bubun

"Lidské maso obsahuje ve velkém množství charakteristický protein, který chutná podobně jako telecí, vepřové, kuřecí maso, či dokonce svíčková."

Nevzpomínám si, že by mě v uplynulém roce, možná dvou, něco takhle strašně vytočilo, jako tenhle film. Něco tak absurdního, nelogickýho, stupidního, podbízivýho a podporujícího stereotypy se opravdu jen tak nevidí. Langmajera nekomentuju, ten už snad hrát jiný role ani neumí, taky nemá proč, na kvalitu zjevně rezignoval a potřebuje platit složenky, takže toho odepisuju. Hřebíčková mě v prvních záběrech vyděsila, jak strašně zhubla. Herecky nevim, protože neměla, co hrát. Nesvačilová děsný, herečka bez charismatu - což už jsem psala u dalšího majstrštyku, Miluji tě modře, navíc mám prostě z prázdnoty pohledu jejích očí pocit, že je neskutečně tupá (většinou se snažím nesoudit dle obalu, smůla, u tohoto filmu, který mě tak vytočil, na to kašlu) - ok, to není nic, co by poznamenalo film. Dementní hovadina s předvídatelným dějem i jednotlivými "vtipy". Flashbacky do minulosti "za socíku" trapné a herectví prostředního kluka z Horákovejch, Jana Komínka, příšerné. Ten člověk opravdu, ale opravdu hrát neumí, tak proč ho pořád někam obsazují? Nehorázná pípovina, kde se ZASE všichni chovaj jako hovada - viz Nesvačilová zjistí, že se Hřebíčková sešla s Langmajerem v době, kdy s Nesvačilovou ještě nebyl, a následuje hysterická scéna a konec věrného přátelství až za hrob. Ano, takhle se chovají dospělí lidé. Kolečko se už úplně zbláznil. No, cítím, že se zase začínám rozčilovat, tak končím.

Tento výsledek mě opravdu mrzí. Mám ráda knihy Petry Soukupové, četla jsem všechno, co vydala, takže myslím, že mohu dobře posoudit, zda se film dle její předlohy povedl. No, nepovedl. Za prvé, film je průměrný i sám o sobě, bez ohledu na předlohu (nelogické chování hrdinů, kteří jsou všichni, snad až na Špalkovou, nesympatičtí, nemožnost vcítit se do hlavního hrdiny, zkratkovitost, plytkost). Za druhé, je to tak strašně dramaturgicky nezvládnuté, Soukupová má charaktery hlavních hrdinů většinou do hloubky zmáknuté, čtenář chápe, odkud se berou jejich pohnutky a myšlenky, a to její postavy rozhodně nejsou tak stupidně ploché jako v tomto filmu. Naopak, i ty "zlejší" či ne úplně štastné charaktery, o kterých píše často, vykresluje komplexně. Tohle tady strašně chybí. Tady se chovají všichni nesmyslně, hlavně děti, ale dost často i dospělí, jako banda kreténů. Jasně, puberta i prepuberta je hrůza, ale v životě většiny psychicky zdravých lidí i během těchto období bývají světlé chvilky, tenhle film neukazuje ale nic jiného, než trápení a frustraci hlavního hrdiny (a tím pádem i celé rodiny) a jeho pře s ostatními členy rodiny, včetně babičky, u které se asi tvůrci nerozhodli, jestli má být postavou kladnou, nebo nikoli, protože nejdřív bába svým chováním každýho štve, včetně diváka, aby se pak ukázalo, že je to vlastně laskavá a moudrá paní a že teda asi nijak nepochybila. Jenže Soukupová by tuhle komplexnost vlastností dokázala vykreslit přirozeně a uvěřitelně. Tady si člověk prostě říká, co to je, sakra. A nechápu, proč se ten hlavní kluk chová jako totální spratek, šikanované děti z "chudších" poměrů (píšu s nadsázkou) mají opačné tendence. Člověk s ním těžko může sympatizovat, když se POŘÁD chová jako rozmazlenej fakan. Kéž by se někdo jiný chopil třeba jiné z knih Petry Soukupové a zfilmoval/a by ji s citem pro psychologii, se schopnosti vystihnout reálné životné situace, což je jejímu stylu vlastní.

Slut.

