Bachy

Tohle je vážně asi velký film, ale já si bohužel nedokázal správně lehnout do lodi. Takže místo, abych se nechal unášet neskutečnou kamerou a vůbec megalomansky nádherným vizuálem...no tak místo toho jsem se každou chvilku vyklopil. Jeden krásnej čistě osobní aspekt to mělo. Přišel mi těsně před projekcí vzkaz zpoza oceánu, že tam okolo těch jezer jsme taky chodili a že nás asi nemusí mrzet, že jsme neviděli medvěda. Asi teda ne.

Nejkratší stopáž a nejsilnější emoce skrz nejlepší vyprávění. Všechny seriály, kde není Joseph Gilgun jsou najednou o kousek slabší.

Tohle je opravdu jen začátek.

Vypněte už, prosím, ten jazz. Jak se problábolit od nikud nikam. A přitom jinak Schwartzmana můžu.

Hele, tak já vám to teda řeknu. Od Reservoir Dogs mě ještě žádnej Tarantino nebavil tak moc, jako tenhle. To deklaruji s vědomím všech much, které s sebou Hateful 8 veze. Quentin se vrací po hlavě do špíny a do uzavřených prostor a tam já ho evidentně nejradějc, vždyť kolik napětí udělá vrzavá podlaha a monolog zpoza vousů? Vidět vedle sebe znovu Rotha a Madsena je nostalgická slast, bez ohledu na to, že Madsen je v chalupě nakonec možná 9tým kolem pro smích, ač mě zpočátku jeho postava zajímala ze všech nejvíc. A když už vzpomínáme, tak ještě jednou se slzou v oku - Věc tady totiž nepřipomíná jen Kurt Russell, ale i gore prvky a tuhnoucí atmosféra, ač v trochu jiné barvě (u štětce je Quentin, ne Carpenter). Teda gore prvky mají pořád barvu červenou, to zase jo. Tři hodiny jako fík s tím, že nejvíc se táhne prvních cca 30 minut, jenže třeba jsem si jen zvykal na tempo. Největším šokem je pro mě L. Jackson. V posledních letech jsem nabral dojem, že Jackson je čím dál častěji jen minirolí a klaunskou atrakcí na několik minut. Tentokrát mu předhodili obrovský prostor, zajímavou postavu a já mu to všechno žral. Každý pohyb obočím nahoru, každý pohyb obočím dolu. Jasně, taky bych měl spoustu výhrad... pořád mě třeba nebere, kolik postav se snaží úplně každou svou repliku odříkat tak, jako kdyby zrovna tvořila hláškový kánon nové generace. A jsem asi jeden z mála, kterému Jennifer Leigh nepřipadala jako královna plátna. Jenže s každým dnem od projekce se jedno negativum odmaže a dopis od Lincolna zůstane. Quentin je pořád režisérem pro velké množství lidí a tentokrát mu děkuji, že možná nebyl pro tolik, ale pro ty, které byl, byl víc. Jasně, pokud se povede závěrečná scéna s posledním songem, člověk má tendence odpustit všechno, ale já jsem se v tomhle případě rád nechal oblbnout. Špína.

Počkat, co? Kde je to výjimečný nebo neprůměrný? A to víte, jakej vztah mám k Saoirse....to zní divně.

Safra, tohle jsem měl vidět ještě před Masterem, abych měl všechny náčrty barevnější. Takhle se mi dobarvil alespoň svět. Nejlepší role Toma Cruise. Přesvědčivější šílenec v kině dlouho nebyl. A hned mu dali medaili.

Brendan mi byl příběhově možná malinko bližší, jenže v ostatních ohledech to Moore dopiloval k dokonalosti. Líbí se mi ta osobitost a ještě víc se mi líbí, že můžu sáhnout po japonské kultuře k Mijazakimu a teď po irské sem. Dejte Moorovi prostor a čas. Za deset let bych prosil jednu kolekci o šesti kusech přímo do obýváku, že děkuju.

nevím, dál

Nemám nejmenší problém ani s vlkem a ani s Lábusodějnicí. Ovšam jedna věc je, jak to vypadá, druhá všechno ostatní. A nejsmutnější pro mě fakt, kam se propadl Uhlíř. Ten..holub...!...moje uši. Když už jste si tak "pevně" stanovili, že se odzpívá úplně každá replika, tak pak není divu, že vznikly takové psycho rýmovačky. Jedna z nejšílenějších je ta u zašívání vlka. Na druhou stranu, výsledek dosáhl té magické hranice, kdy se z trapnosti stává zábava. A ta poselství, která jsme dostali. Díky