Stružák

Ne, Případy 1. oddělení mě nebaví. Viděl jsem pár dílů a každej z nich je pojatej hrozně uspěchaně. Technicky je to špatně dost, od režie, střih (proboha, ten střih!) i scenáristicky. Byť by mě ty případy samotný zajímaly, asi se o nich půjdu dozvědět jinou formou než touhle sérií.

Ha! Konečně mi přijde, že se to začíná rozjíždět. Chvíli to trvalo, ale vypadá to, že jsme na zajímavý cestě.

Na Výjimečné jsem se těšil. Hodně. A byť jsem odcházel z kina spokojenej, možná ve mně trošku toho zklamání zůstává (ale možná to je jenom nabízejícím se srovnání s Nedotknutelnými). Film je plnej emocí, šíří nějaké poselství, herecky není co vytknout, technicky taky ne, hudba je podmanivá, ale nerušivá. Jenom mi tu chyběl nějakej větší, souvislejší příběh přímo o samotných autistech, protože Výjimeční jsou spíš příběhem o Brunovi a Malikovi. Ne, výsledek není ani trochu špatnej, rozhodně ne, ale já bych ho na režisérském křesle asi uchopil jinak. Mimochodem, tu hutnou atmosféru při závěrečných titulkách, bych vám přál zažít. Hustý.

Ani asi nejlepší díl z celý série výslednej dojem moc nezachránil. Vesměs jsou všechny díly utahaný, málo uvěřitelný, nedomyšlený. Promarněnej potenciál.

Ty jo, o co v týhle sérii komu jde?! Ty díly jsou utahaný (tenhle zatím nejvíc ze všech) a jsou vesměs o ničem 💩 (tenhle zatím nejvíc ze všech). Tady jako šlápla Nellis i Kopáčová hodně vedle. Holky natočily jeden z miliardy životních příběhů jednou z milionu forem, který už tady byly.

Já mám jako Krobota rád, hodně!, ale přiznám se, že už bych si přál vidět nějakou roli, kde se bude tvářit trošku jinak. 😀 Stejně jako v předchozí epizodě, i tohle mi přijde fajn, slušně odvyprávěný, zahraný, ale je to strašně, ale strašně zapomenutelný. Párkrát jsem se i zasmál, to jo, ale nevidím nejmenší šanci, proč bych si měl tenhle díl (a možná selou sérii) pamatovat nebo dokonce pustit někdy znovu.

Myšlenkou fajn, zpracováním horší. Celkově sympatický, ale že by se jednalo o kdovíjak skvělou filmařinu, to ani omylem...

Já nějak nevím, několik vtipnejch momentů jsem ve filmu našel, ale jako celek to úplně nefungovalo...

Skvělá záležitost! Měl bych k tomu určité menší výhrady, nebudu prozrazovat, ale pořád prvotřídní záležitost! Takhle skvělou atmosféru u filmu jsem dlouho neviděl, bych řekl... To celý tak hezky graduje, tak hezky... Je to jako emočně hodně silný, jsem tam ke konci brečel, ani jsem nevěděl proč. Ale opravdu jako nevím, jestli jako štěstím, smutkem nebo celkovým psychickým vypětím z toho filmu... Tam byly dlouhý pasáže, kde jsem ani nedutal, nedejchal... A potkat cestou z kina někoho v klaunský masce 🤡, tak můžu převlíkat kalhoty. 😀

Komorní povrchní drama s dobrým hereckým výkonem Pepy Trojana a hrozně plochým dějem. Ježkovy voči, to už fakt poslední dobou v ČR neumíme natočit film, kde by divákovi ty osudy postav nebyly úplně ukradený? Abstinent je totiž v tomhle ohledu takovej zvláštní film – tu základní dějovou linku vybuduje docela rychle, jenom proto, aby ji potom udržoval tak dlouho, aby celková stopáž vyšla na plnohodnotnej celovečerní film. Nechápejte mě špatně, ono se na to docela dobře kouká. Jenom mi přijde, že kdyby film trval 45 minut, tak by se nic nestalo, ale kdyby byl o hodinu delší, tak to mohlo fungovat taky a na konci bych se toho zas tak moc nedozvěděl. Fakt jsem si poslední třetinu filmu v kině říkal "Ty vole, to může klidně skončit teď, že jo? (Mrknu na hodinky.) Aha, vono to má trvat ještě půl hodiny, okej, tak jedem dál. 🙂"