Tohle jsem si nikdy neměla pouštět, pokud jsem Cavea chtěla vidět jako dřív. Naskytnul se mi zde pohled na pozérskýho intelektuáního snoba, který nezvládá posedlost sám sebou. Můj pohled na jeho hudbu se tím samozřejmě nemění, ale ne nadarmo se říká, že by obdivovatel neměl "poznat" svého "idola". Člověk má tendence si slavné umělce idealizovat, což se mi zřejmě stalo, přestože slovo "idol" bylo použité v nadsázce. Ale prostě mi byl Cave skrze jeho hudbu sympatický, videoklipy nevyjímaje. To, co jsem viděla, můj pohled na něj jako na člověka, dost změnilo. Tak třeba ta "terapie", co v dokumentu vidíme. Taková terapie by byla s prominutím na h..., protože ten "terapeut" sebou okouzlenému Caveovi jen leze do řiti. Nijak ho nezpochybńuje, neponouká, jen se ptá a doptává na věci, na kterých je poznat, že o nich sám Cave chce mluvit (jasně, chápu, režisérský a dramaturgický záměr, ale pořád to působí strašně egocentricky, včetně způsobu, JAK to Cave vypráví) a Cave tam vypráví velmi detailně o sobě (samozřejmě), ale o věcech, které ani nejsou tolik zajímavé - možná maximálně pro opravdu šílené fanoušky, takový ten typ, co prohlásí za svatou i zem, po které modla chodí. Prostě na té terapii nic neřeší, jen se tam tak vykecává. Jeho projev je v celém dokumentu strašně arogantní, nemůžu si pomoct, ale vyvolává to ve mně automaticky antipatie.A za největší průser považuju to (když se nad tím zamýšlím, tak to jde dobře ruku v ruce s tím "full of himself" přístupem a s tím intošským pozérstvím), že filmu úplně chybí humor a nadsázka. Prostě Cave vypráví a popisuje, proč a co udělal, a kamarádi a kolegové mu nahrávají a celkově mu jdou na ruku, aby se mohl nadále opěvovat. Něco jako když sedíte v kavárně a za váma se dva pseudointelektuálové vzájemně ujištují o své výjimečnosti. Chvílema mi přišlo, že je na tom ten Cave tak, že už ani neví, jestli ten jeho projev je póza, nebo ne. A doslova mě znechutila scéna téměř na konci, kdy kouká na nějaký film se svýma synama, a všichni se smějí při stejných pasážích a pak v jednom momentu všichni najednou citují jednu větu z filmu, a pak je střih. Takže divák se má podívat, jak krásný a blízký má vztah se svou rodinou a jak jsou na jedné vlně a bla bla, přitom je vidět, že ta scéna JE stylizovaná a nahraná, jako vše ostatní zde. Prostě to není autentický. V podstatě nemám nic proti "jinak" pojatým dokumentům, ani jsem nečekala, "tradiční" pojetí, ale koukat se hodinu a půl na Caveovu "ódu na sebe", to jsem fakt nečekala. A ta hodina a půl ubíhala pomaleji, než tříapůlhodinový Ben Hur.

Nevtipný, trapný a hlavně strašně NUDNÝ seriál. Přetrpět těch šestnáct téměř hodinových epizod mě málem unudilo k smrti, a to jsem je měla rozložené do více než měsíce. Neustálý pokusy o vtip se totálně míjejí účinkem, pointa jasná vždycky v prvních pěti až deseti minutách. Postránecký, který mi obyčejně nevadí, tady hraje trapně zabejčenou patriarchální figuru, která jen všechny komanduje, zoufá si, že je na všechno sám, ale nikdy ho nikdo nevidí něco dělat. Všechny ostatní postavičky stupidně schematické, stejně jako neustále omílané protipóly Morava - Praha. Protože samozřejmě není nic mezi tím, že, a jiná města, než Praha, v Čechách neexistují. Do toho všeho tři,otravně se opakující se hudební motivy (Navarová a spol. Ač ji mám ráda, tady mě to po dvou epizodách začalo silně iritovat). Popularitu seriálu nechápu, a to hlavně u Moravanů, vždyt je přece ty neúspěšný pokusy o moravský přízvuk u herců musely štvát, nebo ne? Na druhou sérii se na dlouhou dobu opravdu nechystám, celý seriál hodnotím po první a rozhodně nemám výčitky.

Hodně pomalý, ale extrémně příjemný film s devadesátkovou atmosférou.

Tenhle seriál začíná bejt fakt utrpení.

Výborná epizoda a ten rozhovor s (mimochodem skvělou) Kristin Scott Thomas by se měl tesat.

Druhá série mě příjemně překvapila - už první díl naznačoval, že to bude síla. Baví mě ten mix zábavy, cynismu, vulgarity a občas na povrch proniknuvších, jinak ale pečlivě pohřbených emocí. Phoebe Waller-Bridge díky Fleabag a díky spolupráci na Killing Eve zařazuji do svých oblíbených scénáristek, protože podle mě potřebujeme takové tvůrce. S Fleabag se divák vůbec nemusí ztotožnit, a přesto se může dost dobře bavit. Když to shrnu, druhá série mě bavila ještě víc, než první, řekla bych, že má lepší a semknutější příběh. Andrew Scott byl fajn, ale ještě víc jsem si užívala Olivii Coleman, ta tu příšernou macechu zahrála fantasticky.