Sejong

Film nebo spíše dokument na mě zapůsobil. Na začátku byli lidé v sále veselí a bavili se, ale po skončení se už nikdo nesmál a jen mlčky odcházeli. I to o něčem svědčí. V dokumentu mě nejvíce překvapily dvě věci. Poprvé jsem slyšel hlas Kim Čong-una. V naprosté většině případů není jeho hlas ve zprávách slyšet. A druhé, větší překvapení, byly propašované záběry ze Severní Koreje. Ne severokorejská propagandistická televize, ale záběry, které potají natočili lidé a kde je vidět středověk. Bez přiklášky, bez propagandy. Záběry, které natočili nějací chudáci Severokorejci pod hrozbou smrti (nebo horšího osudu) na propašované mobily. Jen ty samotné záběry stály za to. Příběh dokumentu se zabývá hlavně dvěma rodinami, které se snaží uprchnout ze Severní Koreje. Cesta je pro ně zdrcující, jak fyzicky, tak psychicky. Hned ze začátku si člověk uvědomí, že ač jsou to jedni z nejchudších lidí na světě, všichni se na nich chtějí nějak přiživit. Ať se jedná o severokorejské pohlaváry, pašeráky, čínskou policii nebo o převaděče v Laosu či Vietnamu. Všichni na těch nejchudších lidech světa chtějí vydělat. Mají hodnotu jen proto, že lze vydělat peníze na lítosti lidí, kteří se jim snaží pomoci. Cesta z jejich domoviny je složitá, ale stejně tak složitá je jejich cesta do nového domova a světa, který je pro ně úplně cizí. Nechybí tak záběry údivu nad naprosto běžnými věcmi. Během promítání se objevilo i pár "komických" scén, kdy se sál zasmál. Smích však vydržel maximálně jednu vteřinu, než si lidé uvědomili hrůznou realitu, a že to není skeč, nadsázka, ironie nebo metafora, ale skutečnost. Nad vším visí tíživá atmosféra, že i když se někomu podaří utéct fyzicky, podaří se mu utéct psychicky?

Pro mě to splnilo to, co jsem očekával a kvůli čemu jsem na ten film šel - mluvilo se korejsky. Nic víc jsem o filmu nevěděl. Nevěděl jsem ani jakého je žánru. Prostě a jednoduše: vyrobeno v Koreji a mluví se korejsky - jdu se podívat. Už nějaký čas sleduji program místního kina, jestli se tam vůbec někdy objeví něco z Asie. Samozřejmě, že ne. Dnes jsem byl v Brně a náhodou mě napadlo: "Nehraje se tady něco jiného?" Samozřejmě, že ano! Takže padlo okamžité rozhodnutí a šel jsem na Minulé Životy naprosto bez spoilerů. Ani trailer jsem neviděl. Splnilo to mé očekávání a tak 85% filmu se opravdu mluví korejsky. A hezky pomalu, takže šlo i místy rozumět. Nicméně film neposloužil jen jako výukový materiál. Měl i něco navíc. Něco, co z něj dělá zajímavé dílo. Musím říct, že romantické filmy nesleduji a vůbec je nevyhledávám. Ale když už jsem byl na slepo v kině, tak jsem dával pozor. Na filmu oceňuji pomalejší tempo, které je naprosto klíčové. Tím, že je tempo pomalejší, to nutí člověka přemýšlet na tím, co právě vidí. Film tak není jen čistá konzumace, ale je to i o představivosti diváka. Připodobnil bych to k rozdílu mezi filmy a knihami. Ve filmech je divákovi vše explicitně ukázáno a řečeno. U čtení knih si každy tvoří vlastní představu a obrázek. A tak paradoxně můžete ke knihám cítit větší vztah než k filmům, protože jste si při čtení příběhu spoustů věci sami vymysleli a ty jsou jen vaše. Tento film je tak blíže ke knihám, ale opačným způsobem. Knihy postrádají obraz, který si čtenář dotváří. Tady obraz je, ale často si dotváříte dialog. Režisérka filmu to ví, a tak nechává prostor k zamyšlení a máte čas si jednotlivé scény promyslet. A dotvořit dialog mezi postavami. Ve filmu bylo pár komických momentů, ale byla to spíše výjimka. Zbytek filmu je vážný. Neoznačil bych jej ani jako dramatický ani jako romantický film. Film spíše nutil přemýšlet na tím, jestli to, jak jsme se v minulosti rozhodli, bylo opravdu určeno tím, co jsme ve vnitru ducha skutečně chtěli nebo tím, co bylo nejsnazší a k čemu nás okolnosti navedli. Obsahuje i pár zajímavých myšlenek. Jak moc určuje váš rodný jazyk a kultura to, kým jste? Není nově naučený jazyk a nově přijatá kultura jen tenká slupka, která chabě zakrývá jádro našeho pravého já?

