Mrkos

Mimořádná událost je veselé poťapané dílko o neschopnosti komunikovat, dorozumět se, poslouchat se, vnímat se. O neschopnosti rozeznat podstatný od nepodstatnýho, to důležitý a pravý od pitomosti. Zvykli jsme si na zástupy odborníků, komentátorů, moderátorů, hlasatelů, recenzentů, tlampačů i automatických odpovědí. Vlastní názor abys pohledal. Plkáme plky, žvatláme žvásty. Papouškujeme chytrosti i zhovadilosti. Nedej bože, že se nemůžem mrknout do telefonu, na net či TV. To jsme bezradní, zmatení, ztracení. Panikaříme. Neumíme si poradit s banalitama, řešit jednoduchosti. A co teprve, když zažijeme něco mimořádnýho, na co nejsme připravení a strach nás ochromí? Třeba v motoráku! To se pak hupky šupky upneme na systém (Bůh už dávno nesedí pro většinu z nás u volantu.). Ale tam nahoře jsme zase jen „my“. Neschopní sedláckého úsudku, vystrašení z odpovědnosti. A tak jsme ve vypjatých chvílích v rukou šílenců, kterým jsme dovolili nás zastupovat a chránit. Víc než satirický obrázek čecháčkovství je film absurdní anekdotou o povrchnosti, karikaturnosti a rychlokvašenosti současné reality. O plytkosti i neschopnosti žít bez manuálu, i o kvalitě s jakou konzumujeme naše životy. Je to pomalu ujíždějící komiks naším hobitím krajem bez hrdinů s nadpřirozenými schopnostmi. Bez ambicí na jednoznačnost a jasný odpovědi, na nastavený zrcadla a katarze a paradigmata a jiný mizerný slova.   Je skvělý, že se všechny reakce, názory a kritiky na tenhle biják, špatný, krásný, nenávistný i pozitivní v ničem neshodují a každý v nich chválí či poplive, tu vyzdvihne, tu zatratí něco úplně jinýho. I ti profesionální koumáci si úžasně protiřečí. Člověk je holt originál! Nemůžeš mu vnutit, humor, vtip, heslo či hlášku, co se mu má líbit. To je dobře. A to je na tomhle živym filmečku sympatický! A nebojme se zasmát, když se nám chce, jelikož smích je opravdová emoce a opravdovost téměř vyhynula. (Líp bych to nenapsal, ani kdybych byl nějakej posranej scénárista!)