peproch

Je rok 1998, New York, čas mezi listopadem a novým rokem, romantické drama z brooklynské Brighton Beach Two lovers (2008, režie a scénář James Gray) je přesný. Rozumím mu. Je o mně. Jen díkybohu, Leonard (Joaquin Phoenix) se zachoval rozumně a snad nezpůsobí v dalších deseti letech moc zmatků….Chci teď skoro úplně převyprávět příběh filmu z rusko-židovské komunity. L má za sebou nějaký ten sebevražedný pokus, vlastně jde o testování sebe sama, nakolik a jestli už smrt chce a jestli je toho schopen. Žije maniodepresivně, baští pilule. Byl již zasnouben, zná být zamilován, ona odešla, protože by nemohli mít zdravé dítě, adopci ona nechtěla, teď je zas smutný, rodiče mu tak trochu zprostředkují seznámení s Sandrou, uhlazeně hezká taky židovská, tmavovlasá, štíhlá, dcerou majitele podobné jen modernější čistírny. Leonard nemá vlastní profesi, pracuje v rodinném podniku rodičů, jedináček, fotografuje, kouká filmy. Se Sandrou (Vinessa Shaw) se sblíží, Sandra moc chce být s ním, má ho moc ráda, chce se o něj starat, nabízí mu to, miluje se hezky s ním. Leonard se ale souběžně seznámí se sousedkou Michelle (Gwyneth Paltrow), zvláštně sexy, úžasná, mocně krásná, taková ta egoistka, co vám říká, jak vás potřebuje a odměňuje vás přízní, úsměvem, asi i vůní, ale je to totál egoistka, ví o této své moci, ne ve zlém, ale prostě ji používá, aby proplouvala životem, nechává se provozovat Ronaldem (Elias Koteas), partnerem právnické firmy, kde je taky zaměstnána jako asistentka (nikoli právnička), má od toho ženatého muže byt a komfort a drahé restaurace a vstupy do opery, … Leonard jí pomůže, když potřebuje doprovod do nemocnice, konzultaci, je z ní zblázněn, když se Michelle rozhodne, že svého bohatého přítele opustí, neboť tento asi není s to opustit kvůli ní ženu, Leonard jí opět vyzná lásku a podivně a rychle se pomilují jen tak ve stoje v mrazu na střeše … miluje ji, ví to, kvůli ní by všechno opustil, Michelle se mu maličko odhalí v náprotivném okně, vysloví šanci na společnou budoucnost, že druhý den, na konci roku, odletí spolu do San Francisca, Leonard objedná letenky, koupí prsten s diamantem...Matka (Isabella Rossellini) pořádá novoroční oslavu, přichází i rodina Cohn se Sandrou, Leonard ale míří pryč, čeká na dvoře, Michelle přichází 5 minut po osmé, ale sděluje že neodjíždí, že její bohatý přítel ji chce, slíbil, opustit rodinu… Leonard je zlomen, byl šťasten, s tím se na schodech tajně loučil s matkou, a teď je zničen, jde k moři, zahazuje krabičku s prstýnkem, brouzdá se k vodě, šel by se asi utopit, nebýt taková zima, vypadne mu z kapsy rukavice, dárek od Sandry, hledí na ni, jak ji voda odnáší pryč a zas zpět, zdvihne ji, i krabička s prstenem se mu ukáže u špičky boty, zvedne ji, spěchá domů, kde běží večírek, jakoby nenápadně vklouzne dovnitř, matka, která už se s ním jakoby rozloučila, jej spatří a lehoučce se usměje, Leonard pohlédne na Sandru, ta se též usměje, jen zdvořile, ale nevyzvídavě a pouze se optá, kde byl, Leonardo místo slov jí podá krabičku, navlékne jí prsten a políbí hřbet ruky, pláče… Sandra se ptá proč, on odpoví: „Štěstím“. Není to úplně pravda. Není to ale lež. Asi bude šťastný, už ví, že sebevražda by byla hloupost, láska nebude opětována, ale tady o něj někdo stojí, rodiče, novosnoubenka…. … nikdo po něm nechce hrdinství, vést byznys, bude mít zdravotní pojištění, otec (Moni Moshonov) to celé zařídil, fúzi čistíren, i sblížení Leonarda se Sandrou, jen aby žil a obdaroval druhé sebou…. Leonard (čtyřka) miluje Michelle, (osmičku, nebo trojku), asi. Sandra, (dvojka), laskavá, pečující, ….Rozumím mu, možná jak nikdy nikomu, možná je to Sandra, kdo mu rozumí a pokud nerozumí, tak alespoň je připravena o něj pečovat….Napsal ten film někdo, kdo už za deset let poodstoupil od toho, co se tenkrát stalo, Michelle nelze vymazat, zapudit, myslím, že to napsal člověk, který má nějaká trápení v manželství, krizi, a potřebuje jednak pohladit sebe vzpomínkami a jednak ujistit se, že tenkrát udělal dobře, když se neutopil v bolu, ale požádal Sandru o manželství…. Čtu komentáře na čsfd. Nedivím se jim. Film nemá nejvyšší hodnocení, jen lehce nadprůměr. A body má za výkon JF. Já ale Leonardovi rozumím, a to není dáno všem, chápu, že pro někoho jedná Leonardo nelogicky, zmateně, trapně, nebo dokonce i hrubě hnusně… Já mu rozumím. Buďto mu rozumíte, nebo chápu, že je pro vás ten film slabý, nijaký, o ničem, trapný.

