Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Horor
  • Krimi

Recenzie (4 123)

plagát

Dáma v zlatom (2015) 

Naprosto parádní drama. Tomuto snímku jsem věnoval pozornost prakticky jen z důvodu obsazení Ryana Reynoldse a Helen Miller, o zápletce jsem věděl minimum a popravdě jsem samotnému filmu ani příliš nevěřil, že by mě mohl nějak vyloženě oslovit, o to víc jsem byl ale z výsledku doslova nadšený. Film se sice nerozběhne v nějakém divokém tempu, spíš je v úvodu navazována atmosféra, seznámení se s postavami, a tak podobně, postupně se děj ale rozběhne k doslova až strhujícímu spádu, kdy se dá sice chvílemi vytknout jistá zkratkovitost důležitých scén a informací, na druhou stranu si divák vážně ani na moment nevydechne, a to až do neuvěřitelně silného emočního finále, čemuž pomohlo nejen to, že jde o film dle skutečných událostí, ale i že výsledek je jen těžko odhadnutelný, mohlo to prostě dopadnout tak, i tak, a následný dopad je pak o to víc silnější. Jinak samotná zápletka je neuvěřitelně poučná a poutavá, a dozvěděl jsem se díky tomuto snímku i dost nového a zajímavého. Přirozené herecké výkony jsou pak též perfektní, uvěřitelné a přesvědčivé, napětí a atmosféra jsou velmi působivé a fungující, zkrátka já Dámě ve zlatém nemám opravdu co vytknout, a je obrovská škoda, že není tato podívaná až tolik známá, neboť jde o doslova skrytý filmový klenot.

plagát

Geostorm: Globálne nebezpečenstvo (2017) 

Jeden z nejhorších, ne-li možná úplně ten nejhorší katastrofický blockbuster posledních, plácnu, klidně dvaceti let. Přitom by se dal tvůrčí úmysl, natočit katastrofický film s myšlenkou, považovat za více než pozitivní a příjemný, ale výsledek je nakonec prostě otřesný. Geostrom je v podstatě žánrový mix katastrofického sci-fi thrilleru, ovšem celé je to fakt divný, ta zápletka je nudná, má to strašně moc nesmyslných postav, zbytečných dialogů, bezdůvodných odboček, prostě mi přišlo, že se to tvůrci snažili udělat opravdu až příliš inteligentní, důmyslné a ojedinělé, až se jim to ale vymklo kontrole a vznikl z toho nesourodý paskvil, který je chvílemi tou „chytrostí“ až překombinovaný a vzápětí se neštítí té nejtuctovější a nejtupější scény, hodný Asylum produkce. Když už jsem jinak zmínil Asylum, úroveň efektů v Geostorm je tedy určitě mnohem kvalitnější a výraznější, na druhou stranu, v porovnání s jinými kinohity podobného ražení jde o čistý průser, jinými slovy, trikově je Geostorm v tomto ohledu naprosto nezvládnutá podívaná. Herecký casting je jinak poměrně hvězdný, ale že by to filmu nějak vyloženě prospívalo, či ho to dělalo třeba záživnějším, tak to tedy ne. Stylově a vizuálně na mě tento snímek pak působil vyloženě prázdně, nevyužitě, emoce též nezafungovali, já zkrátka na Geostorm nenašel vážně nic pozitivnějšího, zábavnějšího, či výraznějšího, na tento typ filmu to není ani trochu dech beroucí, já se u toho ani chvíli nebavil, za mě prostě fakt bída s nouzí. To ať jsou další podobné filmy radši hloupý, bezmyšlenkovitý a naivní, hlavně že budou mít ale koule a efektně mě posadí na prdel, než aby si to hrálo na něco, na co to stejně ani nemá.

plagát

xXx: Návrat Xandera Cagea (2017) 

