topi

Karel Kachyňa je u mě spolu s Františkem Vláčilem na první příčce našich nejlepších filmových režisérů. Miluju jeho éru ze šedesátých let, kdy spolupracoval s Janem Procházkou, miluju i jeho tvorbu v pozdějším období. Stačí zmínit pár zásadních snímků : Naděje, Ať žije republika, Kočár do Vídně, Noc nevěsty, Ucho, Smrt krásných srnců, Zlatí úhoři, Duhová kulička, Už zase skáču přes kaluže, Směšný pán, Pozor, vizita!, Městem chodí Mikuláš....v podstatě bych mohl vyjmenovat téměř všechny jeho filmy. Osobitý režisér, který tady zoufale chybí.

Masakr! Hartheim. V tomto historickém renesančním zámku začínaly první zkoušky plynové komory, kde byli vražděni hendikepovaní lidé. Experiment, na jehož základech se později začaly stavět mnohem větší plynové komory v koncentračních táborech v rámci konečného řešení. Zde mně nevadily hrané pasáže, dodávaly dokumentu zlověstnou atmosféru. Fakt síla!

Pokus o psychologický thriller v režii Milana Cieslara nemohl dopadnout jinak, než jako řádnej průser. Bohužel jsem nečetl předlohu mého oblíbence Ladislava Mňačka, takže nevím, nakolik si scénáristé, kteří se na filmu podíleli svoji verzi upravili. Každopádně výsledek je toporná a těžko uvěřitelná slátanina, kde i herci jsou vesměs příšerní. Navíc ten televizní look vypadá fakt otřesně. Postsynchrony a předabování některých herců je také žalostná a odfláknutá práce. Už jsem to myslím jednou psal a znovu se utvrzuji v tom, že Milan Cieslar nebyl a nikdy nebude kvalitní režisér.