lineiy

Hudba extraordinérní, filmové zpracování už horší. Adrien Brody snad neumí zahrát špatně, Beyonce příjemně překvapuje svými (ne)skrytými talenty a půvaby. Je to uvěřitelné, pro mě je to ale plytké. Ráda se na CR podívám znovu, nebude to ale kvůli filmu samotnému. Spíš kvůli tomu všemu, na co je možné se jeho prostřednictvím dívat. Ve výsledku průměr...

Nemám ráda patos, nemám ráda kýč. Máloco se mi dostane pod kůži. Když ale sleduji počínání Pattinsona, jeho boj s otcem, se světem, se smrtí bratra, s osudem, a hlavně se sebou samým, jakýmsi záhadným způsobem mě to oslovuje. Rozumím mu, dokážu se s ním radovat i s ním trpět. Emilie de Ravin zbožňuji, je "adorable". Její něžnost nezná mezí. Konec mě překvapil a zaskočil, ačkoli to se mi stává opravdu málo. Toto je jeden ze snímků, o nichž vím, že se na ně s pár-měsíčními pauzami budu chtít dívat stále dokola, protože mě vždycky osloví a vždycky v nich najdu něco nového. Pierce Brosnan výborný, Coulter zkrátka umí.

Nějak takto by měly "životopisné" snímky vypadat. Runaways jsou výborná kapela, o tom žádná, Joan Jett je legendou. Proto vyžadovalo odvahu se tomuto snímku upsat. Ovšem co předvedla Kristen Stewart, to se vymyká všem superlativům. Je jednou z mála hereček, které ustojí jak komerční trháky, tak nízkonákladové filmy. The Runaways pro mě stojí někde na pomezí těchto kategorií. Ale celé je to pro mě uvěřitelné, autentické, dostatečně strhující a vypovídající. Dakota se pomalu vymaňuje z dětských rolí, myslím, že o ní ještě uslyšíme. Když to shrnu - je radost se dívat na někoho, kdo bojuje za to, čemu věří a na čem mu záleží, o to víc, když se díváme na někoho tak sexy. Good one.

Shia je mým tajným kryptonitem. Ale kdyby nebylo jeho a jeho zdatně sekundující kolegyně Carey Mulligan, nebylo by pokračování legendárního snímku ničím víc než průměrem. Douglas je pro mě zklamáním, ačkoli jsem samozřejmě ráda, že vyhrál svůj osobní boj, Brolin klasicky dobrý, nicméně ne dost dobrý. Myslím si, že pokračování by zasluhovalo důstojnějšího využití svého potenciálu. Film není špatný, to vůbec ne. Ale pro mě je to zklamání. Možná, kdyby se Stone nesnažil o megalomanské záběry mrakodrapů, skel a lesku, mohl se víc zaměřit na postavy a potlačení jejich občasné plochosti. Mírný nadprůměr.

Franco se zase ukázal! Na čem jiném by měl být tento typ filmu vybudován, než na co nejdokonalejším a nejdetailnějším vykreslení psychiky (a všech vnitřních pochodů) hlavního (a prakticky jediného) hrdiny. Z technické stránky toto zajišťoval oscarový Boyle (od něhož pro mě byl snímek 127 hodin krok správným směrem), ze všech jiných právě stále překvapující James Franco. Film má hlavu a patu, nechybí mu lidskost, akorátně dávkovaná naturálnost, třešničkou je umné navození pocitu zoufalství. Prozatím za 4*, nevylučuji, že po opětovném shlédnutím to už bude za 5*. Jediné, co mi dojem kazí, je to, že Franco nedosáhl na svou první cenu akademie. Ale Colin Firth je Colin Firth, a porážka od něj není nic, za co by se měl člověk stydět. Bravo!