Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Sci-Fi
  • Dobrodružný

Recenzie (31)

plagát

Červená volavka (2018) 

Tak trochu jsem něco podobného očekával. Dvojnásobné vítězství Američanů a prohru Ruska. Špionka rychlokvaška převeze všechny okolo sebe a vítězoslavně se vrhá do náruče Američanů. Čekal bych větší rozpolcení hlavní hrdinky, která by mohla hrát na obě strany. Přece jenom Rusové na ni mají páku v podobě její maminky. Celý film se zdá, jako by neměla jediný krok pod kontrolou, ale nakonec se ukáže, že od prvního kroku v Budapešti má vše promyšlené do nejmenšího detailu. Vyvrcholení je již klasický hollywoodský patos, který klasického diváka určitě nezklame. Btw. závěrečné výměna špiónů by určitě nenechala Lawrence bez díry v hlavě.

plagát

Jízda (1994) 

Jízda na mě po dojezdu učinila čtyřhvězdičkový dojem. Pak jsem s ní ale naložil jako s archivním vínem, a nechal ji dozrát. A to k úctyhodným 90%. Dojem z filmu ve mně hluboko zakořenil. Jednak neuvěřitelným nádechem léta, které by chtěl každý prožít, navíc v zimě tento nádech působí dvakrát tak intenzivněji. Síla volnosti devadesátých let je tu cítit všude a vzbuzuje ve mně hlubokou nostalgii. Neřekl bych, že na to, co jsem zažil, ale spíše nezažil. I když některé prvky filmu ve mně silně evokovaly dětství. Samotný děj tohoto snímku není nikterak složitý a nemá smysl v něm hledat hlubší smysl, možná kromě závěru. Jízda nadchne především svoji energií, nespoutaností a volnosti žití. Vzít si auto, zvolit světovou stranu a rozjet se. To vše stačí hlavním představitelům k rozjetí svého života na plné obrátky. Po celou dobu dýchá film svým vlastním životem, který na každého zapůsobí svým vlastním způsobem. Věřím, že pro nikoho není pozdě rozjet svoji vlastní jízdu, od které nebudete vědět, co očekávat. Sex, drogy a alkohol nejsou povinností. Tak co, kdo má koule na vytáhnutí klíčků ze zapalování během jízdy :-)

plagát

Kladivo na čarodějnice (1969) 

Někdo v tomto filmu cítí nenávist vůči církvi a někdo vůči jedinci. Ukázka toho, že každý se dá zlomit v člověku nahání děsivé myšlenky, jak on sám by dlouho vydržel. A jestli ještě vůbec něco cítí, když zrazuje ty, které miluje. Umírat s pocitem, že jsem selhal a zklamal své bližní musí být strašné. Závěrečná promluva faráře poukazuje na ten nejhorší hřích, kterého se může člověk dopusti, a to ničit lidi ve jménu Božím. Celá atmosféra filmu společně s hudbou je strhující a dokáže vtáhnout do kůže postav v něm vystupujících. Opravdu zajímavé dílo, v kterém si místo Lautnera dokážu představit Horákovou, nacházející se ve stejné bezmoci proti sílé pokřivené justice. Btw. JPII se v roce 2000 omluvil za všechno to svinstvo.

plagát

Úplní cudzinci (2016) 

U tohoto filmu si jistě najde každý svoje. Skupina dlouholetých přátel bloudí v kruhu z kterého se snaží vymanit a každý po svém. Většinou tedy flirtováním či případnou nevěrou. Moderní technologie nám ji vlastně přímo podsouvají přes různé nezávazné chaty, snadné sdílení fotografií a naprostou anonymitou. Do toho stále v naší společnosti přetrvávající homofobie a nepochopení odlišného smýšlení některých lidí. I když přístup k psychickým onemocněním a psychoterapii se již značně posunula kupředu, což je ve filmu velice dobře vidět. Charaktery jednotlivých postav jsou také velmi kontrastní a každý má poukázat na jistý druh společenské frustrace a zklamání. Závěr podtrhnul celý film a ukázal, jak snadno dokáže žít člověk ve lži, ať už obelhává nebo je obelháván. Velice chytře a elegantně zpracovaný snímek, který bych doporučil každému divákovi.

plagát

Prvý kontakt (2016) 

Myšlenka s ovlivněním našeho myšlení jazykem, který používáme mi byla sympatická. Pomocí jazyka si utváříme vzorce, které nás pak ovlivňují celý život a nejsem moc schopni se z nich vymanit nebo spíše uchopit všechny naše vjemy jiným způsobem. Je vůbec možné vyjádřit všechny naše pocity tak omezeným počtem slov, kterým disponujeme? U tohoto filmu není na škodu chyba, kterou uvdějí někteří kritici, že vyspělejší civilizace by si logicky našla způsob, jak se s námi dorozumět. Spíš bych nazval příchozí velvyslanci, kteří jsou tu v pozici mentorů a snaží se nás pomocí jednotlivých vodítek navést na tu správnou cestu. Ostatně podobně využíval Ježíš svých podobenstvích. Myšlenka žití se vzpomínkami i s vizemi budoucnosti ostatně v jistém přeneseném smyslu v nás již existuje. O budoucnosti často přemýšlíme, utváříme si ji a někdy se ji snažíme i přiblížit. I kdyby člověk věděl, co ho čeká, například jako člověk umírající na rakovinu, měl by žít v okmažiku nehledě na své vzpomínky nebo vize toho, co ho čeká. Tak také Louise uchopila svůj "úděl". Film přináší zajímavé zamyšlení nad pojmutím času a našeho omezeného myšlení, které se možná jednou posune na vyšší úroveň.

plagát

Equalizer (2014) 

