BrMikes

Toto byl film u kterého jsem ani nedoufal, že se vůbec dostane do kin. Ale dostal. A tak jsem na něj šel. Zanechal na mě silný dojem, převážně pozitivní. A teď když jsem ho viděl znovu to můžu říct. Je to podle mě dobrý film. Tato Budařova meditace na téma smrti, zaobalena do pohádkového hávu je velmi atypickým počinem, který má jedinou smůlu v tom, že se v reklamní kampani dělal mnohem odlehčenějším, než ve skutečnosti je. Ale ono to vlastně vůbec není na škodu. Zajímavé myšlenky velmi zajímavě technicky zpracované s přesně takovou dávkou humoru, jakou potřebují a hlavně s výborným castingem. To vše si Budař ohlídal i velmi povedenou hudbou. Samozřejmě, ty Troškovsky otravné postavy si mohl odpustit. A pár věcí se taky dalo udělat líp. Ale to jsou jen drobné skvrny na tomto zamyšleném opusu magnum jednoho svérázného multitalenta. Suma sumárum hluboká a hororová, ale přesto dostatečně pohádková věc.

McDonagh mě přesvědčuje o svém filmařském umu a i když to není taková pecka jako Tři bilboardy, rozhodně to stojí za to. Ale je pravda, že vychází v podstatě z mnoha stejných kvalit. Přenesení atmosféry na plátno, tragikomický scénář (zde tedy spíše tragický), plejáda silných postav, ať už jde o silnou ženskou postavu, které by se od McDonagha mohly rádoby feministi od Disneyho učit, nebo o v podstatě otravné charaktery, kterým ale fandíte a s tím spojené výborné herecké výkony, přičemž zde bych chtěl vyzdvihnout hlavně Barryho Keoghana, který mě v každé další roli baví víc a víc, no a závěrem i vynikající filmařská práce, hlavně kamera plná úchvatných a kompozičně vypiplaných záběrů irského ostrova a hudba. Suma sumárum silný, místy až depresivní zážitek ze starého Irska.

Předně je nutno říct, že odvyprávět Žižkův příběh jako naturalistický, velkolepý, historický film hollywoodského typu, je moc dobrý nápad. Jen je otázkou, zda se to podařilo úplně stoprocentně. Protože když si sem Jákl přenesl svůj malý  Hollywood, tak si ho sem, a to platí hlavně u akčních pasáží, přenesl i se všemi jeho nešvary. Těmi hlavními je nepřehledná akce a nesmrtelný hrdina, který se projevuje hlavně v závěrečném souboji. Akce a film samotný má pak také ohromný problém se střihem, který vytváří po celý film pocit prapodivné nepřehlednosti, který krom akce asi nejvýrazněji působí u šlechtické pletichářské linky, která má dobré nápady ale celkově je taková prapodivně provedená. Jinak je ale technické zpracování filmu velmi slušné od kamery až po masky a kostýmy. Zde bych pak byl shovívavý k historickým detailům. Je to jenom film a já jsem tak ochoten mu kvůli efektu odpustit, že připraví Žižku o oko později než by měl, nebo že pořídil králi Václavu lva. Ovšem do dvou věcí si přeci jen rýpnout musím. Za prvé využití písně Ktož sú boží bojovníci, které nedává smysl z historického a občas ani příběhového hlediska. Obecně mi pak chválená hudební stránka filmu moc neseděla. No a za druhé bych chtěl říct, že jsem velmi tolerantní ale to mám opravdu věřit, že jedním z vůdců Zikmundovi družiny byl nějaký Mongol či co? Ale tak bejt to nech. Nejde přece o to, jak postava vypadá ale jak je napsaná. Při čemž tady jsou hlavně některé vedlejší postavy docela ploché. Zachraňují to ale velmi solidní herecké výkony. Suma sumárum na Čechy velkolepý ale lehce nedotažený snímek.

Tento film za mě nejlépe dokáže popsat slovo neuvěřitelné. Je na něm totiž neuvěřitelná hromada věcí. Třeba jaká spousta příběhových i emocionálních vrcholů se vejde do filmu, který nemá ani dvě hodiny. Nebo jak z každé jedné scény dýchá atmosféra amerického zapadákova, kde každý ví všechno o každém. Je neuvěřitelné jak McDonagh s Rockwellem dokázali vykreslit postavu Dixona tak, že divák se dokáže ponořit do jeho cesty a měnit svůj pohled na něj tak, jak on mění svůj pohled na svět. Ale neuvěřitelné je vykreslení všech postav, v čele se samotnou Mildred (neuvěřitelné zahranou Frances McDormand), s jejíž motivací sice člověk celou dobu plně soucítí a její chování chápe, zároveň ale vidí, jak toxická vůči svému okolí celou dobu je a tím dokáže chápat i jednání většiny ostatních charakterů. Pro mě osobně je pak neuvěřitelné i to, jak banálně až lhostejně dokáže Woody Harrelson sdělit pro jeho postavu zcela zásadní a pro většinu lidí těžce uchopitelné oznámení. Je neuvěřitelné jak naprosto logicky a téměř přirozeně dokáže Martin McDonagh  (i když u něj už je to asi normální) zapojit do svého příběhu téměř přehnané násilí, které i přes možná až nezdravou realističnost zůstává divácky atraktivní. Neuvěřitelná je i kvalita celkového technického zpracování filmu a ruku v ruce s tím jde, jak neuvěřitelné je, jak malý úspěch za film sklidil kameraman Ben Davis, jehož práce je pro snímek zcela zásadní. Suma sumárum neuvěřitelný zážitek.

