příběhové pasáže a usekává ty čistě herní, které se na stříbrné plátno nehodí. Začátek je silný a ačkoliv jsem se nesmírně bál, co ze seriálu vzejde, zatím jsem více či méně spokojen.