CheryLka

Existují pubertální romanťárny, na které se dá kouknout jako např. The Kissing Booth, a pak jsou pubertální slaďárny, které vidět nemusíte a vlastně ani nechcete, což je bohužel tento případ. Už původní film Taková normální holka z roku 1999 byl velký test mé trpělivosti, ale tento jeho nudný remake jde ještě dál za tuto hranici… Děj se točí kolem sociálních sítí všeho druhu, čím je sice moderní, ale dost nesnesitelný. Člověk velmi těžko udrží pozornost a ubrání se nutkání posouvat děj a scény dál… Jediná postava, která mne v této "tragédii" baví, je ségra hlavního hrdiny. I když její výkon není na úrovni Kierana Culkina z původního filmu, tak kvůli ní dávám 1*.

Zajímavý, velmi pozvolna se rozjíždějící seriál, který vygraduje k nečekanému až absurdnímu závěru. Děj se točí kolem nesympatických lidí z vyšší střední až vyšší třídy, kteří si „užívají“ luxusní dovolenou na Havaji. Místy unavená a nudná atmosféra zdánlivě pohodového pobytu seriál trochu zpomaluje, ale následné humorné a absurdní scény děj opět rozjedou na maximum. Nejedná se o sociální drama ani o komedii, i když je zde hodně vtipných a vypjatých situací. Seriál spíš přes humor, satiru, ale i kritiku poukazuje na problémy současné společnosti, a to především na problematiku bohatství a peněz, možností a spravedlnosti ve společnosti, ale i na aktuální rasové problémy a problematiku sexuálních menšin. Ale kdo je tu vlastně pokrytec? Matka, která tvrdě pracuje, dosáhla nemalého úspěchu v korporátu a dovolí si užívat luxusní dovolené za vlastní peníze?  Nebo znuděná dcera odsuzující téměř vše, co matka řekne nebo vykoná, ale za její peníze v pohodě užívá stejného luxusu? Nebo dokonce její kamarádka, která sice odsuzuje „sortu“ lidí, jako je rodina její kamarádky vč. její kamarádky, bojuje za spravedlnost a rovnost a nesouhlasí s postoji a názory rodiny, díky které si užívá stejného luxusu? A právě toto její jednání bude možná mít nakonec velmi fatální důsledky pro všechny...

Dash a Lily je milá romantická vánoční nadílka, která může zpříjemnit i chvíle mimo vánoční čas. Nápad seznámení dvojice je originální, děj hapruje málokdy a dokáže téměř po celou dobu navodit krásnou atmosféru vánočního New Yorku. A to funguje. Charaktery postav jsou v podstatě protiklady, které se asi mají přitahovat, což může bavit. Austin Abrams, jako neustále cynický a ne moc spokojený Dash, je famózní, cítím vliv Salingera, místy mi připomíná Holdena Caulfielda. Bohužel s představitelkou Lily nějak nesouzním. Nemohu si pomoct, je mi velmi nesympatická a pro naivní a dětinskou Lily mohli zvolit jinak... Možná i proto se mi konec této love story až tak nelíbil, a to jsem samozřejmě očekávala sladký happy end … bohužel jsem jim to prostě nějak nevěřila….

V Riverdale (1-4) mám dvě velmi oblíbené epizody a jedna z nich je právě „Půlnoční klub“. Je to skutečně povedený retro díl a vtipný, nápaditý návrat do minulosti se skvělou hudbou 80s (např. a-ha - Take On Me). Oceňuji nápad ztvárnění rodičů vlastními dětmi, sice působí jinak, jako naprosto rozdílné charaktery, ale je vlastně otázka, jestli jsou skutečně až tak rozdílní… Musím uznat, že Jughead jako sexy F.P. má též něco do sebe a nedivím se Alice, že se s ním paktovala 😉 …

