Jitka.D.2639

Na tuto pohádku jste mne nalákali vy, místní recenzenti. Slibovali jste, že jde na české scéně o celkem důstojný kousek, a opravdu jím je. Stále samozřejmě pohádka nedosahuje kvalit zahraničních vysokorozpočtových filmů, ale "na Česko dobré". Pohádka měla solidní nápad (a je mi upřímně jedno, jestli je "vykradený" nebo ne, zpracovaný byl pěkně), po rozvláčném úvodu začala běžet svižně a dokázala jsem se dodívat. Postupem času mi princezna začala připadat stále více sympatická a líbilo se mi, jak vzala svůj úděl do svých rukou.  Základním problémem pohádky ale bylo typické české "divadelní" zpracování. Prostě jsem hercům jejich role nevěřila. To je ale pro české filmy typické, herci kolikrát hrají hodně "jako v divadle", buď přehrávají a nebo jsou takoví "vlažní". Jako dospělá to bohužel hodně vnímám. A celé to korunuje ne zrovna ideální nazvučení filmu. Scény jsou tiché a jakoby "dodabované", tudíž nezískám pocit, že bych tam s herci opravdu byla. Spíš mám pocit, že to celé sleduji hrozně moc z povzdálí. Osobně jsem "uvěřila" akorát scénám u jezera. Ale děti podle mne toto tolik vnímat nebudou. No a hudební doprovod na začátku filmu ala televizní pohádky z osmdesátých let, to mne taky zrovna neoslovilo. [SPOILER] Co se mi ale opravdu hodně nelíbilo, tak byla závěrečná svatba. Ponurá a tmavá atmosféra, oddávající už s tím divným okem, no vypadalo to spíš jako scéna ze zasvěcení do nějaké sekty. Kdyby se dívaly moje děti, absolutně nepochopí, že jde o svatbu. Scény za tmy se prostě ve filmu moc nepovedly. Sečteno podtrženo je to ale stále jedna z mála českých pohádek, na které se dá dívat a dodívat. Má nápad, je svižná, princezna se postupně promění a člověk jí začne fandit. Jen na pravidelné každoroční sledování to podle mne nebude.

Napínavý film, který rozhodně stojí za zhlédnutí. Ve filmech s časovými smyčkami se obvykle dost ztrácím, ale tady jsem se chytala a dávalo to smysl. Jen konec jsem si musela dohledat, aby mi bylo jasné, jestli jsem to intuitivně pochopila správně. Emily Blunt je tam výborná, v tom se shodnu s ostatními recenzenty. Jediné, co akorát musím přiznat, že jsem se fakt bála. Mimiků. Na horory se nedívám, tady jsem si myslela, že jsem už dost stará na to, abych nějaké ty mimozešťánky zvládla, ale ne. Nemohla jsem pak usnout. No a scény, které se odehrávaly ve tmě, byly hodně tmavé - hůř se mi odlišovalo, co se tam vlastně děje. Nejde tedy o film, na který bych se zvládla dívat vícekrát, nicméně jsem opravdu ráda, že jsem ho viděla. Stál za to.

Před sledováním seriálu jsem věděla, že je nekonvenční. Věděla jsem, že Londýn je tam vykreslený idylicky, bez smogu, bez špíny, s nádhernou přírodou. Postavy jsou taky idealizované, naprosto nejde o věrné podání té doby. V seriálu prostě jen tak mimochodem vystupují postavy tmavé pleti, protože prostě seriály, které je dnes mají, jsou cool. A věřte nebo ne, absolutně mi to nevadilo. Naopak. Vzhledem k tomu, že seriál vlastně těží z knihy, která dle mého názoru prostě pouhou červenou knihovnou zasazenou do hrubě zidealizované doby 19. století, to bylo ku prospěchu věci. Vždyť ta kniha sama o sobě je zidealizovaná až až, je fajn, že seriál je taky jen prostě takovou pohádkou pro dospělé ženy romantičky. A pohádky prostě neukazují realitu té doby. (možné spoilery) Po zhlédnutí seriálu jsem si přečetla i jednotlivé romány, ze kterých seriál vychází. Líbí se mi, že v každé sérii jde o lovestory jiného ze sourozenců Bridgertonových. Tedy budou se měnit hlavní postavy a seriál bude stále zajímavý. Přitom je ale budeme už trochu znát z vedlejších rolí. Co jsme ale nečekala, tak jak moc dějových linek a postav a věcí do seriálu přidali nad rámec knihy. Fanoušci románů asi budou rozčarováni. V první sérii totiž v knize není ani žádná královna, ani princ, Dafne není žádný diamant, ale naopak o ni není zájem, jinak se tam pracuje s dopisy i návratem do Londýna. Prostě ty knihy jsou vlastně jen takové obyčejné příběhy z červené knihovny a témata ženské emancipace, pohledu na gay problematiku, rasové záležitosti apod. tam absolutně nenajdete, to přidali až v seriálu. A bez toho by to ale podle mne nemělo takový úspěch, protože by to prostě byla celkem nuda. Suma sumárum, ráda jsem se dívala. Seriál mne bavil, pohádkové ztvárnění té doby, které nemá nic co dělat s historií, mi vyhovovalo. Vždyť nejde o nic jiného, než prostě červenou knihovnu. Zidealizované příběhy lásky zasazené do historické doby a očesané o reálie a realitu jako takovou. Bylo to odpočinkové! Nemusela jsem se bát, jestli mi oblíbený hrdina či hrdinka umře. Neřešily se tam žádné velké intriky (což je problém opravdových dobových seriálů a filmů) a žádné šílené zvraty a ubližování. Vůbec se nedivím, že je seriál tak populární. Stačí si vzpomenout na stovky knih červené knihovny, které četla moje maminka a babička a je mi jasné, kdo se na toto rozhodně s nadšením kouká. Ženy si prostě občas potřebují u seriálu odpočinout a nestresovat se.