Jak první XXX, tak druhá Nová dimenze, byli blbůstky, které toho měli většinu společného, a to ať už toho pozitivní, tak toho negativní. Oboje mělo spád, naivní zápletku, cool postavy, spoustu přehnané akce a prostě obě působili jako opravdu hodně nenáročné jízdy, které se s přivřením obou očiček ale dali považovat i za docela funkční zábavu. A kdyby tak působil i Návrat Xandera Cage, byl bych asi i tentokrát nakonec ve výsledku spokojený, neboť od těchto typů filmů prostě neočekávám nic víc, než prostoduchou zábavu, která musí ale mít pořádný koule a drive. Jenže třetí XXX mě příliš neuspokojili. Svižný spád tedy zůstal, naivní zápletka též, to ostatní se oproti předchozím dílům ale vyloženě zhoršilo. Co se týče obsazení, zde měli vůči jedničce a dvojce tvůrci obrovskou výhodu, neboť se jim podařil zlanařit dvě absolutní asijské TOP STAR bojových filmů, Donnie Yena a především Tonyho Jaa, ale jak zde s nimi bylo naloženo, respektive nevyužito jejich umění, to považuji doslova za urážku diváků, to mi hlava nebere a znovu především, co tu ze sebe dělal za kašpárka Tony Jaa, nechápu, proč se k tomu vůbec propůjčil, až mi z toho bylo za něj fakt upřímně smutno. Ale oni ani ostatní postavy tu nepůsobili zrovna nějak dvakrát výrazně, či přesvědčivě, a to překvapivě i včetně samotného vin Diesela, který tu sice hází na počkání svý namachrovaný a nad věcí působící ksichty, ale že by se odvázal i co se fyzična týče, tak to ani náznakem. Akce pak skutečně očividně ubrala na kvantitě, je jí fakt o dost méně, a ke vší smůle zůstala jen stejně nesoudně přehnaná a hloupá, jako v předchozích podívaných. Hodně mi tu chybělo i navození alespoň nějaké atmosféry, či stylovosti, nic z toho jsem tu ale nezaznamenal, navíc to už nebylo ani tak odvázané, zkrátka to na mě celé působilo spíš dojmem: „Vyždímejme z poměrně známé značky a především z vin Diesela, který je momentálně díky sérii The Fast v kurzu, co nejvíc škváry, i když máme v ruce úplný hovno.“. Za mě zkrátka ve výsledku zklamání.

plagát

Momentum (2015) 

Ukrutný průser, jinými slovy naprosto nekoukatelný béčko, laciná, hloupá tupost. Za pozitivum této zhovadilosti lze považovat snad jen fakt krátkou stopáž, která naštěstí i poměrně rychle uteče, díky přřesvědčivému tempu, kdy se sice pořád něco děje, problém ovšem je, že to veškeré dění je prostě k hovnu. Zápletka je otřesná, celé mi to přišlo jen jako sled několika na sebe divně navazujících scének, které jako celek ale vůbec nefungují, navíc se to v podstatě odehraje jen v nějakých čtyřech, pěti lokacích, s tím samým průběhem, tedy hlavní hrdinka se z ničeho nic někde zjeví, pět minut se tam žvatlá, pak dojde k akci, a bez smysluplnosti zas šup jinam, kde se pak opakuje to samé, a to až do finálního zúčtování, které tomu dá pak ale takovou korunu, že nemám vůbec slov, fakt paskvil. Co se akce týče, té je tedy vzhledem k té krátké stopáži poměrně dost, a není ani až tak zle zpracovaná, nicméně zároveň je i nenápaditá, nevýrazná a neefektní. Dalším škraloupem je otřesný obsazení. Olga Kurylenko není ani pohledná, ani sympatická a především ani trochu neumí hrát a jako hlavní postava akčního filmu zkrátka naprosto selhala a neobstála. James Purefoy jako ústřední záporák to samé, bez charisma a bez talentu přehrávající chlapík, co má hereckou kariéru už dávno za sebou. No a účast Morgana Freemana? Kdo ví, asi nějaká kamarádská výpomoc. Atmosféra, napětí, vizuál, nic z toho tu jinak není a nemá to tedy ani smysl komentovat, takže po mně, opakuji, laciný béčko, které nestojí ani z jediného důvodu za pozornost, čímž se sám sebe ptám, jak a proč jsem se do něčeho takového vlastně uvrtal?

