Scottek

Tuze nespokojené internetové kolokvium plné neukojšených samic po předčasné menopauze a samců nosících pruhované nadkolenky s růžovými pačesy a připínáčky na prsou již dlouze otevíralo své odulé pysky na tento nebohý film a nemohlo se s ním za žádnou cenu srovnati, a proto chodili kudy mohli a drze jej pomlouvali před celým národem. V té nejkrytičtější chvíli se ale jako Svatý Václav na bílém oři z hory Blaník přihnal zázrak, který ukázal, že staré učebnice prvouky měly vskutku pravdu a lidé skutečně mají i v pozdějších fázích svého života stále nějaký růst a vývoj a dokáží občas i změnit svůj názor, u této instance jim k tomu avšak musel dopomoci další filmeček ze série terminátor, avšak pokud jim nepomohl další film, rozhodně jim k tomu dopomohl ještě ten nadcházející či nakonec i ten poslední od jejich oblíbeného mistra Jakuba, který vytvořil první dva filmy ze série a celé to měl zřejmě spasit, avšak místo toho dal ufňukanému terminátorovi milenku a pár nezbedných ratolestí, jelikož se eventuálně po sejmutí Johana polepšil a spytoval své svědomí. Pokud bychom tedy měli býti zcela objektivní, tento film jest skutečně poslední dobrý a smysl dávající film z celé série terminátor, která od tohoto momentu jde celá do hoven.

Čím více chrup časový ve věcech hlodá, tím spíše se do produkce filmové korunky prudce sypají. Z pohledu dnešních let se zdá až téměř neuvěřitelné, že před pár dekádami jednoho překrásného dne se pan Jakub rozhodl, že natočí tento snímek s téměř pěti a půl korunkami, ale i přesto se bude jednati i na dnešní poměry o jeden z nejlepších a nejgeniálnějších snímů všech dob. Za vysokých teplot stupnice Celsia se zobrazí jeden líbivý samec a Němčour z gumy, který však ukrývá ve svém jádru jakési kovové tajemství a kterému se dá věřit každá jeho sebemenší lokomoce na plátně.

Film dle úspěšné herní série jest krásný pokrm, avšak suroviny čítá pouze nespočetně velké množství tiché akce a občas i mírné střety s bambitkami. Z těchto surovin avšak nelze uvařit dobrý pokrm - rozhodli jsme se tedy suroviny vyhoditi a nahradit je novými - inverzními. Nyní máme nespočetně velké množství střetů s bambitkami a občas i mírná tichá akce. I přes tuto mírnou transpozici jsme pokrm uvařili poměrně zdárně, avšak se nejedná o něco, zač by nás pan Zdeněk Pohlreich pochválil, spíše možná tak pan Babica. Za nedozírné štěstím můžeme považovati fakt, že pan Olyphant vypadá v roli prvočíselného pána poměrně obstojně, avšak podivuhodný scénář mu neustále hází kyje pod dolní končetiny. Ruská šlápota s potetovaným ksichtíkem jest pro pubertální publikum zjevně dobrá podívaná, avšak budí podezření směřující k otázce, jaká jest její role mimo neustálého sundavání si už tak lehkého ošacení za libovolného počasí.

Četník prchající před vetchými betóny a do toho zachraňující roztomilá zvířátka je líbezná podívaná. Pana Spoonera logicky serou roboti - scénář, který zde byl již tisíckrát a kterého se druh Homo Sapiens Sapiens tuze obává. Isaac Asimov by se zřejmě za břicho popadal, kdyby jenom tušil, že při maturitní zkoušce se bude odříkávat místo jeho povedeného díla tento film v domění, že se jedná o to samé, avšak podoboného mají tato dvě díla ve skutečnosti pramálo.

Film, který bych připodobnil ke vzniku plantety opic - je v něm nasvalený orangután a film je tvořen primárně pomocí speciálních efektů, avšak tím podobnosti končí, jelikož tento film jest narozdíl od zrození planety opic velkolepá a ubíjející srágorka.

Při střízlivém pohledu na uchvacující výtvor pana Maria Sixtuse s letální stopáží 107 minut očekávaje od tohoto uchvacujícího výtvoru kinematografie německé jakési předání poselství, bohužel se dočkali velice zmatečné myšlenkové mozaiky. Snímek připomínaje zmatečnou alternativu notoricky známého Bohumila Hrabala abstinuje sebemenšího smyslu. Snímek tváře se jako zajímavá metafora k důležitým tématům zároveň doufá v divákovo uznání nepochopení umělecké abstrakce, avšak ve skutečnosti ani sám pan autor Mario neví, co chtěl tímto surrealistickým / dadaistickým dílem vlastně říci.

Líbivé spínání bambitek v samém centru americké ulice pánem, který se mě snaží přesvědčit, že svým účesem trpí množením buněk, avšak jsou na něm vidět zbytky vlasů, jest vskutku impozantní. V minulé hříčce s panem Olyphantem byl ještě v teorii jakýsi pozůstatek herní předlohy, avšak při pohledu na tento krám blbej je zřejmé, že ten jest kompletně vypařen a zbyl nám zde pouze jakýsi prvočíselný pán, jenž se snaží o terminaci zesláblé bréci se skákajícím hezounem, který se polovinu filmu válí po zemi po vzoru hyperaktivních ratolestí a vlasatý pán 47 se k němu otočí zády a zpomaleně se prochází k již se oddalující  bréce. V půlce filmu se začínají kamarádit a než se člověk naděje, nachází se s jakýmsi kmetem v silně akcelerujícím automobilu značky Audi, které se i po nárazu perfektně leskne jako v teleshopingu Horsta Fuchse.