vasek2205

Vlastně ani nevím, co si o tomto filmu myslet. Než jsem na šel, nic jsem o něm nevěděl a netušil jsem co mě čeká. Můj kino zážitek byl ale silně ovlivněn faktem, že jsem jej viděl na Festivalu fantazie v Chotěboři. Velmi záhy se z filmu stala zábava pro celé publikum, které hlasitě fandilo a nálada v sále byla neuvěřitelná a popravdě jsem si snad ještě žádný jiný film takto neužil. Atmosfera asi jako na fotbalovém zápase, kdy váš tým vyhrává. Možná neoriginální, plný klišé a neukázal nic nového, ale neuvěřitelně pobavil. Přece jen to někdy chce se na filmy nekoukat tak vážně a kriticky a prostě se jen nechat pobavit. A já se i se spoustou dalších bavil.

Musím říct, že je to moc hezký film s hlubokou životní výpovědí a pravdou a Woody Allen ví o čem mluví. Film mě baví způsobem jakým je napsaný a natočený a mám osobní slabost na Diane Keaton. Musím si ještě všechno nechat projít hlavou, proto zatím 80%, ale časem asi půjdu víše.

Již jsem viděl několikrát a vždy mě dostává humor, hloubka a úžasná Bára Hrzánová. Viděl jsem i jako divadelní představení a je to dílo, které budu vždy obdivovat.

Když jsem šel na tento film, mnoho jsem neočekával. Prostě jsou filmy, na které chodím, abych tak řekl "nakrmil oči". V případě tohoto filmu toho už oči měli po hodině dost a mozek to moc nebavilo. Film je plný okamžiků úniků na poslední chvíli, natahování, napínání a prostě to po dvou hodinách nebaví a když "loď" naráží do Mount Everestu, tak jsem rezignoval a těšil se ven. Jelikož ale moje oči přece jen nakrmeny byly a hlad po vidění velké katastrofy taky, tak alespoň nějaké ohodnocení. Film již ale nikdy znovu vidět nemusím a doufám, že takhle hloupoučkých filmů se moc točit nebude a přitom stojí tolik peněz.

Velmi dobře si pamatuji, když jsem tento film viděl v kině. Bylo to působivé, protože už bylo po titulcích a svítila světla, ale lidé stále seděli v naprosté tichosti a začali se rozcházet jen velmi pomalu. To je věc, na kterou se nezapomíná. Byl to jednoznačně jeden z nejsilnějších zážitků. Na filmy, které mám rád, se rád znovu podívám, ale tohle není jeden z těch filmů, ačkoliv je to, podle mého názoru, výborný film. Je dost těžké se na něj dívat. Ti, co ho již viděli mi rozumí. Závažnost tématu a odvaha, se kterou je téma zpracované, je dech beroucí. Fakt, že je černobílý mu vůbec neubírá. Naopak ve mě vyvolává pocit autentičnosti, protože to, co o druhé světové válce vídáme v televizi, je vždy černobílé, a tak i tu dobu vnímáme. O to silněji působí kontrast holčičky v červeném kabátku. Je velmi dobře, že tento film vznikl a zapomínat na tyto události nesmíme. Zasloužená ocenění za tento film pro pana Spielberga.

Uplynulo již mnoho let od doby, kdy jsem poprvé viděl tento film v české televizní premiéře. A ačkoliv jsem film od té doby viděl několikrát, tak pokaždé si ho náramně užiji. Připadá mi, že film nestárne, i když od jeho vzniku brzy uplyne 30 let. Co mě na filmu vždy fascinovalo je sám Mozart. Mám na mysli jeho hudbu a samozřejmě i výkon Toma Hulca. Klasiku mám rád, ale tento film ji dává dramatičtější podtext a hudba dokresluje celý příběh naprosto dokonale. A vůbec nevadí, že film není historicky přesný, ale dává nám nahlédnout alespoň duchem o čem Mozartův život byl. Ano, Mozart byl vulgární, ale jeho hudba nikoliv. O výkonu F. Murrayho Abrahama můžu říct, že mě naprosto přibil do křesla. Jeho rozpolcenost a emoce, které vnímáme. Můžeme poděkovat panu Formanovi za krásný zážitek. Jen jedna věc mě iritovala a to bylo to, že některé operní kousky jsou přeloženy do angličtiny. Mozart opravdu v angličtině nic nesložil. Na druhou stranu jsem se díky tomuto filmu zamiloval do Mozartova Requiemu a podání od Herberta von Karajana vlastním i na CD.