Denzel jako superhrdina v jiném plášti se super nadlidskými schopnostmi. Nezastavitelný, neporazitelný a nestárnoucí. Pokud vám nezáleží na příběhu, nevadí vám dlouhé začátky a pak si dokážete vychutnávat nepochopitelná zabití zcela neuvěřitelnými zbraněmi jako jsou například mikrovlnka, aku vrtačka, pytle cementu, pilka s násadou, vývrtka a mnoho dalšího, tak je tento film právě pro vás :-) Denzel coby McCall si zjevně celé zabíjení vskutku užívá, protože jinak by využil plně automatické samopaly s tlumičem a nočním viděním od svých obětí a se zalíbením by nekoukal, jak jeho oběť pomalu vykrvácí krkavicí. Což nás vede k závěru, že není o tolik odlišný jako hlavní záporný hrdina - sociopat. Akční scény jsou vysoce koukatelné, oproti tomu celý film ve vás vzbudí tolik emocí jako u hlavního hrdiny. Pokud tedy hledáte jenom skvělou akční podívanou, tak přeskočte první půl hodinu a ponořte se do originální akce. 55%.

plagát

Na hrane zajtrajška (2014) 

Na tento film jsem se těšil jako malý dítě, a abych pravdu řekl, tak se mi toto moc často nestává. Do kina jsem přišel příjemně naladěn a odcházel jsem z něj hluboko zahloubán ve svých myšlenkách. První noc mě film vůbec nenechal spát. Zvláště tedy prohnuté tělo Emily Blunt, které uvidíte ve filmu každých deset minut a pokud jste ho ještě neviděli, tak se podívejte na trailer. Rozjezd celého snímku je přiměřeně dlouhý a po necelé půl hodince čekání se spustí ta správná akce. Vylodění ve Francii, vypadá stejně jako za starých válečných časů s jedinou maličkou změnou, že lidstvo bojuje o přežití, a optimismem a sebejistotou naplnění velitelé spojené armády očekávají zdrcující vítězství. Pravda je ovšem jiná a vyplývá z ní, že mimozemšťané by se neměli podceňovat, ani když mají vaši vojáci moderní exoskelet. Po smrti hlavního hrdiny film překvapivě nekončí, jak bývá zvykem ve většině kvalitních snímků, ale právě naopak začíná. Duo Cruise-Blunt klape skvěle a o akci také není nouze. Film netrpí obzvláště velkými nelogičnostmi a musíte u něho i celkem zapojit mozkové závity. Já osobně třeba přemýšlel půlku filmu o tom, jak bych to udělal já, nebo jestli bych se z toho nejdříve vůbec nezbláznil. Film je také rozumně zakončen a poslední scéna mi z celého filmu přišla nejlepší a slzy štěstí Toma Cruise mě skoro dojaly k slzám.

plagát

Hon (2012) 

Malá holčička řekne z jejího pohledu jednu nevinnou lež a rozjede se nám kolotoč nenávistných událostí, který roztočila trochu naivně vedoucí místní školky. Díky jednomu "odbornému" vyšetření a předsudku, že děti přeci nikdy nelžou, rozjede nezastavitelnou vlnu nenávisti vůči hlavní postavě Lucasovi, a zároveň naočkuje další rodiče tím, že jejich děti byly zneužity také. I když policie případ rozřeší jako falešné obvinění, jelikož pracuje s pravými odborníky, nikdo v Lucasově maloměstě tomu nevěří, až na pár statečných lidí. Film nám chce ukázat bezbrannost dospělého vůči takovému obvinění, a zároveň jeho očištění od nařčení, které se ale nijak nepromítá do smýšlení obyvatelů městečka, kde stále panuje nenávist vůči "úchylovi" a stará dobrá šuškanda a drbárna jede na plné obrátky. Jak by asi vypadal příběh ve víru velkoměsta? 85%.

plagát

Elysium (2013) 

Elysium je nádherně zpracované po vizuální stránce. Kde ale opravdu hodně ztrácí je celý příběh filmu. Boj bohatých proti chudým, pár vyvolených proti zbytku světa. Námět to opravdu není špatný, ale takto zpracovaný a zakončený, vytváří jenom dojem rádoby moralizujícího filmu. Lidstvo si zničilo celou planetu, tak se rozhodlo zničit i svou poslední naději, útočiště bohatých - vesmírnou základnu Elysium. Pokud by se natáčelo pokračování tohoto snímku, Elysium by vypadalo, jako celý zbytek planety a vládl by na něm nějaký samozvaný diktátor. Místo, aby se bojovalo proti jednotlivým autoritám, které vládnou celému Elysiu a nasazují všem zbylým občanům klapky na oči, tak se jeden člověk za ostatní lidi na matičce zemi rozhodl, že všechny přidá na seznam obyvatelů vesmírné základny. Závěr už snad ani nemusím psát... 60%. Jak by to asi dopadlo, kdyby peníze bohatých lidí spravovali ti nejchudší...

plagát

Hry o život: Skúška ohňom (2013) 

V hlavní roli dívka, která se stará hlavně o své blízké a osud ostatních už ji tolik netrápí. Ve vedlejší roli kluk, který se zajímá pouze o dívku, kterou osud ostatních lidí tolik netrápí. Snaží se ji ukázat tu správnou cestu, stojí nad ní jako anděl strážný a ví, že ta dívka znamená pro ostatní všechno. Katniss, dívka, která svým nepatrným činem vykřesala jiskřičku naděje mezi jednotlivými zchudlými zónami (distrikty), které žijí pod taktovkou přepychového hlavního města. Oproti prvnímu dílu si zde tolik neužijeme arénu. Kamera nám spíše ukáže detailnější život v ostatních distriktech a jejich revoltu vůči diktátorskému režimu, která je potlačována za použití všemožných represí. Čistých 80%.