chamonix

Andrzej Bukowian se zapojil do bojů Slovenského národního povstání, ale na Fatře, kdy pod německým tlakem prchají bojovníci přes hřebeny, se rozhodl pro poslední cestu do Zakopaného. Cest přes hranice vykonal za léta okupace oběma směry mnoho, ale tentokrát má osobní důvody. Jeho nezvěstná sestra, jeho matka zavražděná v Osvětimi, jejich vypálený dům – to vše má na svědomí Lemke.

Gríša utekl na poslední chvíli z chomoutu, který už mu chystali rodiče jedné oplácané blondýnky. A byla to prostě náhoda, že když slaňoval z okna zamčeného bytu, procházel kolem bocman jednoho rybářského trawleru, který mu nabídl práci. Na dobře míněnou nabídku kývl a později prokázal, že není ani žádný hlupák, že má, dá se říci, všech pět pohromadě, když neskočil na uvítací žertík posádky. Takže to vypadá, že mezi ně zapadne.
Chvíli trvalo, než se zapracoval, ale po návratu z několikatýdenní plavby už byl z Gríši ostřílený rybář. Po přistání, kdy jeho jediného v přístavu nikdo nevítá, poznal první stinnou stránku námořnické profese. Netrvá to nicméně dlouho a jedno děvče potkává. Byla na lešení novostavby a on s sebou měl v tu chvíli náhodou krabici nanuků, tak pohostil celou brigádu. Jenže když připluli příště a on tuhle letmou známost přišel znovu pozdravit, stavba už byla hotová a lešení i všechny stavařky pryč. Jak najít ženu, když neznám ani její jméno…?

Rita je trenér krasobruslení dětí a zrovna dostala kopačky. Její vyvolený ji nechal kvůli sestře jakéhosi Vlasova, třináctého nejbohatšího Rusa. Chce se mu pomstít a k tomu jí má posloužit právě onen Vlasov. Zjistila si, co a jak (no ono toho zas moc nebylo – Vlasov je tajemná osoba, nikdo neví, jak vypadá, jen na veřejnost prosáklo, že se rád potápí v Thajsku) a vyrazila do tropického ráje s pevným odhodláním, že boháčovi zamotá hlavu…

Je přesně 16 týdnů od evakuace ostrova. Po epidemii, která má vše na svědomí (úmrtnost mezi dospělými dosahuje celých 90 %), na Sløbornu přežívá jen několik izolovaných skupin a jednotlivců. Na Evelyn už je vidět šestý měsíc jejího těhotenství, přesto je to ona, kdo je stále hlavou rodiny a kdo se stará o mladší bratry. Do jisté míry jim pomáhá i Herr Wagner ze sousedství – mohlo by se to zdát až nepochopitelné, ale ten je s nastalou situací skoro spokojený, přináší mu jako spisovateli inspiraci. Další skupinou jsou mladí delikventi z „Nové šance“, jež už vede Freya. Ta se stále snaží zachovat zdání normálnosti a vyžaduje od svých svěřenců, kteří se do programu dostali kvůli rozsáhlé škále různě závažných přestupků, disciplínu a zapojení do zemědělských prací jako dříve. Jenže chování některých jednotlivců už v tomhle nestavu začíná překračovat meze toho, co by se dalo nazvat pubertální vzdor.
Dokud fungovala infrastruktura, dokud tekla voda a šel proud, fungovala každá z domácností ještě v jakž takž zajetých kolejích a nic nikoho nenutilo jejich izolaci narušit. Dnes ovšem elektřina z minuty na minutu skončila a bez proudu neteče ani vodovod, ani nejde internet a další služby, dokonce nefungují ani domovní zámky na kartu a nedá se dostat domů! Toto je bod zlomu. Od této chvíle se situace zhoršuje. Roste nutnost tvorby zásob a dochází k prvním kontaktům. Roste i nervozita, která probouzí v lidech divoké pudy a na povrch se dere vše, co kdo v sobě doposud skrýval. Ať už k takovému chování vedou sobecké, nebo ušlechtilé pohnutky.
Do toho se v městečku objevuje těžce ozbrojený tajemný muž v ochranném obleku, přičemž ještě většina z přeživších neví ani o reálné hrozbě z moře. A vysílačka, pomocí níž se na všech vlnách pokoušejí o radiový kontakt, stále mlčí...

Andrzeje chytili během přechodu hranice, ale v téhle fázi války už i esesáci myslí na zadní kolečka. A tak, když je Andrzej v gestapáckém vězení přesvědčil, že má na hřebenech Tater skrýš s dolary, vydal se s ním velitel s malým doprovodem do hor. Esesák se spoléhal na své rakouské horské myslivce, ale Andrzejovi se přesto podařilo utéct. Na Slovensku začalo povstání a v té době bylo možné potkat na útěku kde koho. Od partyzánů a sovětského výsadkáře přes dezertéry až po prachsprosté bandity.

