Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenzie (20)

plagát

Absolvent (1967) 

Film byl ve své době absolutní kult. Šedesátá léta v Americe nesly náznaky vzdoru a rebelství a tento film to jen podtrhoval. Mladý muž jen nečeká, až se mu naplánuje budoucnost a někdo rozhodne všechno za něj, stejně jako mladá dívka poslušně nesedí v koutě a nenechává ostatní, aby jí říkali, co má udělat. Snímek chce ukázat, že zakázané ovoce chutná nejlépe a že je potřeba být nespoutaný rebel. Dustin Hoffman není samozřejmě typický hezounek, role se ale zhostil bravurně, jeho nemotorné a nesmělé chování na začátku, vystřídané namyšleným hejskem, který se nakonec promění v rozhodného a tvrdohlavého „chlapa“, je to obdivuhodný výkon a divák mu to věří. V tomto snímku bych chtěla zmínit i hudbu, melodie v čele s hitem „Mrs. Robinson“jsou velmi líbivé a tvoří nezapomenutelné písně historie hudebních melodií. Přes všechny tyto klady nemám film Absolvent ráda. Možná kdybych ho viděla v šedesátých letech jako mladá Američanka, tak bych se zbláznila a stal by se ze mě také rebel, to by mi bylo totiž dost podobné, ale již jsem ho viděla třikrát a nic. Jednou v šestnácti, pak v osmnácti a nakonec v jednadvaceti a moje pocity zůstávají pořád stejné. Vidím tam ty chvíle, kdy se má člověk smát, dokážu ocenit konkrétní situace nebo jednotlivé herecké výkony, ale jako film mě Absolvent nedokáže zaujmout.

plagát

James Bond: Skyfall (2012) 

Viděla jsem Skyfall včera k večeru a nemohu na něj přestat myslet...Líbilo se mi to, líbilo se mi to moc. Nevím, co přesně, ale pro mě to mělo šmrnc. Ovšem nevím, jestli jako Bondovka. Ačkoliv Daniel Graig není typický fešák a lamač srdcí, pro mě má obrovské charisma, které dokazuje každý jeho pohyb, Javier Bardem je jako zlo číslo jedna velmi osobitý, vizuální efekty jsou fantastické,zápletka je také dobrá a úvodní píseň od Adelle mi vzala dech, ale přesto tam naprosto chybí rysy bondovského stylu, spíš bych řekla, že to je film o Batmanovi, akorát režisér spletl hlavní postavu a omylem tam poslal Jamese Bonda. Bond se zajímá o ženy, o které by se zajímat neměl a které hrají v ději důležitou roli, Bond je anonymní agent, o jehož minulém nebo nynějším soukromém životě nevíme nic, Bond nikdy nevypadá jako troska, která se musí prosit, aby dostal nějaký další úkol a který musí dokazovat, že na to ještě má (a nakonec ještě ke všemu zjistíme, že na to nemá)....Ovšem všechno tohle se ve filmu objevilo....nevím, nevím, co si myslet....asi jsem jen moc staromódní a sentimentální a očekávám něco, co nemůže přijít...Doba se mění a s ní se mění i charaktery hlavních hrdinů...

plagát

Hotel Paradise (2012) (relácia) odpad!

při sledování toho, co se děje v hotelu Paradise, si připadám hned mnohem chytřejší....opravdu velmi reprezentativní vzorek české a slovenské společnosti...ale je pravda, že kdyby tam byli normální lidi, nekoukal by se na to nikdo..

plagát

(1998) 

Já jsem asi na podobné filmy moc hloupá a povrchní, ten film mi nic nepřinesl, zapojení náboženství, hrdina génius s poruchou, neobvyklá kamera. Nic z toho mě neokouzlilo a vysvobodila mě naštěsti krátká stopáž.

plagát

Rómeo a Júlia (1968) 

