vaja

Přechcávačka roku.

Darrene, Ty víš, co mi nahání husí kůži. Žádná baletně opepřená psycho variace na Dr. Jekylla a Mr. Hydea, ale automobilizace periferních kloubů se zvukovým fenoménem! Bravo, tleskám. Dostals mě.

Sedmdesátá léta, Amerika a názorná ukázka srabu, v jakém se tehdy nacházela zámořská hudební scéna. O slovo se hlásil David Bowie společně se Sex Pistols... The Runaways, uměle sestavená dívčí rocková kapela, mohla buď upadnout v zatracení anebo se stát krátkodobým fenoménem. A jelikož na trhu nebyla jiná konkurence, budoucnost měla tato skupina jasnou. Film by se dal zařadit mezi své tuctové biografické kolegy a nazdar. Ale! Úspěch předznamenává divoký příběh kapely, společně s obsazením dvou v současnosti nejpopulárnějších hereček své generace. Přesto to mohl být průser. Nicméně nečekaně dobré výkony slečen Fanning a Stewart, skvělá atmosféra a svižný děj vzdaly hold původním členkám na výbornou.

Jako když po dlouhé době najdete ztraceného přítele a on vám povídá, co všechno za tu dobu dělal a připomene, co jste spolu prožili. Takže se vám znovu vybaví jak tenkrát vypadal, co dělal, jak se choval a společné zážitky - vyrůstali jste spolu, držel vás nad vodou,... Blur je moje srdcovka a já jsem byla naměkko.

Snad nejvýstižnější název pro tento hudební dokument... Na konci 80. let se v americkém Seattlu zrodilo něco agresivního, nazlobeného a hodně hlučného. Depresivní atmosféra města, rezignace na lepší zítřky a sotva dosažená plnoletost jsou dokonalé atributy pro začátek velké revolty. A jak vyjádřit lépe než hudbou, že vás štve celý svět? Grunge byl ze všech tamějších stylů nejprofláknutější. Taky na to za pár let doplatil nejdřív velkým haló a následným úpadkem. Spolu s vynikajícím soundtrackem Hype! dokonale mapuje životní postoj jedné, dnes už legendární generace.

Když začne pár minut po začátku koncertu pršet, rozhodně to naštve. Na pár okamžiků i Jay Kaye. Potom ale zjistil, že mu mokré pódium klouže víc než to suché a rázem ožil. S futuristickou indiánskou čelenkou na hlavě rozjel amfiteátrovou párty, kterou si očividně užívali jak fanoušci, tak celá kapela. A já taky.

Éra flanelek, orvaných riflí a umaštěných mániček z trochu jiného pohledu. Myslím, že kluci tenkrát dost zariskovali (přece jenom se na tomto koncertu nedalo točit s vlasy...) a vyplatilo se. Výběr písní vzhledem k unplugged verzi snad ani nemohl být lepší. A Kurtův sugestivní projev tomu dodal silnou auru nezapomenutelnosti.

Úlet, bizarnost, kalhotky, transvestismus, fetišismus a další úchylky - slova, která nejvíc charakterizují tento netradiční muzikál. Glam rock ve své nejdekadentnější podobě. Nezapomenutelná role pro Tima Curryho aneb My tančíme, vy tančíte. Strhne vás to, pokud se necháte...

Když si na své vystoupení nějaká "slavná" pipina navleče pouze spodní prádlo, je to trapas. Když si Amanda Palmer vezme korzet a podvazky, příjde mi to naprosto normální. Dokonce nemusí poskakovat po pódiu a násilně si roztleskávat dav. I když sedí za klavírem, sálá z ní obrovské charisma, které se hlubokým výstřihem a natřásáním zadku nedá vykřesat. (Nedá! Opravdu...) S kolegou Brianem Viglionem působí přirozeně, sehraně a přestože používají jen dva až tři nástroje, vytváří neskutečně bohatou a originální hudbu. A s doprovodným dramatickým ztvárněním vzájemného mlácení se do těhotenských břich dvou hereček se nad tou opovážlivostí ani nepozastavíte...

"Let me entertain you!" Anton Newcombe je zvláštní týpek. Rvačky na koncertech, nečekané "raplení", kopání do fanoušků, hádky a sebevědomé výkřiky to v tomto dokumentu jen dokazují. I když je fakt, že horká hlava v The Brian Jonestown Massacre nebyl jen on. Snad jen nehorázně hláškující a naprosto free Joel Gion se syndromu členství v BJM obloukem vyhnul. Jako protipól tu máme The Dandy Warhols - úplně v pohodě parta lidí, které hraní spolu evidentně baví, užívají si slávu a nemají mezi sebou žádné větší problémy. Courtney Taylor zpětně komentuje záběry, natočené během vývoje obou kapel. Tenhle dokument rozhodně nenudí!