vaja

Tak si Joaquin se švárou trošku zašpásovali a teď nezbývá než doufat, že je pozurážený showbyznys příjme zpět. Příjde mi to zvláštní, že si takhle nadělali do vlastního rybníčku. Co vlastně čekali? Každopádně, DžejPího metamorfóza je dokonalá. Něco mezi Zachem Galifanakisem v Hangover a Blues Brothers. Pokud ještě dobrovolně nešel na léčení, měl by to co nejrychleji napravit. Tento Oscara hodný výkon zavání minimálně rozvojem bipolární afektivní poruchy... "I'm still here, I don't scare, I don't fear don't even fear fucking fear. I never crack, never, I don't give, never, I live forever, I'm the one that God chose... History perverted me, words can never harm me, saying I'm the epitome of a fucking rap self-parody." No je tam všechno... Tohle mockumentary bude kult a já se k němu dobrovolně hlásím.

Darrene, Ty víš, co mi nahání husí kůži. Žádná baletně opepřená psycho variace na Dr. Jekylla a Mr. Hydea, ale automobilizace periferních kloubů se zvukovým fenoménem! Bravo, tleskám. Dostals mě.

Minimalistická verze La Dolce Vita. Komunikační šumy jako v Magnolii nebo Spanglish. Délka záběrů přibližující se Van Santovým The Last Days. Taky třeba návod, jak dokonale zprasit závěr a znechutit si striptýz.

Už to, že z aktuálního alba Westa všichni euforicky učůrávají mělo předznamenat okázalost videa. Nějaký výbuch, odhalená hruď největšího macha a zachránce pod sluncem, zjemnění baletkama a citlivou hrou na klavír. Otvírá se mi kudla v kapse, když čtu, že to má být protipól hoperským money&bitchez videím. Žranice v hangáru, opelichaná sexy "holka od Viktorky" a jakože mytologické prvky (no jo, Avatar a Clash Of The Titans teď frčí...) Tohle že není alibismus?! Nevidím v tom umění natočit předražený delší videoklip, a.k.a. "koncepční film doprovázející album". Největší hudebně-filmové WTF loňska.

Rozdíl mezi bytím na Roskilde a ... (zde dosadit jakýkoliv jiný hudební festival)? Opověď: Žádný! Na kapelách ani množství lidí nezáleží. Kdo chce pařit, stojí v prvních řadách. Kdo chce dělat bordel, jde v létě shánět větve na vánoční stromek. Kdo chce přežít, přeleze plot.

"Do Or Die." Pro jednoho kultovní postava, pro druhého feťačka. V šedesátých a sedmdesátých letech to chtělo hodně vůle a sebezapření, aby člověk jakž takž vnímal realitu přes opar nejrůznějších omamných látek. A pokud se připletl do Factory, měl svůj osud vlastně jasný. Pro mě byla Nico poměrně neprůhledná postava, která ve všem dění působila spíš nezúčastněně. Nico Icon mi ukázal o něco jiný pohled na Christu Päffgen a nepřímo poukazuje i na to, proč se tak chovala. Jako jediné mínus mi tady příjde vyzdvihování některých osudových okamžiků na úkor jiných, stejně zásadních.

Sedmdesátá léta, Amerika a názorná ukázka srabu, v jakém se tehdy nacházela zámořská hudební scéna. O slovo se hlásil David Bowie společně se Sex Pistols... The Runaways, uměle sestavená dívčí rocková kapela, mohla buď upadnout v zatracení anebo se stát krátkodobým fenoménem. A jelikož na trhu nebyla jiná konkurence, budoucnost měla tato skupina jasnou. Film by se dal zařadit mezi své tuctové biografické kolegy a nazdar. Ale! Úspěch předznamenává divoký příběh kapely, společně s obsazením dvou v současnosti nejpopulárnějších hereček své generace. Přesto to mohl být průser. Nicméně nečekaně dobré výkony slečen Fanning a Stewart, skvělá atmosféra a svižný děj vzdaly hold původním členkám na výbornou.

Za vším hledej psa... Všichni si vyzpěvují do kroku, barevný fantazijní svět kam až kamera (a instalace kulis v interiéru) dosáhne a (skoro)závěrečná scéna s velkým Ozem DJem, který roztáčí svůj mixážní pult a mačká čudlíky. Nemůžu se ubránit dojmu, že tvůrci pravděpodobně požili při tvorbě scénáře nemalé množství psychotropních látek. Proč by použili zrovna Smaragdové království...? Jinak věřím, že děti musí u Čaroděje zírat s pusou dokořán...

Atmosféru má Rude Boy bezvadnou. Na songy z nejrůznějších koncertů The Clash se taky dobře dívá. Ale jinak se tady vůbec nic neděje. Vlastně ano - máme možnost vidět každodenní život jednoho anglického ztroskotance, čili chlast, kocovina a pindy o ničem.

Žádní U2. Žádné rockové tažení. Aneb Bono je úžasný. Bono je nejlepší. Bez Bona by nic nevzniklo. A já se ptám: Máme zapotřebí se na tohle koukat?!