Úžasné, absolutně věrohodné scenérie a historické obrazy, bezchybné kostýmy, líbezná ústřední melodie, něžná Julie, nedostižný a krásný Romeo. Příběh nejsmutnější lásky v dějinách, která,ač už je stará několik staletí, je neustále silná. Scéna v hrobce Kapuletů vystihuje lásku a trápení jako žádná jiná v dějinách filmu.

plagát

Prázdniny v Ríme (1953) 

Ach, Audrey – ztělesnění něžnosti, elegance, krásy a roztomilosti. Nemůžu se na ni vynadívat. Vím, že nejsem jediná, která je jejím šarmem naprosto okouzlena a je to jedině dobře, protože ona je opravdu úchvatná. A s ní i celý film, už jen to, že se to odehrává v Římě, v jednom z nejkrásnějších míst planety, za doby, kdy ještě nebyl zkažen turisty a nezkomerčnil se. Líbí se mi, že celý film má v sobě takovou lehkost, je vtipný, není zde žádné násilí. Gregory Peck má kouzlo osobnosti a když se tohle všechno dá dohromady, po zhlédnutí vám tento film zůstane v srdci už navždy.

plagát

Pelíšky (1999) 

Klasika nad klasiky. Už jsem je viděla snad stokrát a stále se na ně těším, až je uvidím znova. Vyskytuje se zde všechno, Problémy doby minulé, střet socialistického a imperialistického myšlení u obyvatel jednoho domu, které nakonec k sobě najde cestu, když zapůsobí vnější síla. Dále středoškolská láska a trápení, rodinné neshody…ale hlavně je to chytrá komedie, některé chvíle se nedokážu přestat smát a je to dáno samozřejmě scénářem, ale hlavně postavami. Nikoho ( snad kromě Jindřišky) bych nevyměnila, protože tady se sešlo několik skvělých hereckých výkonů najednou, z nichž na prvním místě je u mě Bolek Polívka a v těsném závěsu za ním Miroslav Donutil. Na jejich společné scény se vždy těším už dopředu..Jsem moc hrdá, že máme v naší kinematografii takový klenot.

plagát

Strach a hnus v Las Vegas (1998) 

Jeden z nejšílenějších filmů, co jsem kdy viděla. Nešlo to dokoukat, pro mě prostě ne. Někdo mi řekl, že pokud si tím člověk neprošel, nemůže tento film pochopit a s tím teda souhlasím. Johnny tu vypadá jako naprostý blázen, ale já mu to věřím, ty jeho pohyby a mimika jsou geniální. Přesto to určitě nikdy nebude patřit k mým oblíbeným filmům, ke kterým se budu chtít vracet.

plagát

Temný rytier (2008) 

Je to už trapné, ale já stejně musím zmínit nejprve Heatha…je to jeden z mých nejoblíbenějších herců (podle mě i nejkrásnějších), ovšem v tomto filmu představuje ztělesněné zlo, doslova. Jakmile se na plátně objevil, zamrazilo mě v zádech a bála jsem se i dýchat, aby mi neublížil. Celý film se ale netočí jen kolem něho, pochopitelně. Bale je jako Batman úžasný, neuvěřitelně vystihl rozpolcenost svého charakteru…Christopher Nolan se bezpochyby stává jedním z mých favoritů ve světě kinematografie. Celý film je fantasticky promyšlený, nechybí mu nic, má spád, napětí, čiší z něj naprostá beznaděj a bezútěšnost, které jsou ale zároveň protkány láskou, něhou a žárlivostí.

plagát

Gejša (2005) 

Rob Marshall naprosto vystihl japonské prostředí, ten vnitřní klid, ta symetrie…Po prvním zhlédnutí jsem byla trochu zklamaná, ale to bylo jen proto, že jsem před tím už stihla přečíst knihu. Přesto jsem gejšu viděla již několikrát a s každým dalším zhlédnutím si film vychutnávám čím dál tím víc a všímám si i těch nejmenších detailů. A jsem ráda, že konečně někdo ukázal, co všechno se skrývá pod pojmem gejša a že to rozhodně není synonymum ke slovu prostitutka.