olivertris

Můj pravděpodobně nejoblíbeňejší filmový počin, co jsem kdy a zatím viděl. Klub Rváčů je jeden z těch filmů, které přijdou jednou za 50 let, a za dalších 50 let přijde další unikát, ale celých těch 50 před tim tento film dominuje. Klub Rváčů má pravděpodobně nejlepší obsazení (nepočítaje Kmotra, ale ten na rozdíl od Klubu Rváčů je nekoukatelný.), má jeden z nejlepších soundtracků, které jsem ve filmu zatím slyšel a jednoduše pokud chyby má, tak velmi malé. Samotný autor knihy říká, že preferuje filmovou verzi jeho novely a rozhodně se mu nedivím. Klub Rváčů je film o mužnosti, konsumerismu a osobnosti. Proč o mužnosti? Jednoduše, Klub Rváčů je film určený převážně pro chlapy, má hodně dobře zpracovanou choreografii a hodně z bitek vypadá nanejvýš reálně. Proč o konsumerismu? To snad není ani otázka, celá pointa filmu je založená na tom, že konzumerismus je špatný a lidstvo potřebuje restart, ve filmu sledujeme muže, který má byt jako vystřihnutý z 2010 Best Flats of America, ale následně se přestěhuje do neobývané barabizny, po tom, co si omylem odbouchne byt trhavinou. Proč o osobnosti? Hlavní charakter ztvárněný Edwardem Nortnem má nespavost, přestává si uvědomovat kdo je, a když lítá letadlem, doufá, že letadlo spadne. V letadle potkává člověka Tylera Durdena, který je vysoce proti konsumerismu a pomáhá našemu charakterovi najít smysl žití. Spolu začínají zakládat bojové kluby aka : Kluby Rváčů, kde lidé s podobnými problémy si mohou vybít zlost, nabýt zpět ztracenou mužnost, nebo třeba získat osobnost. A tohle vše ve krásně koukatelných 140 minutách, za hudby neskutečně talentovaných The Dust Brothers, kteří filmu dávají ten neskutečný „edgy“ pocit. Podle mě to nejde nahradit a celkově se jedná o zatím nejlepší film ,co jsem viděl. Dávám 10/10, bez dalšího komentáře.

Jedná se o emoční mistrovské dílo. Jednoduše se dá tento film popsat jedním slovem "Srdcervoucí" a sledování filmu rozhodně není jednoduché. Já nejsem citlivý člověk, při smutné scéně nebrečím a při vtipné scéně se nesměji, jednoduše jsem od tohodle filmu neměl velké očekávání. Ovšem to vše se změnilo, a kolem poloviny filmu jsem poznal, že se jedná o jeden z nejlepších filmů, který si hraje s vašimi emocemy jak s kopacím míčem. Postavy Harryho a Marion vám mají v první polovině dodat touhu do života, Paní Goldfarbová se snaží zhubnout, aby v televizní show zazářila a Tyrone se chce dostat vysoko, aby dodržel slovo, které řekl své již mrtvé matce. Všechny postavy jsou sympatické, a tak vás hrozivě mrzí, když všechny na následky svých závislostí prohrají hru s dobrým životem. Do toho všeho ( což by normálně mohl být lehký nadprůměr ) přichází Clint Mansell a složí jeden z možná nejikoničtějších soundtracků vůbec. A konec? Bože můj. (Toy Story 3 Konec je proti tomu jako moč v moři) Po shlédnutí jen koukáte na obrazovku, v doprovodu snad krásné hudby od Clinta Mansella a říkáte si: "Co jsem to sakra viděl?" a ještě celý den se vám bude stávat, že zamrznete v čase a začnete přemýšlet, jestli se vám to taky nestane. Je to speciálně dělané tak, aby každý se viděl alespoň v jedné postavě ( buď cílem, nebo povahou) a potom, kdy vaše postava ztratí všechno a závislost zvítězí, dostane se vám pocit, jako když zemře někdo známý, ne vaše rodina, ale někdo, koho znáte jen z doslechu, a tak vás ta informace hrozivě mrzí. Pokud jste trochu citlivější, rozhodně nedáte tenhle film na první zátah, ale rozhodně je to podívaná, která vám doslova změní pohled na svět. 10/10

