DonPedro

Sir Anthony Hopkins se potřeboval trochu protáhnout. Nenapadá mě jiný důvod, proč se herecká legenda ztrapňuje ve filmu, kterému svou účastí víc škodí než pomáhá. Přes drobné výhrady k ostatním zúčastněným je to totiž právě on, kdo úspěšně sabotuje nejméně dvě strany akčně-komediálního čtyřúhelníku hrdina – padouch – hlášky - akce.

Rozpustit už tak docela řídké Švandrlíkovy předlohy do jedenáctidílného seriálu, byl nápad za milion (ostrejch). Nekonečným opakováním skoro stejných situací se humor rozředil do homeopatické hustoty, postavy vykastrované na jednu dokola omílanou vlastnost výsledku nepřidají a herci jsou bez šance cokoli zachránit. Zvlášť Radek Holub si zadělal na problém – pro toho, kdo vydržel do konce, bude asi každá jeho další role nasáklá Kefalínem. A nejsmutnější na tom všem je, jak Herz v rozhovorech naznačuje, že s negativními reakcemi vlastně počítal, protože komunistům se Černí baroni prostě líbit nemůžou :-(

Forma a'la Rašomón, kdy je průběh jediného dne postupně zobrazen pohledem čtyř zúčastněných postav je beze zbytku využitá - po kapkách dodávané nové informace udržují napětí i u scén, které se opakují. Navíc Beeson dokáže dělat slušné dusno i v okamžicích, kdy se vlastně nic moc neděje, kamera to opepří několika drobnými vychytávkami a jistým hercům to tentokrát nezkazí ani dabing v čele s Borisem Rösnerem. Povedený film, který se vyplatí skousnout na jeden tříhodinový zátah.

Mizerní filmaři natočili film o mizerných dokumentaristech, kteří točí film o mizerném soukromém detektivovi...Bez úhony skousnou pouze skalní fanoušci Miguela Ferrera.

Stává se to zřídka, ale s železnou pravidelností. Příčiny jsou různé, postup vždy stejný. Kolem dvacáté minuty se objeví první vlna nenávisti k autorovi, jeho produktu a filmařině obecně, která postupně narůstá až do závěrečných titulků. Takovou emocionální bombu může odpálit jen osobitý film talentovaného autora, takže Hopkins se usazuje ve vybrané společnosti Egoyana, Wertműllerové, Ferrary, … kteří už podobný zářez na mé pažbě mají. Spokojené ohlasy ostatních naprosto respektuji i když nechápu – a kdyby někoho zajímalo, za co je ta jedna hvězda, tak za invenci – ta snímku rozhodně nechybí.

Drogy v mrtvole, mrtvola v rakvi, rakev na střeše auta, auto na cestě z Kanady do New Orleans a Satan, který má na zmíněnou mrtvolu zálusk – no nezní to skvěle ? Jenže tohle auto jede tak na dva válce a pořádnou jiskru nahodí snad dvakrát za celý film. Bingo!

Amenábar jako spoluscénárista zručně mlží i za cenu nějaké té logické skuliny, jako režisér ale odvádí výbornou práci. Scéna, kdy Angela "ochutnává" videokazetu na televizi se staženým jasem musí zarezonovat v každém, kdo občas lehce nervózně cpe do videa něco, o čem si není jistý, že to opravdu chce vidět (a tím nemyslím žádný snuff, úplně stačí citovaný Cannibal Holocaust).

Poskládat dobrou polovinu filmu ze scén, které postupně i na přeskáčku vykrádají Vetřelce a navrch ještě Predátora – tomu říkám umění. A když říkám vykrádají, tak nemyslím nějakou parafrázi, ale pěkně natvrdo přetočený útržek storyboardu. "Inspirované" scény vypadají o sto procent lépe než ubohý zbytek – za ty je první hvězda. A ta druhá je v podstatě za drzost.

Hlava má jasno – Dovolená s Andělem je hrozný film, který si vychutná jen ten, kdo je schopen na chvíli zapomenout, že existuje něco jako historie a vezme jej jako čirou utopii. Teprve potom má svět, ve kterém odborová rada zná odpověď na každou otázku, Josef Kemr zatlouká hřebíky jako by to dělal celý život a rekreanti pravidelně mizí v oblacích cigaretového dýmu svoje kouzlo.

Harrison měl k dispozici čtyři a půl hodiny, ale chyběla mu Lynchova odvaha (nebo drzost) dostat do filmu víc původní mytologie, předlohu odvyprávěl co nejpřehledněji a to, co se přímo netýká děje, vypustil. Jenže Herbertova klasika - alespoň v mých očích - přežije všechno a výsledek je tak koukatelný, že bych klidně snesl i nášup.