Když má seriál více sérií a epizod, je logické, že začne být postupně nudný nebo se změní jeho spád a jedinečná atmosféra, což vidíme i u Riverdale. Proto jsem v 5. sérii vítala tu časovou odluku postav a čekala možná vřelejší, možná napínavější, možná průlomové, srdíčkové či láskyplné shledání „kámošů“ po X letech.., což se ale nestalo. I když beru seriál s nadsázkou, tak nějak nechápu, že v době telefonů a sociálních sítí nejsou spolu kdysi nejlepší přátelé a životní lásky v podstatě v kontaktu a nic moc o sobě neví. A to i velmi zásadní věci… Prapodivný konec Betty a Jugheada mi připomíná tak trochu telenovelu a pár, který spolu prožil v podstatě nemožné i v říši komiksů, rozdělí nějaká aférka/neaférka… A právě asi jediná postava, která mne po tom návratu do R již tolik nebere a v podstatě i šokuje, je můj kdysi „milovaný“ Jughead. Kluk, který se ze šikanovaného podivného outsidera posunul ke cool a sexy vůdci Serpentů, který s vystřelovacím nožem porážel gargoyly a mlátil feťáky, který si dokázal poradit téměř v každé situaci vč. zbavení se těla (což ostatně téměř každé děcko z R), je teď kým? Troskou, násoskou, podivínem? No, uvidíme, jak se bude tato jeho linka „ztraceného“ Jugga vyvíjet dál, či tomu nějak pomůže Betty nebo pojede jinou vlastní linku … Každopádně nám tato epizoda nic moc neřekla (až na absurdní seznámení všech lásek Jugheada…), mnohé fanoušky odradila od dalšího sledování a i když mne tedy příliš nebavila, tak tomu ještě dám šanci… Doufám, že se opět vrátíme k mému guilty pleasure Riverdale a další epizody budou výrazně kvalitnější!

Doposud jsem nezjistila, komu je tento seriál primárně určený. Pro dospělé osoby bych řekla že ne (problémová děcka ze střední školy), pro teenagery je to myslím velké sousto, a pokud bych měla doma 16ti letou dceru, asi bych nechtěla, aby koukala zrovna na tento seriál… Pokud i toto je tvář dospívání v USA, kde děcka seženou vlastně jakékoliv drogy a nijak se to vlastně neřeší (až na naprosto zbytečnou odvykačku), prožívají zvrácené toxické vztahy s ještě zvrácenějším sexem.., tak se ptejme, kde se asi stala chyba? Nemusíme sice žít v naivním světě Gilmore girls, ale i tak Rue a její „kámoši“ jsou už velmi velmi daleko za hranicí běžných teen problémů a nejedná se o nadsázku jako v Riverdale. Každý díl vlastně pojednává o jedné postavě z „party“, přičemž každý má svého démona, a tak nějak po shlédnutí jeho individuálního příběhu už danou postavu nemusíme tak nenávidět (např. Nate) nebo ní opovrhovat. Nebo naopak je nenávidíme všechny?!  Euforie je tedy umělecky velmi dobře zpracovaná jedna velká depka, kde není a zřejmě ani nebude nikdo šťastný a každý si nese své vlastní démony…

O Riverdale jsem věděla, ale dlouho se mu vyhýbala kvůli počtu sérií. Zcela náhodou jsem se začala dívat a zjistila, že problém není ani tak počet sérií jako epizod v každé (nekonečně). Nejdříve jsem seriál příliš nechápala, až jsem zjistila, že je to adaptace Archieho komiksů... a samozřejmě se stal mou guilty pleasure. Není tedy tak obtížné si na něm vybudovat závislost, byť je na první pohled jednoduchý, teatrální, teen, možná někdy dost stupidní a obsahuje pro mne iritující muzikálové díly... Seriál je tedy něco mezi zpracováním komiksu, teen love story, True Detective, Twin Peaks, Beverly Hills 90210, s prvky noir a možná vším, co lze do filmu/seriálu nacpat… Ale překvapivě to funguje. A možná je cool právě tím zvláštním dějem, absencí časových linek, nereálností bytí (téměř bez povinností postav, naopak s vlastním byznysem děcek na střední škole, vyšetřováním vraždy atd.…), samozřejmě s častými cliffhangery.. K postavám: Archie mne nebaví od počátku, rozhodně to není moje oblíbená postava, je to takový Mirek Dušín Riverdaleský…Veronica v podstatě po celou dobu bojuje s láskou či nenávistí k otci, což má fatální důsledky pro všechny…. Betty se vyvíjí slibně, byť v 1. sérií máme pocit, že je to sladká blondýnka, trocha jednoduchá s černobílým viděním světa, ale nakonec to celkem slibně rozjede a jede vlastně pořád dál vč. 5. série. Jughead se posunul asi nejvíce od šikanovaného divného outsidera ve velmi zajímavou a klíčovou postavu a je rozhodně nejvíce cool (do 5. série, sorry Juggy), a s Betty tvoří sourodý, zajímavý a sexy pár. Možná jim člověk tak podvědomě fandí, že ho to baví i kvůli nim. Další postavy mi vlastně nevadí, byť jsou záporné nebo nepřející. Každopádně, kdyby měla každá série cca 10 dílů, byl by to jeden z nejlepších seriálů tohoto žánru, ale roztahaný děj do často i 22 epizod, několik nezávislých linek, hodně postav ubírá tomuto dílku %.