plagát

Vražda v Orient exprese (2017) 

I když tu nyní ze sebe udělám asi pořádného troubu, musím se přiznat, že jednoduše jeden z nejznámějších případů Hercula Poirota, respektive jeden z nejprosnulejších detektivních románů Agathy Christie, Vražda v Orient Expresu, prostě neznám. Velká ostuda, uznávám, na druhou stranu jsem si ale zase mohl díky tomu tuto z dalších filmových verzí o to více užít, neboť jsem zkrátka neznal ani postavy, ani zápletku, ani průběh vyšetřování, ani pointu, prostě nic. Kolik diváků tohle může tvrdit? Mnoho nás takových hanbářů asi ale není. Každopádně, já osobně jsem tedy očekával veliké věci, přece jen jde o skutečně jednu z nejvěhlasnějších kriminálek vůbec, nicméně, pocity, které jsem nakonec prožíval v průběhu vyšetřování, jsem ale tedy vážně nečekal, a vůbec nešlo zrovna o pocity pozitivní. Že k zásadnímu momentu celého filmu, tedy vraždě, došlo v podstatě až v půli filmu, to by až tak nevadilo, v případě, že by se do té doby dělo něco jiného, zajímavého, což se ovšem nedělo. Celou hodinu před vraždou vyplňovala prakticky jen únavná představovačka ústředních postav a jejich následné velice, velice mdlé a neefektní konverzování. Očekával jsem tedy větší dynamiku a výraznost po uskutečnění onoho mordu, nezměnilo se ale bohužel nic. Nadále se především jen mdle a neefektně konverzovalo, Hercule Poirot přemýšlel a vymýšlel, dumal a pátral, ovšem činil to tak nepůsobivým a nevýrazným stylem, že jsem se málem uzíval k smrti 8D. No, a když pak obyčejnou náhodou, nikoliv žádnou mistrovskou dedukcí, či nějakým fikaným způsobem, ale skutečně obyčejnou náhodou případ rozlouskl, přišla mi ona pointa tak děsivě trapná, směšná a především triviální, že jsem si okamžitě říkal, tohle přece nemůže být jeden z top krimi případů! Vždyť to je totální fiasko! Tahle pointa, respektive odhalení, by se hodilo snad do Žhavých výstřelů, či Bláznivých střel, ale jako regulérní vyšetření zapeklitého případu? To mi fakt přišlo jen jako krutý žert. Nechápu! Bohužel, ono mě tu k tomu navíc ale nezaujalo ani nic jiného. Herecké výkony všech zúčastněných byly vlažné, nepřesvědčivé, neživelné, vizuálem, stylem, atmosférou, ničím z toho se mě tvůrcům též nepovedlo nějak vyloženě zaujmout, já jsem zkrátka z toho celého očekávaného snímku strašně na rozpacích, na mě to zapůsobilo nudně, nevýrazně, tuctově, nemoderně, kupodivu i hloupě, jsem zklamán a tohle je prostě bída.

plagát

Circle: Uzavretý kruh (2017) 

V případě The Circle se musím ztotožnit s mnoha zdejšími komentáři, které se zmiňují o nevídané dějové stagnaci, nebo-li zápletka zde roztažená do téměř dvou hodin by jinak ve fungujícím filmu zabrala tak max. půl hoďky, a to jsem ještě hodně tolerantní. Když to tak vezmu, alespoň průměrné zábavě odpovídala tak akorát zhruba druhá třetina filmu, kdy tvůrci nastolili pár zajímavějších otázek, krapet se zvýšilo i tempo a chvílemi se dokonce objevilo napětí, úvod je tu ale neuvěřitelně zdlouhavý, s hromadou fakt zbytečných scén, a když pak v poslední třetině dojde k postupnému odhalování a „nečekaným zvratům“ a vše dospěje k finálnímu rozuzlení, vytasil jsem pohled zoufalé oběti nemístného fóru, jelikož pointu nelze považovat za nic jiného, než za nudné fiasko, které na mě nemělo sebemenší dopad. The Circle nedisponuje ale ani působivou atmosférou, stylově je o ničem, emočně zcela vybíleno, nápaditost nulová, obsazení, kvůli kterému jsem v podstatě tento snímek vůbec zaregistroval a vlastně do něj nakonec i šel, je též vyloženě nevýrazné, kdy si sice Tom Hanks své odehraje a Emily Watson je opět neuvěřitelně miloučká, ale že by tedy samotný film tito dva svými hereckými výkony vyloženě zachraňovali, tak to rozhodně také ne, přesto všechno ale má nejvýraznější kritika nicméně určitě pramení především z opravdu hodně nezáživně zpracované zápletky, kdy už její samotná podstata na mě neudělala žádný dojem, přišla mi mdlá, divná a podle toho to také taky celé dopadlo.