Jeden z polských kurýrů se beze stopy ztratil a ani důležitá zásilka nebyla doručena. Andrzej Bukowian musí přerušit zasloužený odpočinek a vyrazit na Slovensko. Tentokrát bude mít co do činění i s SS.

Andrzej byl zraněn do ruky a není schopný převést svěřené osoby přes hřeben Tater. Nejdříve se musí vyléčit. Další pokus o přechod hranice už byl sice úspěšný, jenže když sešel z hor, padá dole v nížině do slovenského zajetí.

Končí září 1939 a horal ze Zakopaného Andrzej Bukowian překračuje spolu se zbytky armády polsko-slovenské hranice. Doputoval nakonec až do Budapešti, kde se šel přihlásit na polský konzulát. Zde si ho všiml major Smyga z rozvědky. Andrzejovi předkládá nabídku pracovat pro odboj jako kurýr mezi Maďarskem a okupovanou vlastí. Tento čestný úkol bez váhání přijímá.

Andrzejovi a Władkovi se podařilo uniknout pronásledování a schovávají se doma. Jenže i tady se Němci nakonec objevili a vyhrožují Andrejově sestře a matce, aby prozradily, kde je. Nejprve esesáci chtěli matku vystrašit zabitím mladé dívky, ale potom se spokojili se zapálením domu. Obě ženy věděly, že se Andrzej skrývá v podkroví.

Bar Bolero navštívila krásná dáma a chce spojení na jednoho z Poláků zapojených do odboje. Je majitelkou říšského pasu na jiné jméno, než jakým se představila v baru, a to vše vzbudilo mezi Poláky ostražitost. Tím spíše, že očekávají dva kurýry, kteří mají přivézt vzorky nové německé slitiny.

Andrzej Bukowian už je po pěti letech práce ilegálního kurýra vyčerpaný a chce skončit. Nadřízení po něm přesto chtějí ještě jednu cestu do Polska. Když partyzánům na místě odevzdal pašovanou plechovku, kapitán Oksza obvinil Andrzeje z krádeže 20 000 amerických dolarů. V plechovce totiž byly jen nastříhané noviny! S nálepkou zrádce se mu podařilo uprchnout a vrací se do Maďarska, aby odhalil zloděje.

Je srpen 1941 a Němci postoupili tak daleko, že se připravuje na obranu už i Novgorod. Vedle samotných vojenských obranných prací je nesmírně důležité zachránit také muzeum a jeho kulturní hodnoty, v tom i obří zvony ze sv. Sofie. Přes obrovské úsilí se právě je nakonec odvézt nepodařilo, tak je alespoň zakopali. Nacisté po dobytí města zuří, že jim před nosem beze stopy zmizelo nejdůležitější historické dědictví starého Ruska a chtějí alespoň vyhodit do povětří samotný Novgorod. To už ale funguje městské podzemí a partyzánské hnutí.

Rémi Cerneaux (Lambert Wilson) žije po rozvodu u své matky. Ta svoji péči o něj ale natolik přehání, že si už hledá vlastní byt. Nehledal nakonec ani moc dlouho a našel jeden náramně výhodný inzerát, jenž podala jakási dáma pokročilého věku. Naneštěstí a bohužel pro něj, protože nemůže ani tušit, že ta na první pohled bezmocná stařenka je pěkně ostrý gangster, který přepadává banky. Série jejích loupeží už je úctyhodně dlouhá. Mimo jiné proto, že umí zahlazovat stopy – vždy nasměruje vyšetřování policie právě na své dočasné podnájemníky. Jenže tentokrát ubytovala nepravého. Rémi není žádný hlupák a navíc mu na útěku bude pomáhat Elisabeth (Isabelle Gélinas), už půl roku do něj beznadějně zamilovaná kolegyně.

Ve škole se klučičí a holčičí party nejdříve škorpily, jenže co se škádlívá, rádo se mívá, takže o něco později už spolu randili a nakonec byla trojitá svatba. A ostrov svobody se zdál být ideálním místem pro svatební cestu. Jenže díky souhře nešťastných náhod a zejména díky ruskému způsobu života jim to začalo už během prvních dnů líbánek na Kubě skřípat.

Seriálová rekonstrukce prvního roku a půl okupace běloruského hlavního města Minsku a hrdinného odboje jeho podzemí v čele s Isajem Kazyňcem (Vladimír Kozel), Hrdinou Sovětského svazu (posmrtně). Mezi zdejšími ilegálními pracovníky bylo mnohem více budoucích nositelů tohoto nejvyššího sovětského vyznamenání a i o nich je tento příběh, který nemůže ignorovat ani černý mrak zrady zosobněné Borisem Rudzjankem (Antanas Surna).

