štísko

Takhle velké zklamání jsem z nějakého filmu už dlouho neměl. Přitom snímek měl dobře"našlápnuto". Slibný a silný začátek se brzy změnil v nechutnou a navzájem nedoladěnou směsici ztřeštěné komedie( např. když Antonio Banderas šel uloupit koně), hororu (uřízlá hlava v nálevu) a pokusem o dramatické ztvárnění docela zajímavého příběhu. Tenhle žánrový koktejl měl asi zaujmout co nejširší okruh diváků. Ale co jsem na tom byl v kině, tak jich podstatná část odešla ještě před koncem. Výkon Anthony Hopkinse se mi ale líbil a asi způsobil, že jsem tento film nezařadil premiérově mezi odpad.

Filmy s touto tématikou mám docela rád i když jim musim vždy pár nesmyslů odpustit. Herecké výkony hlavních představitelů se mi docela líbily. Jisté napětí tomu taky nescházelo. Ale těch blbostí tam bylo dost. A tak jsem se koukal sice s chutí, ale i naposled. Snad jen ten poslední díl stojí ještě za jedno podívání!!! Souboj na život a na smrt mezi zástupcem služebníků Sáry s bratry Jidášovími připomínal želvi nindži po zásahu elektrickým proudem. To jsem se fakt smíchy neudržel. Zaujala mě v posledním díle i "kouzelná" kosktka vyndaná ze zlatého válce. Napřed plná grafických simbolů a po hození na stůl na ní byla jen čísla. Závěr příběhu mne překvapil spíše příjemně. I když tím největším překvapením pro mne byla role Odety, ve které hrála ( velmi dobře) Claude Gensac, častá filmová partnerka Louis deFunese(např. p.Cruchotová). Dvě hvězdičky za kvalitu a jednu za to, že mne to zaujalo.

To byl jeden z mojich nejoblíbenějších filmů v mém ..........náctiletém období. Hodně mi to povzbudilo v tom, že i totální poleno za které mne okolí považovalo, se může intenzivní přípravou vyšvihnout z podprůměru až k vrcholu. Ten starý číňan připravující řadového kovboje k špičkovému pistolnickému souboji, jakoby tenkrát masíroval ruce mně a nejenen to, ale i hlavu a srdce. I když po těch letech musim uznat, že pomsta jako motivace je sice často účinným motorem, ale ne tím nejlepším. Tři hvězdičky za kvalitu a jedna za to, že to ve mne zanechalo nějakou stopu. To dokáže málokterý snímek.

Je celkem obvyklé, že filmy točené podle knižní předlohy nejsou točeny tak, aby byli přesně jako v knize. Režisér Andrew Adamson děj překopal podle scénáře Christopera Markuse ale docela dost. Filmová dvojka Narnie je o hodně akčnější než její literární vzor. Snaha o co nejrychlejší vtažení co největšího počtu diváků do děje vedla občas k vytvoření pěkných nesmyslů. Noční útok na hrad se nikdy neodehrál. To by nebyl takový malér. Každý knihu nečetl. Ale bitva neměla logiku ani filmovou. Byla zařazena jen pro potěchu milovníků akčních scén. Ty vypadají velmi efektně, přestože nejsou natočeny nějak drasticky. Já byl nejvíce zvědav jak si animátoři poradily s vytvořením postav kentaurů. Digitální dotvoření koňských těl nedopadla špatně. Jen občas vypadají při chůzi pohádkoví netvoři jakoby spolkli pravítko. Málo postřehnutý detail asi nikomu moc vadit nebude. Kentaura většina diváků stejně nikdy neviděla, takže je s těmi skutečnými těžko porovná. Z postav mne výkonem příjemně překvapila role uzurpátora Miráze(Sergio Castelito). Zaujala mne možná i proto, že její představitel mne svou podobou i projevem připoměl mistrvského herce podobných typů postav Miloše Kopeckého. Pomyslnou třešničkou na dortu z hereckých výkonů byli pro mne trpaslíci. Jednoho z nich zahrál i Jiří Krytinář. Není ale zdaleka jediný čech v Narnii. Například starou čarodějnici zde ztvárnila Klára Issová. Nemile překvapen jsem byl tím, jak byla přetvořena postava krále králů Petra. Místo respekt vzbuzující osobnosti je představen jako ješitný náfuka, který více než očekávanou pomoc přinesl Narnianům pytel problémů. Dobré je naopak, že křesťanský podtón zůstal zachován. Přes leckteré nedostatky se tento výpravný a docela napínavý film dobře sleduje a sedět u něj v klidu více než dvě hodiny nebylo pro mne náročné. Dal bych raději tři plus, protože to na čtyři není a na tři také ne.

