FemmeFragile

Na tenhle seriál se dá dívat celé věky a nikdy se neomrzí. Nikdy jsem nebyla seriálový fanoušek, zoufale jsem se nudila už po několika dílech. Až do chvíle, než jsem asi před patnácti lety objevila Útvar pro zvláštní oběti a hlavně Marisku Hargitay. Role Liv Bensonové mě absolutně vzala za srdce tím, jak je v ní vyvážená láska, ochranitelství, pokroucená minulost i smysl pro spravedlnost, to vše zabalené do drsné slupky. Počet dílů, který by u každého jiného seriálu byl nervydrásající asi stejně jako Ordinace v růžové zahradě, je u Útvaru pro zvláštní oběti vyrovnaný tím, jak je každý díl originální a jak v každé sérii jsou dva nebo tři "ještě originálnější" díly, které se člověku vryjí pod kůži (namátkou 911, V utajení, Zebra, díl s Lesákem a samozřejmě únosy Bensonové Williamem Louisem) a vyrovnaností policejní a soudní složky, která kriminálce dodává oproti jiným šmrnc. Zapomenout nesmím ani na vztahovou rovinu, která je decentní a nepřehnaná, ale zároveň geniálně propojuje celé universum a veškeré díly. Oceňuju taky to, že detektivní metody nejsou přitažené za vlasy - žádné hologramy, kouzelné roztoky, které seberou DNA třeba i ze vzduchu, a zvětšení a zaostření fotky z kamerového systému s původní velikostí 2x3 pixely na 8K, odkud se pachateli dají spočítat i chlupy na bradě. Tyhle polosci-fi kriminálky vážně nesnáším a jen podporují důvody, proč mám tolik ráda Zákon a pořádek. Jsem zvědavá, jestli mě za dalších patnáct let přestane bavit, ale obávám se, že spíš asi ne.

Od seriálu Sabrinina děsivá dobrodružství jsem vpravdě mnoho neočekávala – měl to pro mě být prostě jen takový malý výlet zpátky do devadesátek, kdy běžela Sabrina, mladá čarodějka. Pokud jsem čekala moderní remake tohohle už trošku retro seriálu, pak jsem byla zklamána. Seriál totiž z potenciálu podobného typu příběhu vytřískal mnohem víc, než bych se byla odvažovala doufat. Sabrina je sice v podání Kiernan Shipky trochu ukňouraná a po chvíli sledování trochu dost otravná puberťačka se spasitelským komplexem a pocitem, že svět čeká jenom na ni a na to, až udělá přesně to, o čem jí všichni říkají, ať to nedělá… ale ráda bych vypíchla ostatní, mnohem zdařilejší role. Staronovým objevem je pro mě Miranda Otto, kterou jsem od Pána prstenů nijak zvlášť neregistrovala, ale Sabrina mi její herecké mistrovství připomněla. Role Zeldy, která osciluje mezi „itchy bitchy“ charakterem a milující a starostlivou tetou, jí definitivně sedla. Je asi podobně nonšalantně-badassoidní, jako třeba Minerva McGonagallová v Harrym Potterovi (až na to, že Minerva je většinu času nonšalantní a jen občas badass, u Zeldy je to přesně obráceně). Absolutním vrcholem Děsivých dobrodružství ale pro mě byla mně dosud neznámá Michelle Gomez ve dvoj- až tříroli pánbíčkářské a podivínské učitelky, madam Satan a něčím mezi tím ve chvílích, kdy se za onu podivínskou učitelku tato nadpřirozená a nadpřirozeně manipulativní bytost vydává. Snad kromě chvíle, kdy ukáže svou přirozenou tvář, je „sexy as hell“, což je s ohledem na tematiku seriálu asi to nejvýstižnější pojmenování, co si lze představit. Je úžasně prohnaná, úžasně zlá, úžasně manipulativní, což úžasně snadno střídají polohy, v nichž se zdá, že v ní je přece cosi „lidského“ – snad zraněná duše. Musím říct, že informace, že 5. řada tohoto seriálu se neplánuje, je pro mě největším zklamáním za opravdu dlouhou dobu, protože už teď, jen několik málo dní po zhlédnutí celé série (v rekordním maratonovém čase) se mi po tomto univerzu neskutečně stýská.