wege

Jedničku jsem vynášel do nebes, protože jako velký fanda knihy jsem viděl tu dokonalost zpracování a zároveň tu překvapivost ve vykreslení některých věcí. Abych se citoval směrem ke dvojce .. „moc těším se na větší zapojení Zendaya, protože Chani je už 25 let moje nejoblíbenější postava z knih ever. Pokud zůstane věrný knize, má v tom zbytku velmi nezastupitelnou roli.“. A tady to je, tady je to moje strašné zklamání, protože Chani, ale i Stilgar, ale i samotný Paul jsou jiné postavy, nejsou to ty mé postavy z knihy. Nechápu to, proč se musel Denis tak odklonit. Celou dobu jsem v IMAXu kroutil hlavou a snažil se pochopit proč? Vždyť to nebylo nutné, vždyť to šlo udělat správně. Nejsem žádný hnidopich, ale Chani je v knize odlišná, více submisivní, ale zároveň neskutečně silná, Stilgar je úplně jiný. Stilgar není žádný náboženský fanatik, je to prostě vůdce, bojovník, hlavně člověk dýky a ne víry. Proč se navíc sakra nemohly narodit ty děti, vždyť jak dítě Paula a Chani, tak Alia mají strašnou důležitost pro to, co chce točit v dalším díle, ale zároveň jsou důležité pro zrání postav již nyní. Tady to všechno bylo chvílemi strašně urychlené, neznat knihu, nechápal bych, proč se něco děje. Ano, vizuálně to je pořád naprosto paráda, zvlášť v kombinaci s tou hudbou. Má to skvělé bojové scény, skvělé scény na písku, pořád to ve vás vyvolává dojem, že na té Duně jste a písek cítíte. Ale ty odklony od knihy jsou zbytečné a nemůžu jinak. Třeba to časem docením, ale teď 3 hodiny po projekci jsem toho plný a převažuje zklamání. Ne zklamání, ale vlastně smutek z toho, kam to poslali. Na okraj, Austin Butler je fenomenální, stejně tak v té minimalistické roli i Florence Pugh.

Už jsem někdy psal, že minuli sportovní příběhy (americké) založené na skutečných událostech? Většinou kluci na dně dostanou impuls a dojdou skoro až/na vrchol. Viděli jsme to mockrát, nikdy mě to neomrzí. Vždycky mě to donutí pak sedět půl hodily u googlu a hledat, jak to vlastně ve skutečnosti bylo.

Ani po dvou shlédnutých filmech jsem se nestal fanouškem Mijazakiho. Kresba super, velmi kreativní, stejně jako některé nápady, děj je ale strašný. Celou dobu jsem se nepřestal nudil a vlastně dokoukat to bylo velké utrpení. Dám mu ale ještě šanci, japonské animované filmy mám obecně totiž rád.

Stejně jako první série, chvíli jsem se bavil, chvíli fakt ne. Celkově to bylo ale horší než první série. Vyčpělo to. Poslední díl byl pro mě velké zklamání, zajímavé postavy vlastně zůstaly jen dvě, oba moderátoři, každý jiným způsobem.

Krásný vypravěčský styl, to Truffault vždycky uměl. Stejně jako dialogy. Jinak je samozřejmě ten film v mnoha dějových linkách ustřelený, ale vlastně to nevadí. Krása Catherine spočívala v její živelnosti a nespoutanosti. Nedivím se, že ji nikdo nedokázal odolat.

Když se narodíš blbě většinou tě to semele, nedokážeš vystoupit a nalajnovaný příběh si prožiješ. Nicméně vždy je to jen na tobě, jak skončíš. Chiron jel podle předpokladů, i když vlastně nechce říct, že dopadl špatně. Záleží na úhlu pohledu.

Jel jsem s otcem a synem na Premier League. Jeli jsme na Manchester .. City. Pěkný zápas, pěkná atmosféra, moc pěkný Etihad Stadium. Ten jsme si prošli i před zápasem na prohlídce, stejně jako Anfield druhý den a z dálky jsme mrkli i na Goodison Park. Večer jsme pak šli k Old Trafford a co říct, je to v porovnání z těmi předtím fakt kurva velký. Jediná chyba byla, že jsem dopředu zapomněl zamluvit prohlídku, a už jsem to, jak na Anfieldu neukecal. Nicméně při koukání na tribunu Alexe Fergusona, jsem věděl, co si po návratu pustím. Ten dokument byl silný, a to vím, že objektivita byla na nule, druhá strana (ať už by to byl kdokoliv) neměla moc šanci mluvit. Nicméně ta zarputilost, houževnatost a totální nasazení pro fotbal z něj v každém okamžiku jen tryskala. Dokázal mnohé, přivedl na výsluní spoustu fotbalistů, které jsem miloval a miluji dodnes. Miloval jsem i Rudé Ďábly na přelomu tisíciletí, Beckahamovu neskutečnou kopací techniku, Giggse a jeho přímočarost, ty bijce ve středu zálohy, ještě Garyho Pallistera v obraně, Andyho Cola a Dwighta Yorka v útoku (s Teddym a Ole v pozici náhradníků). Byl to neskutečný tým, hrál skvělý fotbal. Škoda, že jej vlastně tak trochu zničil sám Alex. Myslím, že David neměl a nikdy ani nechtěl sám odejít. Jiná kapitola, jiný příběh. Jak velká osobnost a kolik znamenal a uměl Sir Alex ukazují jenom ty sračky, ve kterým se klub zmítá po jeho konci. Nedůstojné.

Shodou okolností jsem viděl před pár dny poprvé Zpívání v dešti. Pořád jsem si říkal, že to je v mnohém podobné. Z toho starého muzikálu ale čiší radost ze života, tu tady skoro nevidíte. I přes tu veškerou dekadenci, permanentní kalby a všechno to pozlátko, jsou ti lidé všechno jen ne šťastní. Ten život musela být řehole, do které navíc ta změna (zvuk) hodila ještě větší vidle. Neskutečné finále, ten sestřih v kině, ty slzy mi tekly taky. Manny to celé pochopil, pochopil ty možnosti a o tom to celé bylo. Film nikdy neměl a dneska rozhodně už vůbec nemá hranice a limity. Můžete se vydat na Pandoru, s Flynnen do Gridu nebo letět Endurance do jiné galaxie. O tom to je přece je, filmy se dělají pro lidi, hledá se v nich inspirace, krása, někdy možná poučení. Jen nevím, co kdo hledá v těch nereálných českých romantických sračkách. Ty jediné bych zakázal točit, je to hraně definice zločinu proti lidskosti. Zapomněl jsem na něco? Margot? Fenomenální!!!

Je to skvělé, ale k dokonalosti tomu něco (jen nevím co) chybí. Možná méně konzumace drog, možná ještě o trochu silnější zápletka, trochu více náhledu do nelegálního byznysu a větší vhled do minulosti. Jinak bez debat – Tom Hardy je v tom dokonalý. Je to pro něj stavěná role a neskutečně si to musel užívat.

Kdybych to viděl v době vzniku a v kině, byl bych totálně odvařený. Takhle poprvé po sedmdesáti letech to má pořád kouzlo, pořád to má neskutečnou taneční choreografii. Ale já prostě nemám muzikály rád, takže plný počet tomu prostě nedám.