Tuto stanici uprostřed stepi doposud občanská válka nezasáhla. Tady si zatím hledí svého a hlavně svých výstavních koní, mají jich tu celé stádo – krásných, nádherných, čistokrevných plemeníků. Majitel koní na stanici nežije, ten je v Paříži, pánem je tu se svou rodinou správce, koňák celým srdcem. Jednou sem ovšem nakonec to, co se dělo ve zbytku Ruska, přeci přijít muselo. Starému správci se nelíbilo, když se přikradli první zloději, nelíbilo se mu, když se objevil první bolševik a prohlásil stádo za majetek lidu. Nemohl nicméně ani tušit, co nadejde, až přijedou kozáci. Jakou hrůzu v místě zaseje bílý důstojník...

Komisař Moldovan býval sice dobrý policajt, ale v novém režimu už nebyl nikomu zapotřebí. Ba naopak, v roce 1950 se sám ocitl v kriminále. A tam měl dvě možnosti – hrát pro bachaře ruskou ruletu, nebo nehrát. Pouze v případě, že vzal do ruky bubínkový revolver s jediným nábojem, měl nicméně šanci na život. Do šedesátého pátého, kdy byl amnestován, vyhrál jedenáct her! Venku dlouho neváhal a hned utekl za hranice, nicméně v cizině je živobytí, když jsi celý život jen honil zločince, těžké, a tak dělal nakonec příležitostně to, co mu šlo nejlépe – v různých barech opět bral pro pobavení sázkařů do ruky revolver, který mohl vystřelit pouze jednou. Dnes je rok 1978 a na Moldovana si vzpomněl dávný známý. V nóbl podniku organizuje kruté rozptýlení pro bohatou smetánku. Ano, osvědčenou ruskou ruletu a na vítěze si lze vsadit. Jenomže promotér této kruté zábavy posunul hru na vyšší úroveň. Kdo touží po výhře, nestřílí do hlavy sobě, tentokrát jde o duel dvou mužů, dvou pistolí a dvou patron… a po komisařovi chtějí, aby si ke stolu v kostce z neprůstřelného skla sedl se svým starým přítelem. Nakonec souhlasí pod podmínkou milionu amerických dolarů předem. Protože už má plán...

Naděžda (Renata Piotrovski), Věra (Anna Čurina) a Ljubov (Kristina Babuškina) jsou největší kamarádky, bohužel mají ale společného ještě něco. Jejich muži chodí ke stejné prostitutce. A na dnešním večírku, poté, co chlapi odjeli do klubu na tah, to prasklo. Holky nenapadlo nic jiného, než si tu děvku, co jim ničí vztahy, pozvat domů...

V daleké Francii, v jedné pařížské redakci, přišel šéfredaktor s nápadem na reportáž „Rumunsko 15 let poté“. Článek má napsat jejich žurnalistka rumunského původu. Ta má už v hlavě jeho základní osnovu – bude se opírat o příběh dítěte, o něm kdysi psaly místní noviny. To dítě se narodilo v temešvárském klášteře uprostřed ozbrojených střetů z prosince 1989.
Narození chlapce je přímo svázané s druhou, 15 let starou dějovou linkou filmu: Námořník Marinică (Cristian Iacob) se vrací po 3 měsících na moři domů. Čeká ho těhotná žena a svatba. Bohužel přijíždí do Temešváru právě v době prvních protistátních demonstrací, jejichž atmosféra je díky demonstrantům i bezpečnostním složkám minutu od minuty vyhrocenější. Jemu samotnému je politika lhostejná, těší se na své první dítě, ale náhodná střela ho zasáhla do břicha...

Stas (Roman Popov), Nika (Maria Arnaut) a Tomyč (Anton Šurcov) jsou přátelé snad odjakživa. Stas pracuje v bance, aktuálně zvýšil své pobočce zisk o třicet procent (stačilo k tomu zdánlivě málo, přišel s nápadem zařídit zde dětský koutek), a proto čeká povýšení. Jenže moskevská centrála jmenovala do vedoucí funkce někoho jiného. Je to o to horší, že tohoto člověka Stas už dávno zná. Tenhle jeho nový šéf ho celé dětství šikanoval a co hůř, zdá se, že hodlá v dávné šikaně pokračovat! Nika je dopravní policistka a podobně jako Stas čeká povýšení, protože má na okrsku nejlepší služební výsledky. A stejně jako její kamarád se dočkává krutého zklamání. Náčelník povyšuje svého syna, o němž všichni vědí, jaký je to lempl. Dokonce jí v nové funkci bude i velet! Zdá se, že jen Tomyč je v zaměstnání spokojen. Chyba lávky – záhy zjišťuje i on, že na něj šéfová ušila podraz. Proto padlo rozhodnutí: jejich nadřízení musí zemřít…