Nedávno mi přátelé doporučili filmy od Staneleyho Kubericka a neustále mleli o nějakém "nejlepším režisérovi všech dob" a tak jsem se podíval na jeho portfolio. Našel jsem dva filmy, o kterých něco vím, ale vidět jsem je neviděl. Tak jsem si nejprve zapl film Mechanický Pomeranč a hle: První scéna. Hned po první scéně jsem si s Alexem padl do oka a došlo mi, že se za dalších 130 minut bude jednat o jeden z mých osobních nejoblíbenějších filmů. Kdo mě zná, tak ví, že si potrpím na dobrý soundtrack a mám ten pocit, že tento film patří mezi kategorii filmů jako Klub Rváčů nebo Requiem za Sen, kdy soundtrack film potlačuje do popředí a vysvobozuje ho z průměrnosti. Zároveň musím pochválit kameru, minimalistický a futuristický design scén a zároveň neskutečný scénář. Zároveň film klade krásnou otázku o osobnosti, tedy jestli kriminálník, bez možnosti páchat zločin, je vůbec člověk. Geniální, Geniální, Geniální. 10/10.

Znovu krásný příklad geniálního scénáře bratrů Nolanů. Film je nutno vidět více než dvakrát na pochopení celého děje. Neskutečná práce s příběhem naznačuje, že tento snímek nelze nenávidět. Filmu nechybý jak silné scény, tak nějaký ten konverzační humor. Guy Pierce skvěle hraje a naratuje a náherně ho dolňuje Trinity a Joe Paleta. . Zároveň jsem se dozvěděl, že film byl až legračně nízkorozpočtový, a tak je živoucím důkazem, že filmy nemusí stát velké peníze. Rozhodně dávám 10/10 a beru tento film jako jedničku ve svém oboru.

Zatím největší audiovizuální shitpost, který jsem měl poctu vidět. Pro fanoušky si doporučuju přečíst, jak tento film vlastně vznikl. Je docela legendární, jak tento film přežívá jen díky kradeným záběrům ze StarWars, kradené muzice ze známých děl a zároveň z velice bizarních bojových scén. Ale něco ti řeknu maďare POMPO, Já to naprosto ŽERU ! Jak jsem již řekl, Audiovizuální shitpost, teď je nutné si to slovo rozložit. Audio shitpost, to je jednoduché. Řekněme, že skoro všechny filmy na světě mají normální stereo zvuk, až na Dunyayi Kurtaran Adam ovšem. Zvukové efekty, hudba, dialogy, všechno zní, jak kdyby to bylo na jednom konci prázdné chody, mikrofon byl na druhém a ještě k tomu v Moviemakeru přidaly na šťávě. Vizuální shitpost, to je právě ta zlatá část celého filmu. Je točen jak v nějakém Nostalgia filtru, takže polovina scén je natočená v barvách Grandhotel Budapest. Důležitá část je taky Kamera a Střih. Kdykoliv je nějaká scéna ( teď mi napadá scéna, kdy robot s majáčkem "škrtí?" malého kloučka), tak kamera maniakálně přepíná mezi obličeji postav, tedy se snaží o nějaký druh perspektivy, ale jelikož je to rozlišení 40:30 pixelů, společně s rádoby Nostalgia filtrem, tak jen často vidíte mračící se Turky ve středním věku. A co třeba kostými? Taky dobrý. Náš hlavní charakter má kostým "pilota?", náš Turecký Čaroděj Darth Kebabic vypadá jak Halloween kostým z Bambule, Mumie jsou tvořené z toaletního papíru a Chlupatá monstra vypadaj, jako z Furryconu 1982 Ankara Edition. Tohle vše společně s hystericky random příběhem tvoří Legendární film, který nelze nazvat špatným. pro mne to je -10/10.