Heywood

Uvěřitelný příběh natočený s komorním citem a výborným výběrem herců. 4 hvězdy.

Po hodině to ztratí dech a konec, kdy královna zjevně zemře neukončí příběh filmový. Překvapila vulgarita českého dabingu i některých scén.60%

Hodnocení má dvě roviny: Uměleckou a politickou.Za tu druhou by si film zasloužil 10 hvězd, protože nám všem potvrdil ten hnus, kterým je Západní EU promořena. Hnus drog, kariéristů a směšných politiků. Tenhle film Brusel a ČESKÁ TELEVIZE BRZY ZAKÁŽE. První část filmu je ale také výborná, herci ukazují, že být policistou není snadné, ale také to nejsou ani svatoušci ani přílišní rozumové. Kompars nahnaný být agresivní dav si zaslouží pochvalu, protože obdobné scény z reálu byly skutečně k vidění na facebooku, dokud nebyly zakázány. Cenzura jak za Hitlera. Film má spád, kriminální zápletka je dobře vystavěná a o hlavní hrdiny se v ní bojíte. Exteriéry ukazují úpadek Marseille téměř k depresi. Mašinérie blbů je všude, opačně se ukazuje, že nedodržení pravidel nestojí za chvilkový úspěch. Francie ale nemá ani zájem ani sílu nic změnit a film to ukazuje Francouzům ( i nám) až surově. Konec diváka sice mírně uklidnil, protože jinak by to už muselo vzbuzovat jen nepříjemné pocity. Západní EU mnozí opovrhují a tento film jim nepochybně svou otevřeností, surovou realitou a děsem úpadku jejich názor potvrdil. 5 hvězd za oba přínosy a odvahu tvůrců.

Začalo to špatně, rvačka byla hloupá a hudba ještě hloupější. Hlavní hrdinka se předváděla jak vzteklá, takže to špatnosti jen přidalo, hlavní hrdina amík chodí jako pokroucený panák a nikdo nechápe, proč by měl zatčeného doprovodit k soudu agent FBI, protože jeho svědectví tam zapotřebí není. Pak se tam motá stará přítelkyně, které se hrdina přizná, že se cpe psími léky. To byl první originální nápad. Pak se vedou blbé řeči a FBI machr položí pistolku na stůl a čeká až mu falešný fízl lehne na přirození. Druhý originální nápad. Pak je to jen o korupci a špíně a pitomci z FBI, který si nikdy nepamatuje stranu s volantem. Bída Ulanbátoru čiší z každého záběru a bídou oplývá i film. Co se dalo podělat, to se podělalo dějově i filmově. Vedle hloupých řečí se film zvrhl v dětskou mišmašárnu a love story. Celé to působí tak trochu až primitivně. Skóre blbosti vylepší vlaková bitka ukončena westernovým soubojem a směšnou soudní scénkou. V tak zkorumpované zemi by žádný soud bose podsvětí neodsoudil, ostatně vidíme to i u nás. 15%.

Mary Elizabeth Winstead doplnila řadu „úžasných“ vražedkyň a už je jich až moc. I tahle poslední je ale výborná a bojové scény jsou napínavé (a brutální). Poněkud romanticky se chová hlava klanu Yakuzy, což v reálu je naprostá pitomost. Do toho nám režie naservírovala dnešní mládež v podobě puberťačky a nebyl (a to skoro nikdy v posledních filmech) hezký pohled.Takže máme skoro předem jasného pachatele, protože zrada je tu jasná a film má příliš málo osob, abychom to my diváci neuhodli hned. Celý příběh vystavený na výborných bojových scénách trpí bla bla bla poučeními, která jsou triviální a nudná. Film v nich ztrácí tempo a začne se vléci. Do toho se prolíná stupidní úchylka blum blum lemonu a místo svižného bijáku tu máme poloparodii. To nevyváží ani nádherné záběry Tokia ani závěrečné dobytí sídla padouchů. A tak čekáme na předvídatelný konec, protože všechna překvapení už film vyčerpal. A kdo byl a je pan V a kdo byla agentura za ním jenom hádejme a zase je to (intelektuální levice jásá) špatně. A kdy to vůbec bude v nějakém filmu dobře? A že za vším je jen závist a touha po moci? Tak to vždy padají hlavy...65%

