1945

Tož není to zase úplný zázrak, ale skutečnost, že vzniklo něco koukatelného v žánru "pohádka", který se v posledních letech stal synonymem pro retardovanost musím hodnotit nadprůměrem. Záběry z dronu jsou parádní.

Nesedlo mi komické zpracování vážného tématu, které bylo navíc korunováno zcela nepatřičným hudebním podkreslením - ve skutečnosti v táboře určitě nepanovala taková pohoda - i prezentovaná volnost pohybu zajatců mě zarážela. Zvláštní bylo též plýtvání bramborami na výrobu destilátu a přetrvávající dokonalý stav uniforem zajatých pilotů. Zkráceně řečeno - chybí zde autentičnost a délka je též nadbytečná...

Zmateně sestříhané vyprávění pamětníků = účinný lék proti nespavosti.

Female Agents is a partly true story of Louise Desfontaines

Rozhodně mnohem více autentičtější záležitost než novější Montage of Heck, obrazový materiál se však mohl raději více zabývat stopami Nirvany než nekonečnými lyrickými záběry na dnešní podobu míst, kde Kurt žil. Z hlediska informací je tedy tento dokument velmi dobrý a člověk se opravdu dozví zajímavé věci, ale je to trochu na úkor obrazové zábavy, která se ve zmíněném novějším snímku povedla více.

Nelíbí se mi, když jsou divákovi některé skutečnosti předloženy jako 100% pravda, bez toho, aniž by si tvůrce poslechl názory na věc od více zúčastněných osob viz http://www.stereogum.com/1806669/the-melvins-buzz-osborne-90-of-montage-of-heck-is-bullshit/news/ Buzz Osborne na rovinu říká, že Kurt si rád dělal z lidí srandu, což dává smysl, protože ve starším dokumentu http://www.csfd.cz/film/234528-kurt-cobain-about-a-son (kde skutečně celou dobu mluví jen Kurt) frontman Nirvany regulérně přiznává (a nemám mu to nikterak za zlé), že se často zamýšlel nad tím jak zaujmout svojí tvorbou větší množství fanoušků - je tedy jasné, že se mohl snažit vypuštěním několika dezinformací o sobě poněkud okořenit popularitu celé skupiny. Skoro polovinu dokumentu zabírá část s Courtney Love, která se poněkud křečovitě snaží působit sofistikovaně, ale ve výsledku se od ní skoro nic nedozvíme, jelikož si díky heroinu jednoduše nemůže vzpomenout.

Peníze ve filmu nechybí - problém představuje 1.) slabý a kostrbatě postavený děj 2.) nepatřičně zvolená moderní hudba a užité efekty kamery 3.) hlavní hrdina, jehož charakter je pro diváka nudný a nevýrazný

Dvouhodinový „děj“ ve zkratce: Studentka literatury Anastasia, která se tváří a chová, jako by před pár dny prodělala lobotomii se dostane do přízně vilného melounáře. Ten jí raději rovnou prozradí, co by s ní tuze rád dělal a bez okolků jí nabídne velmi romantickou smlouvu. Školačka po lobo je návrhem zmatena (ačkoli požadavky byly formulovány velmi jasně), ale velmi ji těší, že byla konečně perforována a letěla v helikoptéře. S novým Macbookem na stole a drahým vozem před domem si užívá kladné pocity z dobře vykonané „práce“. Mecenáš nakonec ztrácí trpělivost - lolitka totiž stále váhá podepsat jeho ďábelský pakt, a proto jejímu hýžďovému svalstvu udělí za pomoci potěhu šest mysl osvěžujících plácnutí. Slečna si po noci proplakané na břiše konečně uvědomí, že jí velikonoční radovánky nesedí, bohatého maséra opouští a vrací se ke svému oblíbenému prodávání šroubů, hřebíků a bondážních lan v místním železářství.

Dengang jeg drog af sted, dengang jeg drog af sted, min pige ville med, ja, min pige ville med. Det kan du ej, min ven, jeg går i krigen hen, og hvis jeg ikke falder, kommer jeg nok hjem igen. Ja, var der ingen fare, så blev jeg her hos dig, men alle Danmarks piger, de stole nu på mig. Og derfor vil jeg slås som tapper landsoldat. Hurra, hurra, hurra!

Problémy moderní doby jsou zde vykresleny skvěle - škoda jen tradičního amerického patosu (roztleskávačky, „fotbal“...).