darkchipmunk

Na Sílu už jsem se chtěla podívat davno (jo, vim, že je to už dva roky starý a relevantní je to, co ovlivňuje současnou společnost), ale přiměl mě k tomu až dnešní díl podcastu Čestmíra Strakatého. Nevěděla jsem, že krize středního věku počíná pětatřicátým rokem života, ani nesouhlasim, že se Kamilu Filovi nepodařilo dosáhnout výjimečnosti, řadě lidí jeho texty změnily život a nevim o nikom jinym v jeho generaci, kdo by si ve filmové kritice vybudoval takhle silnou značku a vědělo o něm tolik lidí i mimo jeho sociální bublinu a filmové nadšence. Jakkoli je třeba řada jeho kolegů erudovanější, což snad kdysi i sám někde psal. Pokud je pravda, že jde o částečnou projekci režiséra a zároveň svým způsobem hranej film, kterej tvoří paralely s některými postavami (hlavní hrdina Studu), asi bych ho nedokázala vůbec hodnotit jako dokument a vyjadřovat se k osobnosti KF. Ale to by pak bylo pro protagonistu až moc alibistický. Nevim, jak se chová "typickej chlap", že je člověk komplexní a rozporný tvor je možná pravda, ale k čemu je feminismus, pokud jde jenom o teorie nepřevedený do praxe. Působilo to na mě tak, že všechny ženy kolem něj se vzdaly svých snů, aby mu pomohly podpořit ty jeho. V čem je feministický podvádět přítelkyni a brát ženy jako bezejmennej nástroj k ukojení libida? Asi jsem to jenom nepochopila, ale občas jsem z něj měla pocit, že celej jeho feministickej přístup je pro něj pod všemi vrstvami hlavně nástroj k vybudování vlastní egoistický pozice alfasamce, který má (konečně) úspěch u žen, a porazí všechny konkurenční (toxický) samce, pod záminkou feminismu. Protože "zvítězí jenom ti silnější". Nevim, podle mě dnešní feminismus už je jinde.____Aktualizace: Jo mimochodem, to šmírování expartnerky neni nic moc, je znát, že ten člověk viděl hodně filmů a trochu v nich žije. Ale i tak každej, kdo má trochu citu v těle a prožíval někdy psychický problémy, dokáže projevit empatii. V tomhle je zajímavej sociologickej experiment kontext. Jak reagovali lidi, po tom, co se svěřil. A především jeho přátelé. Fila v rozhovoru s Čestmírem Strakatým říká něco jako: dejte lidem klacek do ruky a oni vás s ním budou mlátit. A to je výstižný. Co to vypovídá o našem světě? Nemůžete projevit upřímnost a křehkost, protože je vnímána jako slabost. A to často nelze udělat ani před blízkými lidmi/přáteli. Ale když si vzpomenu na některý krysičky, co jsem na filmovědě potkala, nejsem překvapená. Co tím mám na mysli? Třeba to, jak v A2 vyšel text, kde je několikrát zmíněná diagnóza, přesto že ve filmu se o ní nikdo nezmiňuje. Neměli by ji stanovovat pouze psychiatři, resp. kliničtí psychologové? A netrvá to spoustu hodin, rozhovorů a testů? Ovšem filmoví kritici jsou odborníci na vše, mohou tedy i diagnostikovat kolegu. A ostatní kolegové jen přitakávají, o jak skvělý text se jedná, a to i ti, kteří tvrdí, že A2 ze zásady nečtou. Přitom tohle je docela nebezpečný. No nic. Jestli si z toho vzít ponaučení, tak že s rozes*anou psychikou se svěřuj jenom profíkům. Sad.

Vizuálně roztomilý a nápaditý film s dobrým scénářem, kterému dochází dech pouze v reálné části světa (Barbieland je podstatou filmu, nechápu, že lidi, kterým tyhle pasáže vadily, na to vůbec chodili do kina, ale jasně, aspoň je do čeho se strefovat.) Barbie je úlet, ale to je právě dobře, jestli je feministický poselství doslovný nevim, v žádnym filmu to takhle narovinu dosud nezaznělo a spoustě žen to třeba mluví z duše, nejde o klišé, to je argument protitábora, protože klišé znamená dlouho zažitej stereotyp a z něho si film naopak utahuje. Teda až na ten závěr, ale chápu, že úspěšnej blockbuster musí nalákat do kina co nejvíc lidí a zasáhnout širokou škálu diváků, v tomhle případě spíš žen napříč různými věkovými kategoriemi, příp. pasivně agresivních mužů, kteří aspoň demonstrativně vyzdvihnou Goslinga nad Robbie (ne, byla skvělá) a neopomenou dodat, že upřednostňujou Oppenheimera. Jenže tenhle souboj měl smysl hlavně 20. 7. A jak se ukazuje, vlastně šlo spíš o duet. Ameriku prý z covidové krize vytáhla šňůra koncertů a merche Taylor Swift. Studiu a kinům to zase vrací Barbie. Prostě ženský jsou výrazná kupní síla. Smiřte se s tim.