plagát

Hora medzi nami (2017) 

Kombinace úžasného castingu a extrémního prostředí zasněžených hor ve mně vyvolávali opravdu pořádnou dávku zvědavosti a nemalého očekávání, jenže výsledek mě zmrazil téměř tak spolehlivě, jako mráz ústřední dvojici ve filmu. O zápletce jsem si dopředu tedy vůbec nic nenaštudoval, a tak jsem očekával buď nervy drásající survival, anebo alespoň vizuálně epickou podívanou, kde zas až tak o postavy nepůjde, ale realita byla nakonec úplně jinde, neboť se jedná prakticky o až čistokrevné komorní drama, zasazené tedy sice do určitě neobvyklého prostředí, ovšem jinak postupy pro daný žánr zde byly dodrženy téměř do puntíku. Boj o přežití je tu tedy odstaven až na druhou kolej a do popředí je výrazně upřednostněno postupné vzájemné poznávání se hlavních postav a jejich vyvíjející se vztah, což nebylo úplně dvakrát příjemné překvapení, nehledě na to, že onen vývoj jejich vztahu je pak navíc tuctový, předvídatelný a nedisponuje prakticky ani ničím záživnějším, díky čemuž se pak až nemile často dostavovali momenty nudy, což koresponduje i s vážně hodně vlažným tempem snímku a chybí i jakákoliv gradace příběhu, jak pomalu to plyne, tak pomalu to i skončí. Atmosféra zasněžených hor nicméně působivá je, nasnímání a vizuál filmu také jistě nezklamalo, herecké výkony považuji za velmi přesvědčivé a věrohodné, ale to vše je zkrátka zastíněno skutečně výrazně nudným a nezáživným průběhem, respektive zápletkou, která mě jednoduše zklamala a nebavila.

plagát

Listy z Iwo Jimy (2006) 

Jestliže jsem o Eastwoodových Vlajkách našich otců prohlásil, že se jedná o pořádný průser, tak tuhle šikmookou zrůdnost musím označit za doslova filmovou šikanu, ne-li až terorismus. V případě Dopisů z Iwo Jimy se totiž nejedná o nic jiného, než o více než dvouhodinovou totální, ale skutečně totální nudu, kdy se každá minuta táhla jak nefalšovaně hodně hutný sopl, já trpěl jak dobitej pes, japončíci od prvních vteřin jen žvatlali a žvatlali a žvatlali a naprosto bez sebemenšího výkyvu se za ty dvě neuvěřitelně dlouhé hodiny prožvatlali až k mnou vymodlenému konci, kdy jsem hned při závěrečných titulcích vstal a odešel si do hlavy lupnout dva RedBully, protože tak vyčerpanej jsem se necítil ani nepamatuju. Co tohle Clinte mělo do prdele jako znamenat? Film absolutně bez jakékoliv zápletky, bez výraznějších momentů, bez postav, které jsem navíc prakticky ani nedokázal od sebe rozeznávat, bez akce, opakuji, japončíci tu jen žvatlali a žvatlali a žvatlali a … a já vlastně k tomuto filmovému počinu nemám vlastně ani co jiného napsat, protože tam všichni jen více než dvě hodiny … ano, správně, nesmyslně, bezúčelně, žvatlali. Film byl navíc vizuálně úžasně zatmaven, což mělo zřejmě přinést asi nějakou působivou atmosféru, či třeba nějaký vytříbený speciální styl, nakonec to ale způsobilo jen to, že bylo navíc i prd vidět, i když v tomto případě to stejně ani ale moc nevadilo, protože se tam krom … ano, správně, žvatlání, stejně nic jiného nedělo. Filmové peklo, Clinte Eastwoode, styďte se!!!