Je to rodinný film, který máte s dětmi koukat místo fantasy filmů. Hvězdné války zvládnou i bez nás. K tomuhle je může někdo přivést. Vypráví se každodenní život a nabízí se možnost učit se měnit způsob, jak jej a lidi, co jej žijí s námi, vidět. Smála jsem se a bulela celé dvě hodiny, učila se laskavosti a bolela mne krutost. Takže s vědomím, že je to filmové drama už i pro sedmileté, tak hurááá.

J.Edgar Hoover vytvořil z odboru ministerstva spravedlnosti celý úřad, celý svůj život mu šéfoval, film to vše líčí, jako jeho osobní dílo. Procházíme dějiny toho úřadu a spolu s ním celý dospělý život J.Edgara. Tento je líčen jako slávoman, jako člověk, který téměř vyfabuloval pojem federálního zločinu a federální potřeby to stíhat, (komunisté, gangsteři, kukluxklan….), který shromáždil mnoho peněz, mozků a oddaných agentů pro jeho provoz, člověka který potřeboval kromě věrné osobní sekterářky, jen jediného spolupracovníka Clyde Tolsona, který ale znal tajemství a lži a klamy. J.Edgar je líčen jako produkt své matky, jejího obdivu, člověk s homosexuální orientací, kterou ale nemohl otevřeně přiznat, neb i matka by raději syna mrtvého než daffodila (narcise).

Ještě jsem neviděla ošizený film Ridley Scotta. Některý je super akční, jiný laskavě poklidný, ale nikdy žádný trpně zbytečný záběr, promítání nevýznamné scény, smysl postrádající dialog, pohled do nikam. Tak je tomu i zde. Postavy nejsou výrazně propracované, ale to si mohu domyslet. Scény nejsou nabité komparsem, ale to mě neruší. Prvoplánově považovat starého pána Gettyho za arogantního, za škudlila, za bezcitného, ukazuje se být omylem, i když my soucítící s Abigail máme pokušušení se tak nechat svést. Být bohatý není totéž jako stát se bohatým. Někteří by jen chtěli se bohatými stát.

Miachael Mann a Will Smith představují Muhamada Aliho jako tvrdohlavého, vtipem sršícího, v lásce jemného a v boxu rafinovaně nesmlouvavého, jako velice bohatou osobnost, střídmou a přísnou na sebe i ostatní, konfliktní protože striktní, nekonfliktní protože odpouštějící. Pokud toto bylo záměrem, povedlo se to výtečně. Vedle Willa Smithe byla pro mne hvězdou filmu Nona Gaye, která mi z Matrixu utkvěla v obrazivosti.

Velice křesťanský film. Nejedná se o žádné sladké řeči a čáry máry. Zlo je na světě, protože jedna resp. Dvě osoby nezvládli ztrátu dítěte, které milovali. Obvinili boha a zahájili absurdní válku s ním prostřednictvím únosů dětí. Celý film se ale rozplétá postupně, tak jak sledujeme relativně ne příliš úspěšné vyšetřování. Všichni jsou bídní, detektiv Loki (Jake Gyllenhaal) má tik protože má za sebou divné dětství zřejmě, matka maličké Anny (Maria Bello) umí jen hysterčit a práškovat se, otec (Hugh Jackman) umí jen zuřit a krutým mučením slaboučkého Alexe (Paul Dano) se pokouší vyzjistit informace, za což je v podstatě spravedlivě potrestán bídným zhynutím, rodiče také zmizelé Joy jsou jen zbabělci, …. Film má spravedlivý happy end . Vysoce oceňuji schopnost nedemonstrovat krutost přímo jejím zobrazováním. Výborné! Výborné!

