radimartin

Filmy Stanleyho Kubricka vynikají po několika stránkách. Jmenujme ty, které se mj. týkají tohoto filmu: brilatní scénář; neuvěřitelný cit pro pomalé, ale o to víc dynamické vyprávění; přesné zachycení atmosféry záběru v postavení a technice kamery; promyšlenost detailů; geniální využití hudebních "doprovodů"; a v neposlední řadě touha po dobrém technickém zpracování. Kubrickovy filmy náleží do řady těch, ve kterých lze po opakovaném sledování nalézat nové a nové věci jak po stránce detailní tak obsahové. Odysea je geniálním počinem, který dokáže udivit člověka i po čtyřiceti letech (a to člověka "zhýčkaného" dokonalostí dnešních vizuálních triků). Její triky jsou možná dnes poněkud zastaralé, možná již nedokáží působit tak jako dřív, ale jsou neustále nositelem krásy vesmíru a ladnosti vesmírných letů bez odporu vzduchu. Sám film zůstává bez znalosti knižního zpracování nedávno zesnulého velmistra technické a obsahově jedné z nejdokonalejších sci-fi A.C.Clarka volný pro bezbřehé množství interpretací - zvlášť co se týče sekvence "hvězdných bran" a faktu, že ve filmu nevidíme skutečné tvůrce monolitů. Odysea také zůstává, i přes nesporně stejné kvality Mechanického pomeranče a Eyes wide shut, nejlepším Kubrickovým spojením filmu a hudby. Spojení pohledu na naši krásnou Zemi s ladnými tóny Modrého Dunaje nelze nazvat jinak než spojením geniálním. Odysea také není obyčejným filmem - jeho rámec snadno překračuje. Stává se totiž formou filosofického náhledu na lidskou existenci - dává jednu z možných odpovědí na otázku po počátku a cíli naší existence. Odpověď na otázku, která trápí člověka od nepaměti a nikdy na ni odpověď nenalezne. Chápejme tedy Odyseu jako pokračovatele filosofických tázání, i když šlo Stanleymu paradoxně pouze o "příslovečně dobrý sci-fi film".

Každé sledování je úžasné rozjímání. Výborný příběh, styl vyprávění, charaktery postav a především hudba. Ghost Dog jako jasný příklad toho, že ve filmech je zbytečné spěchat.

[Literární předloha: P.D. Jamesová - Země prázdných domů (nově: Potomci lidí)] Nejlepší film 21.století. Absolutně brilatní. Jeden z mála filmů, který dokázal v mnohém překonat literární předlohu.

Nejlepší film Terryho Gilliama (i dle jeho vlastních slov). Úžasný těžce totalitní příběh v aktualizovaných orwellovských kulisách s perfetkními hereckými výkony a velmi podařenou kamerou.

Nejlepší film Fatiha Akina. Nechybí klasické ingredience: velmi velmi silný příběh, láska, zklamání, spousta humoru a těžkých životních scén, dobrá hudba, sex a drogy, a v neposlední řadě zdařilá kamera a herecké výkony. Kombinace tvrdých rvaček, cákání krve, ostrých záběrů na poměrně divoký sex + neuvěřitelně krásné zvtárnění lásky a komplikovanosti lidských vztahů tváří v tvář tradici, rodině či osobním touhám lze lehce nazvat dokonalým. Málokdy dokáže dát film tolik co dokáže dát kniha. Akin to dokáže a to ho řadí mezi momentální evropskou režisérkou špičku.

[Literární předloha: Anthony Burgess - Mechanický pomeranč] Zde již nelze nic dodat. Snad jen: kdykoli slyším Rossiniho či Beethovenovu Devátou, vždy, opravdu vždy, mám před očima scény z tohoto neskutečně výborného Kubrickova filmu. Jedno z nejdokonalejších zachycení atmosféry knižní předlohy.

[Literární předloha: Ladislav Fuks - Spalovač mrtvol] Nejlepší český film. Jedno z nejlepších ztvárnění knižního příběhu s nejdokonalejším hereckým výkonem Rudolfa Hrušinského. Exelentní černobílé ztvárnění.

Neuvěřitelné kouzlo. Film tohoto druhu snad nelze ani hodnotit.

Vynikající filmová taneční transpozice francouzských dějin dvacátého století s úžasným vnitřním humorem, střízlivou sentimentalitou, nadhledem pojmutým historickým pozadím a vše skvěle doplňující hudbou.