chamonix

Úsměvná odpočinkovka a v dnešní ruské produkci nadprůměr. Nemám rád remaky, ale pokud se toho ujme tým kolem anglického „Fotbalu za mřížemi“ řekněme se Simonem Peggem a Keirou Knightley, mohlo by to být úspěšné celosvětově.

k příspěvku Volodimira2: netuším, který sovětský film o 2. světové byl první v barvě, ani který si jako první dělal z války legraci, ale tento to ani v jednom případě určitě není. Viz např.: https://www.csfd.cz/film/113454-krepkij-oresek/komentare/

4 **** by si zasloužily otcovské rady v 46:50 minutě: Najdi si takovou, co je tupá jak korek. Naprostou tupost si lze vždy splést s geniálností. Ať umí vařit a uklízí. A žádnou krásku. Po ní ti každý vyjede. S tupou a nehezkou budeš mít klidný život.

První polovina je krimi komedie: „vam toĺko tot pamožet – Brjús Vílis“, hlavní hrdina šňupe místo drog střelný prach apod. Druhá polovina ztrácí vtip, film se začíná brát vážně a divák se už kouká na hodiny, kdy to skončí.

Hlavní postava má halušky. Jestli je to z množství vypité vodky, nebo následek zranění (nabízí se zánět po transportu z bojiště), nevíme, ale vidí padlé kamarády. Abych to ozřejmil – Sergej (říká se mu Kir) se nechal dobrovolně naverbovat do armády a nevyšlo všechno tak, jak si asi představoval. Ale zato má jasnou představu, že za to můžou ONI. Tak jsem to pochopil po shlédnutí filmu já. A teď jak to vysvětluje anotace: Sergej se nechal naverbovat, aby vydělal nějaké prachy na svatbu. Během bojů v Čečně byl postřelen do nohy a ostatní z družstva za cenu sebeobětování kryjí jeho transport. V nemocnici mu nohu amputují a jako invalida se vrací do života. Už ale nedokáže žít normální mírový život. První, co po opuštění nemocnice udělá, je, že si jde vyzvednout celý žold, nicméně hajzl na vojenské správě chce za proplacení procenta. Kir souhlasí, ale za obdržené peníze nejdříve koupí šavli a s tou si záhy s frajerem ze správy vyřizuje účty. Jede domů a zjevují se mu mrtví kamarádi. Vidí je zcela zřetelně, hovoří s nimi a oni mluví s ním. Doma jeho milovaná už není ta samá, se kterou se loučil. Nakonec jede na hřbitov, kde jsou pochovaní všichni padlí z jeho roty, cestou potká mnicha – a to už mi neobjasnil ani internet, co ten měl s příběhem společné a proč to vlastně byl Sergej s vousy. No nakonec se ukázalo, že to vše byly jen předsmrtné představy, protože Sergeje srazilo auto a umírá v příkopu. Dvěma slovy: DIVNÝ FILM.

Ta holka nikdy neviděla kvadruplegika ani z rychlíku. Na to nestačí jen ležet jako prkno. Proti Sophii předvedl ošetřovatel přímo Oscarový výkon. Takhle má hrát zdravá ženská někoho, kdo skončil na vozíku.

Tak jako "gruz 200" je kód pro transport padlých, "gruz 300" je kódové označení pro transport raněných. Celý film je o tom, jestli se podaří, nebo nepodaří sovětské armádní koloně dorazit včas k jedinému mostu přes říčku s vedlejší linkou o partě geologů. A hodinu deset minut jde skutečně o vcelku zapomenutelný film navíc bez vztahu k názvu snímku. Ale poslední 3 minuty dokumentárních černobílých záběrů podbarvené vojenskou písní před titulky dělají dostatečně silný konec. Je důležité rozumět textu té písně.

Šest let před prvním filmem z francouzské série o 7. rotě. Troufám si říct, že se Frantíci inspirovali právě zde.

Řekněte mi, co už sakra vyvede stepního velblouda z rovnováhy, když i rota T-62 projíždějící plnou rychlostí 20 metrů vedle mu stojí sotva za ohlédnutí?

Ze začátku to vypadá na klasický eastern z občanské války, ale jde o ne nezajímavou skoro kabinetní politiku během puče levých eserů, či ještě spíše jednoho z mnoha lokálních „napoleonů“, který se už cítí být vládcem vší Rusi. ******************* Klasická hláška: „Revoluce je revoluce, ale pořádek musí být“. *************************** „Vám je souzeno žít do sta let“ – pronesla Anna Michajlovna, když se dozvěděla, že po posledním z pěti útěků z německého zajetí byl Tuchačevský prohlášen za mrtvého a byla za něj odsloužena mše. Stoletý Tuchačevský?!? Holka by se jako věštkyně neuživila :-)