Film je příjemnou směsí tématu, charakteristik postav, líčení příběhu a zachování závěru s otázkou. Téma provokativního právně politického tématu relativně volného držení útočných střelných zbraní a právnické prodejnosti je zasazeno do soudobého New Orleans, Klademe si otázku, jestli jsou lidé, členové poroty, naši současníci jen hloupými spotřebiteli jídla a plytké zábavy a jsou tedy manipulovatelní a nebo jestli jsou schopni  rozlišování dobrého a spravedlivého. Spolu s právníky a aktivisty jsme pozorovatelé interpretace osobností, členů poroty i ostatních aktérů, jejich motivace a perpektivy. Film je akční a umí být i vlídně laskavý, přiměřeně dlouhý a zvláště Gene Hackman se mi velice líbil předvedením Rankinova sebevědomí a Rachel Weisz smutným úsměvěm a předvedeným odhodláním Marlee. Když jsem shlédla film podruhé, objevila jsem své zalíbení ve filmu, protože spravedlnost vítězí nad právem, ten kdo chce změnit zákon, jako Rohr, ti kteří mnoho let osnovali a pokoušeli ospravedlňující odplatu, uspěli a oportunistické a cynické právní poradenství je detekováno jako zlo parazitující na zbrojařství. Srdce zvítězilo nad racionálním právem. Takhle jsem se nechala chytit a dobře mi tak.

Takový bezšťavný eurofilm, koketuje s dokudrama, čili má smysl jej promítnout žákům druhého stupně, aby si jako udělali představu, že mohla Paříž počátku minulého století vypadat jako roh pražského náměstí Míru. Jiné pražské interiéry a exteriéry nemumím poznat. Můžou se děcka dozvědět, jak asi byli lidé tehdy oblékaní, jak by rozhodně neměla pracovat v laborce (bez ochranných prostředků) a zapamatují si pár základkových obratů, jako že jádra mohou být nestabilní apod. Ač se herci snaží, co mohou, plytký scénář, sice plný událostí a asi nákladné výpravy, nepomáhá dramatizovat. Marie Curie je jen vzteklá, egoistická, namyšlená, štěkavá, panovačná paní, která neslyší, když jí někdo varuje, brzdí nebo prosí. Takže elementární edukační význam tu je, pro klub náročného diváka to není. To, o čem mluvím, se ukazuje už i u překladu původně anglického titulu. Radioaktivní by asociovalo povahu hlavní postavy i její působení a chování. Radioaktivita je titulek pro on-line covidovou školu nebo až bych šla suplovat chemii nebo fyziku do osmičky a sama byla učitelka dějepisu.

O mnoho výpravnější než Emma z roku 1996.  Gwyneth Paltrow je veselejší a emotivnější, efektovanější. Anya Taylor-Joy je tajemnější, zajímavější. Její velikánskou předností jsou její oči – tak nezvykle daleko od sebe. Tak je jediněčná, nelze od ní odtrhnout pohled. Myslím, že ta vizuální stránka byla hlavním důvodem nového filmování. Oproti románu je Mr. Knightley daleko více věkově blízky Emmě. Originálně je totiž o 16 let starší, protřelý, zkušený, a tedy jako mentor Emmy více oprávněn, zde je to smutný, mladíček s mastnými vlasy. Takže tento nový filmový kus je prostě podívaná. Podívaná!!!!

Miluju tenhle film, miluju všechny filmy tohoto druhu. Komorní příběh, laskavý humor, kritická situace, konfrontace charakterů, smíření jako cíl, láska jako prostředek, svoboda jako cíl, lidská mizérie jako překážka. Zkušeně provedená režie, úsporná kamera a přesný střih, koncerty hereckých hvězd a neprvoplánová hudba, to vše mi způsobuje radost. Cítím se vždy jako  požehnaná, obdarovaná, že jsem směla něco takového vidět. Navíc ono ústřední téma - dobrovolné, vědomé, předčasné a sebou provedené ukončení života, argumentace a rozvažování okolností, mohu promyslet prostřednictvím takového filmu. Doporučuju všem. Sama, jako člověk plný předsudků, jsem jím byla oblažena.