VN85

Typický tendenční produkt z těch dalších ztracených 20 let a navíc hodně nudný. Zaostávali jsme sice technologicky ve všem, ale Západ pořádal doslova hromadné hony na naše vědce a rozhovory s nimi hromadně otiskoval západní tisk. Tomuhle nemohli věřit už tehdy ani snad Bilak, Jakeš či Indra.

Očekával jsem od toho filmu hodně, ale o to větší bylo zklamání z něj. Strašně šablonovité a slepé na levé oko, holt Němci.

Seriál, o kterém se dá lidově řečeno říct, že jsem "na něm vyrůstal". Poprvé byl ČT vysílán někdy v první půlce 90. let (skončil někdy v únoru/březnu 1996), podruhé někdy cca 2001-2003 a tehdy jsem jako středoškolák měl občas pocit, že mi mluví ze života, byť se odehrával o 30 let dříve a úplně někde jinde. Navíc jako nejmladší dítě pětičlenné rodiny, kde je nejstarší dítě sestra a starší bratr je nesnesitelný, byť dneska oproti Weynnovi je to vysokoškolský učitel, jsem s Kevinem prostě soucítil. A pak ta Winney ...

Těm, co nechápou to nízké hodnocení jinde: bez ohledu na děj a kvalitu filmu to byl politicky motivovaný nálet od příznivců americké demokratické strany, nedávno se stal Vance senátorem USA za republikány. A po počátečním odsouzení se stal nakonec podporovatelem Trumpa. Pak asi pochopíte, že o film tu nešlo.

Dokument o adoraci tragikomické figurky, kde si bývalí komunisti poplakali, jak byli dobří. A ten konec s tou "záhadnou" a "dosud nevysvětlenou" nehodou tomu jen nasadil korunu.

Na tomto filmu jsou asi jen cenné ty záběry starého Mostu. Úplná zhovadilost je pak ta uvědomělá závěrečná scéna, kdy se střelmistr ptá Prachaře, zda už může (poslat těch několik století na věčnost, tedy vyhodit ty baráky do povětří) a on mu odpoví, že musí.

Výborný film o tom, jak šikovně převlékat kabáty s každým režimem. Pro mě o to sentimentálnější, že pradědův brácha byl jistý stavitel tunelů Vozihnoj. Ale toho ve filmu zmiňovaný osud nepotkal.

Strašná levičácká srágora.

Když člověk viděl ten díl o majoru Šoffrovi, tak si říká, že je to velká škoda, že je to tak amatérsky zpracované. A korunu tomu dají tím, že mluví o Čechách a přitom se to odehrává v Brně. Holt uvědomit si, že Čechy nejsou celá země, je pro ně asi nadlidský úkol.

Vzpomínám, že to vysílali na podzim 1996, když jsem byl v páté třídě. Moc jsem tehdy nechápal (a bylo mi to vcelku i jedno), proč ten Jakub Zdeněk nemůže toto a tohle. Během dalšího školního roku (1997/98) jsem od září do konce dubna zhubl bez nějakého přičinění z 48 na 35 kg a v sobotu 2. května 1998 mi řekli, že mám cukrovku. Během toho následujícího měsíce na dětském oddělení kroměřížské nemocnice jsem si na ten seriál párkrát vzpomněl. Když se na to podívám znovu, tak z toho mám akorát depresi, byť nechápu ten brekot Stašové, že její syn má tu cukrovku. Furt jsou mnohem horší věci.