cherita

Sourozenecká láska je hezká věc, ale v některých případech není nejlepší nápad ventilovat ji na veřejnosti. To se týká i těchle povedených bratří a jejich filmů, které u mě vyvolávají místo záchvatů smíchu jenom spoustu otázek. Chápu, že nemá cenu lkát nad tím, že si nikdo nevšiml rozdílu mezi holkama a převlečenýma černochama, ale proč se musel každý druhý chlap do těch kreatur s gumovým ksichtem zamilovat? Bylo to opravdu nutné?...a proč má ten film v určitém okruhu lidí takový úspěch?

Tohle je evidentně film pro mou věkovou skupinu a podle toho jsem si ho i užila. A asi se budu muset naučit vyslovovat jméno Shia LaBeouf, protože tolik sympatických postav, co už má na kontě, to asi nebude náhoda.

Kde je svářející Alex Owensová, když ji svět potřebuje? Mohla jsem jít s hodnocením i výš, ale ten "dojemný" konec mě přesvědčil, že je to zbytečné. A nemám ráda hip hop...

Tak tohle je moje zfilmovaná noční můra. Uzavřený prostor, ze kterého není úniku, není kam schovat ani panenku natož sebe, a tříčlenná skupinka zločinců, kteří sice občas z bytu odejdou, ale o to horší je další čekání na ně. K nervydrásajícímu zážitku notně přispívá fakt, že hlavní hrdinka je slepá, takže její možnosti bránit se jsou omezené a taky dost depresivní hudba. Svoji divadelní předlohu to sice nezapře, ale komu to vadí? Tohle je totiž jeden z mála filmů, u kterého jsem se opravdu, ale OPRAVDU lekla (už si ani nepamatuju, kdy se mi to naposled stalo).

O čem to proboha bylo? o rasismu? první polovina možná. Co ta druhá? pochybný milostný trojúhelník vyholených lebek? děkuji, nechci. V mých očích by mu pomohlo zkrácení už takhle minimální stopáže tak o padesát procent (no jo, já vím, že to by asi nešlo). Škoda toho Russella Crowea, který kromě tetování nemůže nic moc předvést. Co taky s charakterem, který toho s výjimkou nadávek moc nenakecá, sem tam někoho zmlátí a jehož jediným posláním je být prostě drsný.

Tak aby bylo jasno, milá Ameriko, zbraně jsou špatné, rozumíme si? Můžete se snažit jak chcete, ale tam, kde se objeví zbraň, to nikdy nemůže dopadnout dobře. Tak to alespoň tvrdí pánové von Trier a Vinterberg a činí tak způsobem, který mi nepřijde zrovna dvakrát zajímavý (i když někdo to asi uvidí jinak). A proto je pro mě největší devizou filmu představitel hlavního hrdiny. Mít svoji vlastní pistoli, určitě by se jmenovala Jamie.

Možná to bylo moc dlouhé a ten konec nestál za víc než jakákoli obyčejná romantická komedie, ale nejsem si tím jistá. Neměla jsem moc čas to sledovat. Moji pozornost upoutávali roztomilý Owen Wilson, smrtelně vážný Christopher Walken, praštěná Isla Fisher, krásná Rachel McAdams a hlavně Vincent Vaughn, který si to chudák musel v té šílené rodině vyžrat až do konce..."Namaloval jsem ti obraz."

Tohle je přesně ten typ rolí, které u Stillera nenávidím. Tenhle chlap může hrát buď normální, sympatické, mírně komické hrdiny (Rabín, kněz a krásná blondýna), anebo totální idioty, na kterých není normální vůbec nic (Vybíjená, Zoolander). Ale kompromis v podobě průměrného člověka, jemuž se stávají šílené věci a který se mi "osvědčil" už u Fotr je lotr, to fakt není dobrý nápad. Co se týče samotného filmu, tak dvě hvězdy za Rachel Weisz a Walkena postřeleného šípem.

Málokterý film si mě získá už úvodními titulky. Bonnie a Clyde je jeden z nich. Po ukázce obrázků z rodinného alba přichází děj, který na nic nečeká, rovnou dává dohromady ústřední dvojici a nechá je spolu vykrádat banky (což jim ze začátku moc nejde), potažmo zabíjet a prchat před policií. Možná je příběh trochu epizodní, ale jsou to epizody skvělé (hlavně ty s Hackmanem) a směřují k působivému konci, který pozvedává tuhle podívanou na naprostou klasiku.

Sterilní, to je přívlastek, který mi pro tenhle film sedí nejlépe. Neurazí, nenadchne, skončí a nic po něm nezůstane. Ústřední trojka je sice sympatická, ale co s tím, když závěrečnou pointu uhodnete už čtvrt hodiny po začátku a potom se už neobjeví nic, co by na cestě k ní zaujalo.