manonfire

Na tento mistrův film jsem se snad těšil nejvíc, ale plné hodnocení dát nemůžu. Příběh měl několik hezkých momentů. Třeba proslovy otce i strýčka Gustava-Adolfa. Vůbec jeho způsob požitkářství... zjevně sexuální ale přitom srdečné muchlování se služebnou.....a ještě půvabnější nadhled jeho ženy k tomu všemu. Nejen u těchto postav byl cítit jakoby celou rodinou prostoupený akcent na "sportovní" přístup k sexualitě....jež se ozýval třeba ve větě matky po té co dala Alexandrovi polibek na dobrou noc "Ten mrňous líbá jako mužský." Ale přece jen...čekal jsem zajímavý vývoj všech postav, ale v určité opakující se příbuzenské souvstažnosti, jenže krom rodinných setkání tu nebylo propojení osudů rodinných členů v takové míře, jakou bych u ságy očekával. Očekával jsem od dětských hrdinů více(tu úsměvných, tu melancholických, tu třeba i prvotně sexuálních) vzpomínek na pestrost naturelů všech těch strýčků a tet. Motiv otcovi smrti i jeho návratů byl chladný, neprocítěný(ne ale záměrně tak, jak to Bergman umí...totiž citlivě popsaný lidský chlad). Událost jenž děti a jejich matku zavedla do nesnází vzešlých ze sňatku s knězem(dobře zahraným).....byla sice zajímavá sama o sobě, ovšem jakoby si člověk drze říkal....tudy cesta vést neměla...to sem nepatří. Stejně tak intermezzo v židovském krámu nezapadalo do celkového příběhu, neozvlášťňovalo ho tak jak mělo, jen bylo prostě ulítlé a na Bergmana bohužel bezobsažné. V období klášterně laděných strádání dětí, jakoby to krom ducha jednoho totálně necharizmatického taťky a pár polosnových slz věčně slzející babičky, jakoby to nikoho jiného nezajímalo. Nemluvě o tom, že titulní postava Fanny byla příběhem jen vláčena jako hadrová panenka vyčuhující z ruky Alexandra a role Bergmanových hereckých legend Josephsona a Bjornstranda, nedostaly ve filmu jakýkoliv adekvátní prostor. Necítil jsem z tohoto filmu lásku, kterou v ní Bergman vložil. To co jsem pocítil silně z mnohem menšího prostoru v Lesních jahodách....nádheru. 60%

Vtípků k popukání bylo zase zoufale maličko, krom příjemně nejapného "Veverka!" Pták tam byl zhola zbytečný, stejně jako nevyužitý prostor džungle...žádná pestrost druhů, jen listy, imbo papouch a horda psů co mluvila, létala v letadlech a ach jo... Takže zápletka jako taková stejně jako dědův baráček v jižní americe regulérně ztroskotala. Jenže jakmile se to celé otáčelo kolem pana Fredricksona a jeho albumu vzpomínek, tak ten film prostě žil, dojal...jakkoli to byla kalkulace autorů, tak působila životně a dávala filmu bodíky v aspektech, které bychom od animáku nečekali. 60%

....Zdálo se snad jen mne již tolikrát, že jsem hledal milovanou osobu abych jí zachránil, či se s ní jen shledal po letech? ...A byl jsem zlobou snu veden bludištěm překážek, povědomými prostory, jimž však sen odnímal obvyklé vchody a východy...zastavován a zdržován osobami s rysy obličejů jakoby poslepovaných z početného rezervoáru povědomých tváří i tváří zapomenutých a jen na chvíly propůjčených mrtvou pamětí. Zdržován osobami jež se tvářily být nositeli důležité informace pro shledání s hledanou(ným)...ovšem nesmyslnými, záměrně nesouvisejícími, často až nejapně nepodstatnými otázkami, či připomínkami jen prohlubovaly Vaše zoufání z času ubíhajícího. A někdy to byli lidé Vám nejbližší, jež pro Vás dýchali, ovšem ve snu stali se naprosto neosobními, bez reálných vazeb k Vám, naprosto lhostejní k osudu Vašemu či osudu Vámi hledaného, často k nim rovněž nejbližšího rodinného člena. A pak je tu ta láska, ta opravdová, v níž jste ten více angažovaný, níže postavený....láska, která Vás zbavuje důstojnosti, neboť Váš milovaný k Vám nepociťuje cit stejné intenzity, často ani stejného druhu. I tohoto zneuctění vlastní hrdosti sebou samotným v láskyplném amoku k milované Veronice, se malíři Johannovi dostalo před celým tím panoptikem cizích osob, které však o něm věděli skrze jeho nemoc více než oddaná Alma. Scény které nemusely být toliko noční můrou, jako reálným stavem věci v Johanově mysli. Nemoc pak odnímala přirozenéné bariéry mezi představami a bezpečím v uvědomění si reality. Samostatnou kapitolou je poté konečný dovětek o Almě a její otázce možného přenosu duševní choroby do její hlavy, z důvodu snahy naprostého vcítění se do nitra jejího Johanna. Jako by toho už tak nebylo od Bergmana dost. Horor u něhož se nebudete bát, ovšem ten pocit z něj by mohl nakonec horší nežli strach samotný. 90%

Slušný horor ,který ale významně nepřekračuje svůj řadový význam a nevyvaroval se spousty obvyklostí. Co se povedlo, byla maska bubákpaní. Tu kdyby nasadili na klacek a zapíchli do pole jako strášáka, tak se tam ptactvo tedy hned tak neobjeví. Nejspíš ani včelstvo.50%

