DarkoCohen

Tenhle film mi sednul. Krásně se mi dívalo na tenhle nesmírně pravdivý lidský příběh obalený spoustou francouzského šarmu. Že se někomu příběh zdá příliš obyčejný? Vždyť reálný svět je v podstatě obyčejný. To až jedinec se svými starostmi, radostmi, přátelstvím, láskou a jinými pro člověka tak charakterizujícími potřebami, si vytváří z všedního světa svůj neobyčejný svět. I pravda v něm se zdá kolikrát hodně obyčejná, ale taková už prostě je (kdo by taky chtěl neobyčejnou pravdu). Proto není vůbec na škodu, že jednou všechno končí tak, jak si to člověk vysní. Kdo by to v reálu nebral. Proto přece všichni zkoušíme nové věci a hledáme své místo na světě, abychom si na konci cesty mohli říct, že život pro nás vlastně byl neobyčejný. Sice je to začarovaný kruh, ale já nemám důvod v něj nevěřit. Přece jen happy end chci někdy zažít taky;p 80%

Tohle že měl být tolik očekávaný dárek k Vánocům filmovým fanouškům? To snad raději mít za nejlepšího kámoše Grinche a Vánoce neslavit. Aneb jak oskarový režisér dokáže udělat z úspěšného brodwayského muzikálu a úžasného hereckého obsazení podprůměrnou záležitost. Jasně hudební a taneční vsuvky jsou excelentní a D.Day-Lewisovi snadno uvěříte jeho trápení se ženami (vybrat si mezi Kidman, Cruz, Cotillard, Hudson by zamotalo hlavu asi více chlapům;p), ale jako celek to působí dosti neohrabaně a nudně. Ke konci je sice vidět zesílená snaha o bombastické vyvrcholení, ale to je téměř po dvou hodinách, kdy se v podstatě nic neděje, dosti pozdě. Mě to zkrátka nebavilo. 50%

Nic nového pod sluncem. T. Burton je pořád neskonale nápaditý, v detailech se vyžívající chlapík, který vytříská z každé maličkosti maximum. Stejně se ale nemůžu zbavit dojmu, že na tenhle již tak profláklý příběh ani jeho fantazie nestačila. Jako celek to totiž působí poněkud mdle. Ta tam je pověstná originalita, která provází celou jeho tvorbu. Navíc J. Depp i H.B. Carter jsou nepřehlédnutelní tak šíleným způsobem, že mě místy napadlo, že by se to spíše mělo jmenovat Kloboučník vs. Rudá mrcha -) A to mi vadilo asi úplně nejvíc. Chtěla jsem se vcítit do Alenky, nechat se spolu s ní vnést do magického světa, bojovat o lepší zítřky. A to se bohužel nestalo. Takže v podstatě největšího překvapení jsem se dočkala až na závěr v podobě ústřední písničky v podání Avril Lavigne. Její soprán doprovázený působivým klavírem mně učaroval (šup s ,,Alice" do playlistu). Mimochodem sice jsem to viděla v 3D, ale podruhé si to raději užiju s titulky i když pouze v ,,zastaralém“ dvourozměru. Moderní technologie mě do příběhu vážně nenatlačí. Kór když se servíruje s českým dabingem a původní kouzlo originálu je tak nenávratně ztraceno. 75%

Tak nějak mám ráda situační humor ve filmech Nancy Mayers a to mi není ani zdaleka čtyřicet. Na výsledné podobě je vždycky hodně znát, že si autorka režíruje svůj vlastní scénář. A jelikož mi to zde negativně nezkomplikoval ani Steve Martin, jehož teda vůbec nemusím a před začátkem jsem se jeho osoby celkem aj bála (naštěstí tu byl méně otravný než jindy), nakonec se z nudného pondělního večera vyklubalo příjemné romanticky laděné filmové leháro. 80%

Možná jsem jiná, ale tohle mi přišlo jako naprostá slátanina. Že by přání lidstva bylo ležet doma, nikam nechodit, s nikým se nestýkat a jen řídit ,,náhradníky", aby za vás obstarávali veškerou každodenní činnost, tedy ŽIVOT? Blbost ! Sice se nabízí možnost využití pro nějakou nepříjemnou práci či nebezpečnou situaci jako je třeba válka, ale že by člověk nechtěl na vlastní kůži prožít ani takové příjemné věci jako je sex, kalení s kamarády, procházkya po lese, dovolená se svým milým atp.? Argument, že někdo je postižený nebo ještě lépe prostě jen ošklivý a bojí se žít, je nesmyslný a naprosto nedostačující na to, aby se lidi nechali nahradit roboty. Celý se mi to zdá bizarní a padlý na hlavu. Ztráta času a nervů.