Můj překlad (alternativní). Seriál se dá volně stáhnout na oficiálních stránkách SBS tady. Tento seriál je... zajímavý. Všem záporákům bych nejraději nafackoval. A postupem času počet facek navyšoval. Množství postav, které si facky zaslouží rovněž narůstá. Záporáci jsou tady všeho druhu. Od chamtivých úředníků, žárlivých konkubín, pomstychtivých služek, přes slizké eunuchy, kruté členy královské rodiny, zlomyslné dvorní paní, ctižádostivé zmetky, zrádce až po kladné postavy, které se jimi nechají oblbnout - ty si zaslouží dvojnásobnou nakládačku. Seriál postupně graduje a to hned dvakrát. Při obou kulminacích je to dramatické až až. Objevuje se spousta scén, na které se špatně dívá. Ne proto, že jsou špatně natočeny nebo vymyšleny, jen jsou prostě zrůdné a ohavné, kvůli historické době a zasazení. Seriál poodhaluje život eunuchů na královském dvoře. Eunuchové hrají velkou roli a jsou představeni jako lidé. Ne jako ty postavy někde vzadu. Ale i když eunuchové prostupují vše, o nich tento příběh není. Jsou to stále jen sluhové a stíny svých pánů. Tím, že jsou však všude, dokážou spoustu věcí ovlivnit. Život není krutý jen pro ně, ale skoro pro každou postavu. V tomto seriálu se více než jinde ukazuje skutečnost, že pokud jste zmetci, žijete si dobře a s poctivostí nejdřív pojdeš. Celkově je to však velmi dobrý seriál. Je víc realistický než novodobější počiny a pokud jde o drama, tak jde do morku kostí. Příběh se odehrává v Čosonu po roce 1457. Během seriálu se vystřídá snad šest králů a vy sledujete, jakým způsobem hráli eunuši roli v jejich zvolení, jejich vládě i jejich konci. Příběh však není o politice jako takové, ale o lidském charakteru, neveselé realitě skutečnosti a o tom, že když se páchá zlo, vyžaduje to jak ty, co to zlo páchají, tak ty, kteří jim to umožní. Herecky musím vyzdvihnout Jeon Kwang Ryul - vrchního eunucha - ten hraje snad vždy dobře a to má komplikovanou postavu. Jeon In Hwa - hrála největší megeru, ale hrála ji tak dobře, že ji nemůžu než pochválit. Málokdy se stává, že k postavě cítíte takový odpor, ale musíte obdivovat herecký výkon. Kim Soo Mi - jako by ani nehrála, ale svou postavu žila a samozřejmě starého eunucha, který byl nejvíc odporný. Abych to shrnul. Herecky, scénáristicky, výpravou, příběhem, realističností, kostýmy a kulisami je to výborné. Hudba je kromě dvou nebo tří písní spíše průměrná. Celkově je to nezapomenutelné. Doporučuji všem, kteří znají seriál Dae Jang Geum, při kterém bylo vidět, jak tvrdý režim mají dvorní paní. Tady je to při pohledu na eunuchy. K seriálu jsem vytvořil titulky a nikdy v životě jsem tolikrát nepoužil slova jako je eunuch, kastrace a další. Nemyslete si, že je to jen o tom. Tato krutost tam je, ale v porovnání s hlavním motivem ohavnosti je to jen nepostřehnutelná podčást. A jaký je hlavní motiv ohavnosti? Ten je mnohem komplikovanější a budete si jej muset zjistit sami, když se na seriál podíváte. Život je jen dlouhý sen ve dne.