stainboy

Podobně jako u Bohemian Rhapsody se trochu zdráhám zařadit film do škatulky životopisu/dokumentu (na to mi přijde trochu moc plochý) a spíš bych ho zařadil mezi feel-good filmy, natočené podle skutečných osob/událostí. Kažopádně, za mě dobrý námět, skvělá hudba a svižné vyprávění – ty dvě hodiny utečou jako voda.

Až příliš idealizovaný životopis, který si i některá životní fakta značně ohýbá a přizpůsobuje, aby to lépe zapadalo do příběhu. To by samo o sobě až tak nevadilo, ale nemůžu si pomoct – z celého filmu je až příliš cítit, jak moc Brian May a Roger Taylor tlačili na filmaře, aby výsledné vyprávění nezkřivilo nikomu z Queenů byť jediný vlásek. Nicméně po řemeslné stránce není co vytknout a při závěrečných scénách z Wembley vstávají chlupy na těle. Za mě tři hvězdičky plus jedna za rekonstrukci vystoupení na Live Aid. Spíš než dokument či životopis čekejte feel-good movie a nebudete zklamáni.

(Spoiler) Dve veci jsou na tom filmu pozitivni: 1) Nejodpudivejsi postava zemre, navic za znacne bizarnich okolnosti (ale to neni zas tak prekvapive, cely film je strasny bizar); 2) mikrorole Alberta Cerneho coby buskera je uplne zjeveni, na plose asi 10 sekund projevi vic muzikantstvi, nez kolik je v celem zbylem filmu dohromady (a to nejsem fanousek Charlie Straight ani Lake Malawi). Jinak je film nesourodou smesici absurdnich scen, ktere by fungovaly dobre jako parodie, kdyby nebylo znat, ze je to mineno vazne. Hudba je dobra leda tak pro fandy vesnickeho rocku, ostatne tech je u nas bohuzel stale dost...