Každý nový počin Jasona Reitmana je pro mě událost. Mám ráda jeho pohled na film, potažmo na svět. Líbí se mi, jak dokáže udělat z obyčejných lidských příběhů příběhy neobyčejné. Způsob jak prostřednictvím své režie divákům přenáší skvěle napsaný scénář. Jak skládá jednotlivé záběry do úchvatného, nejrůznějšími pocity napěchovaného celku. Cítím z jeho tvorby takové to těžko specifikovatelné ,,něco", co vám nedá ještě dlouhou chvíli po skončení závěrečných titulek vydechnout a nutí vaši mysl stále se vracet a být součástí příběhu, který vám připadá tak strašně skutečný, přestože vy sami s největší pravděpodobností nebudete v reálném životě nikdy jeho součástí. A to mě hodně baví. Konkrétně Up in the Air má sice poměrně daleko k Juno (pro mě prozatím stále jeho nejzdařilejší dílko), ale přesto kráčí pořád správným směrem. A pokud nějak drasticky neodbočí z cesty, já budu pořád jeho věrný fanoušek. 85%

Wow, tak tohle je hooodně příjemné překvapení. To bych od Poláků ani ve snu nečekala (stejně jako jsem nečekala, že mi ani trochu nebude vadit polština). Svěží pojetí tanečního filmu se spoustou originálních a choreograficky dokonalých prvků, perfektně zatančených polskými! tanečníky (stále žasnu...). Taneční talent zde jednoznačně převažuje nad tolik typickým hollywoodským kýčem, který je v posledních letech cítit z americké taneční filmové produkce. A hlavně ústřední dvojice je nejen krásná a sexy, ale doopravdy umí i tancovat! Love and Dance sice na prvním pohled kráčí podobnou cestou, přesto z něho mám mnohem lepší pocit. Závidím našim polským sousedům, že jsou schopní natočit takto povedený film, který jednoznačně snese srovnání i se západem. V Čechách by se tenhle žánr takhle dobře natočit v současnosti nikdy nepovedlo. O tom jsem přesvědčena!

Ellen Page is still my hero. Awesome ! It´s really fair 90%

V mém případě to účel splnilo. Pohybově to je hodně na úrovni - tanečníci nejsou žádná dřeva, choreografie má náboj i švih, kostýmy jsou nápadité. Hudebně se to s mým vkusem sice poněkud míjí, ale tak už to u takovéhoto druhu filmu bývá. Největším problémem jsou spojovačky mezi tanečními a hudebními čísly. Ty jsou hodně chabé a prakticky o ničem. Proto chápu, že spousta lidí má ke scénáristické práci své výhrady. Já originál ovšem neviděla, takže to dokážu překousnout. Přece jen nebavíme se tu o filmu, který má změnit svět, ale především pobavit. A o to přece jde. 60%

Sice moc nechápu, co přesně dává střízlivému člověku tenhle typ komedie, ale já se po pár pivkách bavila ohromně. Originál patří mezi mé nejvíce zkouknuté filmy vůbec, a tak jsem čekala, že bude obtížné zaujmout mě jeho parodií. Ale povedlo se. Jelikož do krasobruslařského řemesla celkem aj vidím, tak mi samozřejmě neuniklo pár absolutních nesmyslů, ale i tak je můj celkový dojem až nečekaně pozitivní. Až nebudu s kámoši roupy vědět coby, tak se rozhodně kouknu znova. Btw: koho by v Napoleon Dynamite napadlo, že ten retard bude tak přesvědčivě ztvárňovat partnerku ve sportovní dvojici -)