Zase další film jehož hodnocení nebude nikdy dost objektivní. Malé děti na tyto stránky asi moc nechodí a ty dospělí tomu prostě rozumět nemůžou. Jde o zdařilou sondu do dětského světa, kde se veškerá akčnost odhrává na úrovni ukradené skleněné kuličky. Ale to je pro malého prcka docela opravdické drama!!! Copak se už na to nepomatujete?

Natočit zajímavej snímek s minimem herců a prostředků je pěkná machrovina. A tenhle se docela povedl. Jsem rád, že jsem tento polodokument viděl, ale po druhé už bych ho nemusel. Takovýto film vyvolává v člověku spostu otázek na které jsem jako křesťan odpověď již nalezl. (smysl života, co je to oběť atd.). Nicméně jsem byl znovu donucen se zamyslet nad tím jaký je rozdíl mezi rizikem, které každý občas musí podstoupit(někdo méně, někdo více) a nesmyslným hazardem. Film docela pěknej, ale protože mne toho zas osobně tolik nedal, tak bych dal tak tři plus. To zatim nejde, takže za tři.

Dost nezdařenej pokus zaujmout jednoduchými kresbami dítě, které má obvykle bohatou představitost. To by bylo samozřejmě možný. Ale to že jsou děti malý, neznamená , že jsou pitomý. Moje děti na to koukaj. Což ovšem není důkaz kvality. Koukali by na všechno. Jen aby nemuseli do postele. To že je dotyčná věc zaujme, poznám podle toho , že se k tomu chtějí ještě vrátit. A o tomhle pár minut po vypnutí televize už vůbec nevědí. Navíc nápad namalovat si něco a vdechnout obrázku život, není nijak originální. To už tu několikrát bylo a o hodně lépe zpracované. Z tohohle jednou klasika určitě nebude.

Bývalý důstojník(Karel Heřmánek) je na tom po první světové válce s penězma bídně. Se svým sluhou(Josefem Vinklářem) se dá na společné podnikání ve finanční sféře. Sluha se pomocí najemného vraha brzy zbaví svého pána. Pocity méněcenosti nabyté v bývalé roli vojenského sluhy kompenzuje nevybíravě ostrými lokty ve svém podnikání. Dodnes mi utkvěla v paměti skvělá scéna, kde pěknou malou roličku zahrál Ondřej Havelka. Při setkání s novináři je Vinklářovi vyčítána nevybíravost způsobů při získávání finančních prostředků. Odpověděl vskutku originálně: Postavil na stůl zlatou cihlu s tím, že kdo ji zvedne dvěma prsty, tak je jeho. Početná skupina nejen novinářů kážících slušné mravy se obratem proměnila v potící chamntivce. Taková škoda, že v televizi chodí kdejaká volovina a na podobné filmy se pozapomíná.

Takovéto pohádky by měli hodnotit hlavně ti , pro které byly hlavně určeny. Tedy děti. Já ji viděl naposledy jako dítě a patřila mezi moje nejoblíbenější. Dávám tedy čtyři hvězdičky. Kdybych to hodnotil svým "dospělým rozumem", tak bych musel nějakou hvězdu ubrat.

Seriál zachytává kus života jedné prima rodiny žijící na horách. Život někdy letí, někdy se zas vleče. Proto i tento snímek občas jakoby strácí dech. Filmy s takto poklidným tempem a přesto zajímavým příběhem mám rád. Učím se u nich odpočívat. Dal bych o něco víc jak tři hvězdičky, ale na čtyři to není.