V deseti mě ani nenapadlo, že budu někdy koukat na černobílé filmy z 50.let. Ve dvaceti jsem vskutku neměl v plánu koukat na švédské filmy z filmového klubu. Je mi třicet a slzím tu při pohledu na osmdesátiletého Victora Sjostroma, zahleděného skrze šedesát let starou vzpomínku na rodinný dům kdesi v dalekém švédském venkově plný všech těch sestřenic, bratranců....a jejich švitoření ........a já jsem vděčný. Bergman vytvořil tu nejněžnější nostalgii, jejíž něhu násobí dávnost doby, ze které se nám připomíná. Málokterý něžný úsměv na tváři vytvořen vzpomínkou ale přitom tak moc zabolí uvnitř. A zůstane věta: "Už nebude nic z toho...už nikdy nebude nic z toho všeho, co právě zjihlo tvou tvář profesore Borgu. I ten polibek na dobrou noc od tvé nádherné snachy byl veden soucitem jejím pramenícím z uvědomění té pravdy...Už nic z toho nebude." Nostalgie je neskutečně silný pocit, neskutečně lidský pocit, ovšem hodnotit ho jako čistě pozitivní prožitek by bylo naprosto od věci. 100%

První polovina byla slabší....jako obvykle u Bergmana. Jakmile se ale Jan a Eva vrací na popud zásahu plukovníka osvobozeni domů, film ožije typicky Bergmanovskými dávkami střídání se srdečních výlevů s nečekanými projevy totálního chladu a cynismu. A i přes určité výtky k nedůvěryhodnosti dobového a geografického umístění válečného konfliktu, se Bergmanovi znovu perfektně povedlo přesvědčivě učinit ze švédského ostrova apokalyptické místo zhouby. Zoufalá výprava těch dvou pryč odtud, i za cenu, že to bude nikam...... vrcholící v sebevražednou cestu pramicí je pak už naprosto nezávislá na době a umístění své dosavadní předehry. Zbyl jen chlad, z pacifistické slabosti Jana se stala slabošská slabost převahy ozbrojeného a z Eviny touhy po dítěti se stala Evino touha po dítěti těsně před skonem. 80%

Pan Night byl vždycky mistrem okamžiku, kdy zastavil dění kolem a začaroval diváka ve vyjímečnost momentu... v každém filmu jednoho jediného, kdy většinou přišlo překvapení.....ale nebyla to překvapení obvyklá arzenálu jiných režisérů, která přišla jen proto aby obrátila dosavadní dění naruby. Ne, u Shyamalana šlo o překvapení sloužící k tomu, aby celé to dosavadní tajemné divadlo vysvětlila...většinou aby opodstatnila zvláštnosti jeho hrdinů v jejich neobvyklá předurčení. Tímto režisér dělal z kvalitně atmosférického thrilleru film s nečekaným ale smysluplným poselstvím. Tady bohužel zůstalo jen u toho prvního, u solidně napjatého dění (nicméně ani ono napjaté dění nebylo elitního ražení jako u Znamení, Vyvoleného, Vesnice). Žádný odkaz, krom jakéhosi ekologického varování, že mezidruhový boj o přežití lidem přinesl nečekaného nepřítele. Navíc ani ono stupňování zvláštních příznaků jako by nebylo Shyamalanem tak pečlivě kalkulováno a vrstveno, jako v jeho minulých filmech. Krom padajících dělníků a staré paní...byla všechna samoskonání nevýrazná...stejně jako důvody pro zužování skupinky lidí doprovázejích ústřední pár.......stejně jako láskyplná scéna setkání na půl cesty......všechno to prostě nebylo dost silné, jak bychom od Shyamalana čekali. Jako by filmu chyběl sám Shyamalan. 50%

Nebyl jsem bohužel unesen roztomilostí malých ušáků, ani trdlováním libivě neschopného mladíčka. Přišlo mi to celé velmi, velmi nevtipné, ale OK pojďme k jiným kvalitám filmu. Vizuálně to bylo skutečně fantastické, ať už šlo o tajné myší cestičky kousíček za zdmi lidských životů, nebo intenzivní cvrkot v osudové kuchyňi. Příběhově to nejlepší z filmu se pro mne soustředilo k rozkošně hubaté Colette(byť jde zase o obvyklé schéma, stejně jako malý trotl s vedoucí funkcí) . Scéna kdy si lebedila při zvuku čerstvé kůrky...byla k sežrání. Také bylo hezké, jak se hollywoodská produkce naprosto upnula k oslavě kuchaření. Místy by člověka až zmátli tím, jak upřímně to působilo. Bylo-li by tam alespoň místy více dospělého humoru, určitě bych šel s hodnocením výše, takhle jde většina kladů na vrub hlavně skvělé animaci. 60%

Část odehrávající se na zemi, byla i přes Wall-iho osamocení příjemně milá. Naopak příběh vesmírné lodi byl nepříliš invenční, raději ho tvůrci zabalili do přehnaně bumbrlíčkovské nadsázky. Onen návrat lidstva na zem byl příliš naivní a jednoduchý, stejně jako celá vize a předešlá geneze odchodu a vývoje ve vesmíru. Film soustředil-li se na dva robůtky těžil z roztomilosti, ale pokusy o moralizování skrze ekologické uvědomění si, nebyly tak nenásilné a přirozené, jak by chtěly. 60%

Atmosféricky založený film, kterému chyběla k dokonalosti nějaká zásadní pointa. Tenhle film se nestane kultem, ovšem stejně daleko má i k přeplněnému šupleti klasicky nezáživného podprůměru. Zajímavá práce pane režisére. 70%