plagát

Prvotný strach (1996) 

Působivý soudní thriller, který u většiny diváků zabodoval především vynikajícím hereckým obsazením a pointou. Což o to, herecké výkony většiny přítomných jsou tedy skutečně hodně výrazné a přesvědčivé a z Primal Fear dělají opravdu velmi záživnou a nenudící podívanou, Richard Gere jako samolibý právník výtečný, Laura Linney jako jeho oponentka bezchybná a samozřejmě kralující Ed Norton, jehož schizofrenní postava na sebe strhává většinu pozornosti, prostě v tomto ohledu fakt paráda. Pak je tu ale ona zmiňovaná a tolik vychvalovaná pointa, která ovšem mě osobně ale vůbec nesedla a vlastně příliš ani nechápu, proč jsou z ní všichni tak paf! Mě zas tak úderná a šokující rozhodně nepřišla, spíš by mě bavilo, kdyby byla v závěru odhalena Nortonova schizofrenie, což se ale stane již v polovině filmu, tahle pointa ale opakuji, na mě vážně příliš nezabrala. Krapet jsem pak ještě nepochopil i pár dějových odboček, jako třeba dění okolo postavy Stevena Bauera, či zbytečná akční honička s „Alexem“, ale budiž, naštěstí to totiž nijak výrazně ve výsledku nenarušovalo jinak perfektní spád. Možná bych pak tedy ještě uvítal krapet potemnělejší atmosféru a styl zpracování tohoto thrilleru, takto mi to připadalo totiž až moc poplatné komerci a vytknout musím i vážně nevýrazný emoční dopad, prostě asi přímější tah na bránu a větší přitlačení na pilu by tu možná dokázalo divy. Nicméně, i když to vypadá, že krom castingu tu prakticky Primal Fear jen kritizuji, můj výsledný dojem z něj je více než uspokojivý, jen si zkrátka myslím, že ten film měl ještě na mnohem víc a že pod rukama šikovnějšího tvůrčího týmu mohl vzniknout mnohem působivější filmový zážitek. I takto ale za pozornost rozhodně stojí.

plagát

Magnólia (1999) 

Leonardo da Vinci dal světu Mona Lisu, Gustave Eiffel Eiffelovu věž, Michelangelo vymaloval strop v Sixtinské kapli, no a PTA natočil Magnolii. Stejně skvostné, monumentální, nenapodobitelné a originální umělecké dílo, které prostě ve svém oboru znamená to absolutní TOP. Magnolia je nefalšovaný filmový klenot, který ve všech ohledech dosahuje dech beroucích a snad až nepřekonatelných kvalit, kdy naprosto nechápu tu absenci prakticky veškerých ocenění, neboť zde měli posbírat ty nejvýznamnější filmové uznání snad všichni, co se na Magnolii podíleli. PTA za režii a scénář, většina zúčastněných herců za fantastické výkony, kamera, hudba, střih, to všechno nemělo, a to nejen v roce 1999, absolutně žádnou konkurenci a přesto k ní zůstali všichni filmový akademici tak chladní? Fakt nechápu!!! Každopádně, tento mistrovský opus, zpracován mozaikově do sledu navzájem propojených epizodních minipříběhů, se nese ve fakt šíleném, nicméně dokonale fungujícím, tempu, každá scéna, každý obraz, každé slovo zde disponuje obrovskou dávkou emocí a přesvědčivosti, herecké výkony všech zúčastněných jsou neskutečně strhující a uvěřitelné, atmosféra celého filmu je doslova pohlcující, prostě neskutečná síla, která mě vystřelila do filmových nebes. Nemám slov, úžasný filmový zážitek, mistrovské dílo!!!