Tak stavět akční film na osmdesátiletém geronto... ehm pánovi, co byste chtěli. Nicméně Fordův výkon je poměrně realistickej, takže klobouk dolů (moje babička z otcovy strany je jen o 3 roky starší než on). Asi nejsem ten správnej fanoušek, Indyho jsem viděla naposledy v dětství, ale tentokrát mě příběh nijak neoslnil, postrádal lehkost a vzrušení (no jo, vědci). Phoebe Waller-Bridge i Mads Mikkelsen nejsou špatní herci, takže bych je úplně nevinila, jejich postavy nebyly moc dobře napsaný a upřímně jsem ráda, že tam byl někdo jako Helena, jinak bych se fakt docela nudila. Indy beztak ždímá emoce jenom proto, že je starej. Přeju mu to, ale necítím to.

Nádherná vzpomínka hlavní hrdinky na dovolenou s tátou, s podpovrchovými záblesky smutku. Celková forma filmu pripomina přehrávání domácího videa, nejenom ty vsuvky. I dialogy postav působí zpomaleně a zastřeně.__Esence devadesátek, jak ji dovede ztvárnit jenom moje generace, která v té době prožívala nejmagičtější momenty života - dětství. Montáž na Under Pressure je směsí radosti, stesku a vnitřní osamělosti. Strašně přirozenej a spontánní film. Paul Mescal je fajn, ale kde by to bylo bez Frankie Corio.

Psychedelický horor, kde přeživší je gynekologická pacientka a predátor doktor/ka se svými hormony a lékařským nástroji. A posléze se zblázněná pacientka, která do té doby vedla poměrně štastnej život, mění v monstrum, protože nedokáže rozeznat, co je realita a co výplod její mysli, a ano, i manžel se tak trochu jeví být nepřítel. Ženská psychika je pod vlivem hormonů křehká, proto je tohle téma pro hororovej žánr ideální. Btw, když Polanski natočil Rosemary má děťátko, kdo měl problém s tím, že tematizuje těhotenství? Vždycky nemůžu, když se k tomuhle tématu vyjadřujou chlapi. Tak na to nečumte, už z anotace se přece dá poznat, jaká bude dějová linka, ne. Nedávná variace na něco podobnýho - Lucy má děťatko, má sice srozumitelnější příběh, je ale fajn, když ženské téma točí a píšou ženský, protože zprostředkovanej pohled je pak autentičtější, takze za mě ok režijní prvotina. Ten motiv s rodinnou linií a děsivou babičkou mi připadal zbytečnej, jako že autorka tahá Ženu v černém do moderního hororu.___Poznámka pro misogyny na čsfd: tenhle film nestojí na atraktivitě Dianny Agron a na tom, jak jí to zrovna sluší, ostatně je to horor, běžte se radši do zrcadla podívat na sebe, vy pupkatí, smrdutí idioti ve středním věku ;-).

Nevim, jak vy, ale já to mám na streamu jako film. Celkem ohranej koncept vykořisťovaného člověka, který musí riskovat život v boji se znuděnými, psychopatickými pracháči. Lidský hlavní hrdina s reálnými problémy (glioblastom). Nebo aspoň to tak dlouho vypadá. Díky Liamu Hemsworthovi jsem si to užila, ač jde v podobnym ranku o tuctovej film.___Jo aha, teď jsem zjistila, že jde o remake. Ale příběhem pravděpodobně dost vzdálenej původní verzi.

A pak že mladí vidí svět černobíle. Působivý vývoj hlavní postavy. Důkaz, že vůči starší generaci se vyplatí rebelovat, dává to dokonalej smysl, a neni na tom vůbec nic směšnýho. Výborní a autentičtí Hoffman a Katharine Ross, charismatická Anne Bancroft a legendární hudba .___ Taky vás tak sere, když vás svádí lidi ve věku vašich rodičů? Ačkoli paní Robinsonová je docela třída.

Pořad pro průměrného Čecha (tj. iq 100 a míň, znám pár idiotů, který to milujou a jedou si tuhle životní "filozofii"). Novotný je pragmatickej kokot, nulová přidaná hodnota.

- Proč má mít na sobě ten pásek z nemocnice, nebude to vypadat jako že idealizujeme duševní nemoci? - Jocelyn není holka, co vyrůstala v Iowě, nechodila s tebou na střední školu, není to někdo, koho si vzal tvůj bratranec (nebo tak něco), není jako žádná z holek, kterou znáš a nepotkáš se s ní. A i kdyby jo, rozhodně s tebou nebude šukat. Leda že... by byla duševně nemocná. A proto je dobrý to vědět. Sex prodává. A Levinson to dobře ví. Syrové zobrazení Ameriky, showbyznysu, fetišizace mládí a sexu. U nás se tomu trochu podobá tvorba Adama Sedláka, ta je ale pořád víc moralizující. Když chcete říct věci tak jak jsou, nemůžete řešit, co si o tom kdo bude myslet. A tenhle pocit mám z Levinsonovy tvorby. Provokuje Boomery. Tentokrát zadkem Lily Rose Depp. Což mám ověřený na reakcích mých (úchylných) známých na trailer. Takže asi funguje. No viděla jsem zatím první díl.

A pak že muži se nemstí. Syrové a brutální.