„Ve statutu máme, že herec může odmítnout roli, pokud ohrožuje jeho občanskou důstojnost." V tomto případě to ale nehrozilo, protože míra sebeironie a uvědomělého humoru je tady (rouzmějte v Dejvickém divadle) velmi vysoká. Herci jsou úchvatní, za což asi může fakt, že jsou jim postavy jako šité na míru. To jim také umožňovalo improvizovat a dát do projektu tolik nadšení, že se prostě budete bavit, což ale všechno vychází z Krobotova a Hüblova absurditou přeplněného a skvěle vystavěného scénáře, který v maximální míře čerpá z reálných událostí. Je ale vidět, že projektem žili nejen herci ale celé Dejvické divadlo. Tento projekt zkrátka vyšel ze srdce a dopadlo to nejlíp jak mohlo. Navíc díky Krobotově extrémně civilní a až nevýrazné filmové režii, která v podstatě jen přenáší situaci na obrazovku, dýchá (nebo chtělo by se říci zapáchá)pověstný duch Dejvického divadla z každého záběru. A to vše doplňuje povedená hudba a celkově příjemné technické zpracování. Suma sumárum přesně to, co čekáte od něčeho, co se jmenuje Zkáza Dejvického divadla - absurdní klenot.

„No, Čechov to asi nebude." Absolutní ale hlavně absurdní vrchol celého seriálu. Naprostá destrukce, kterou jsem si vychutnal svým zvráceným způsobem opravdu hodně. Linka s Issovou pak byla pro závěrečnou epizodu tím správným odlehčením, stejně jako miliardářský poskok. Takhle by měl prostě vypadat závěr takovéhoto seriálu. Suma sumárum Babčáková kouří Šimčíkovi.....

„Vykleštit. A pěkně pomalu." Mám lehký pocit, že seriál v těch posledních dvou epizodách lehce ztrácí tempo ale to mu neubírá na zábavnosti. A hlavně absurditě. Skalní fanynka Miluška, mrtvola v kanále, záhadně mlčící Krobot, ještě záhadnější Babčáková či duch ne nepodobný syrečku. Zkrátka seriál se blíží ke konci a vytahuje všechny trumfy. A mně se to líbí. Suma sumárum pomalejší ale s tím i absurdnější epizoda.

„Všichni jsme děvky!" S čímž po této epizodě opravdu nejde nesouhlasit. Při čemž se opět jedná o studnici výborných hlášek. O výjimečných hereckých výkonech se snad ani není potřeba zmiňovat. Tentokrát bych ale chtěl zdůraznit i práci maskérek, neboť zelenej Čermák nebo starý Trojan to musela být makačka. No a opět fantastická pointa. Samozřejmě na pražské premiéře nechci chybět. Pokud bych měl ale najít jednu výtku, směřovala by k lince s Gajdošíkovou, která ve mně snad jako jedna z mála v celém seriálu vyvolala pocit jakési nenaplněnosti. Suma sumárum zábavná epizoda.

„Tebe jsem si vzal, kdyby bylo potřeba otevřít něco těžkýho. Třeba dveře." Ne vážně. Asi se budu opakovat ale o co by tento seriál přišel, kdyby David ukončil své angažmá jen o jednu sezónu dřív. Jeho Spejblovská kreace a následná tajná mise s Čermákem a Fanynkou je prostě něco úžasného. Ale zbytek epizody ani v nejmenším nezaostává. Ať je to feministická Melíšková, psí Šimčík či samotná premisa s Japonci. No a tu famózní závěrečnou scénu snad ani nemusím komentovat. Suma sumárum excelentní epizoda.

„Kdybys byl hrdina, tak máš teďka AIDS jako my všichni!" Této epizodě se nedá upřít, že je asi tou nejlepší tohoto seriálu. Bezesporu je totiž opravdovou esencí toho, proč ho miluji. Epizoda vychází ze skutečných reálií a to v tom nejlepším slova smyslu, zároveň je ale zahnána do vyloženě absurdních výšin, které vytváří prostor pro tolik dokonalých hlášek, že bych jimi mohl vyplnit celou tuhle recenzi. Hlavní hvězdou je pak pro tentokrát nenakažený Anděl Páně Trojan ale ani Novotného linka (a to včetně sparťanského vtipu, který ve světle nedávných události nabyl úplně nového rozměru) rozhodně nezaostává. Suma sumárum zcela pochopitelně vrcholný díl.