CGI Hood je takové překvapení, až u diváků propadl, včetně mě. Změnil jsem názor 60%

Úplně programově jsem si po více jak 20 ti letech film pustil. Tehdy bych mu dal 40%, dnes dávám 60%, protože celková úroveň filmů (až na výjimky) poklesla. Ano, "detektivní" zápletka je jednoduchá, postavy až příliš čitelné a globalizační parchanti se od té doby nezměnili. Přesto film patří mezi to lepší sci-.fi, co se v EU natočilo. Řekl bych, že Emmerich ztratil úspornost a komornost a nahradil to v dalších filmech Hollywoodu bombastičností. Možná škoda pro samotný film.

Život po večírku má pro mě překvapivě vysoké hodnocení (IMDb 59%), protože vyjma tří vtipných hlášek jsem na tomto filmu našel jen negativa. Hlavní hrdinka Victoria Justice , co se pro každý druhý nový záběr jinak obléká a je i jinak načesaná, pojala film jako sebe-reprezentaci a její grimasy mě v půli filmu už nudily. Midori Francis a Timothy Renouf se zjevně předháněli, kdo zahraje většího troubu s nervy nadranc z toho, že se mohou seznámit konečně po roce, co se potkávají. Ostatní herci byli nezajímaví a role matky v podání  Glorie Garcie, vypadající jako feťačka po odvykací kůře byla otřesná bez toho, že bychom se dozvěděli alespoň něco podstatného, proč jednala jak jednala, kdo je otec druhé dcery a kde je, proč nikdy první dceru nenavštívila apod. Do toho „hodná“ podnikatelka s cukrárničkou (Myfanwy Waring) ideální neobabča pro opuštěného tatíka mě uzemnila na druhou. Vyjma dobré hudby jsem neshledal nic, čím by se tento film lišil od tolika podobných, a že jich natočeno je požehnaně. Někdo tu rád užívá výraz „jednohubka“, ale ta mi v reálu chutná, zde je to spíše na vyplivnutí. 15% za hudbu a nikdy více.

Film šilhající po žánru sci-fi se díky CGI efektům snaží udržet detektivní linku a hlavního hrdinu při životě. Horší už je to s všudypřítomnými padouchy a jejich záměrem svědka posadit do vlaku a tam ho nechat zabít. Zbytečně překomplikované, stačilo nechat vlak vybuchnout se všemi cestujícími, protože proč by zločinci brali na někoho vůbec nějaký ohled? A kdo věří, že dnes nějaká média by zveřejnila pravdu o korupci a zločinu, když většina médií patří lidem, kteří žádnou morálku nemají. Film se tak stává pohádkou na druhou a zbude nám jen dobrý pocit, že to byla kvalitní filmová práce a zápletka byla zajímavá. Takže zábava za 65% a dost.

Pohádkový příběh, kde ti hodní mají mnoho zlých, kradoucích a nenávistných nepřátel. Sirotci z domova bez rodičů se v době Velké krize stávají malými texaskými hrdiny. Hrají americký fotbal a vyhrávají. Filmově kouzelně natočené s atmosférou doby i se sadisty, kteří svou dobu využívali. V příběhu se promítá osobní zkušenost kouče, který prošel I. Světovou válkou, a který svou práci nevidí jako příležitost k „báječnému zisku“, ale k nápravě života dětí, kterým osud ublížil a ony byly bez viny. Je jasné, že filmaři čekali, že příběh chytí za srdce a záměr jim vyšel. Pominu-li některé nezapomenutelné herce, kteří si ve věku 80 a 90 zahráli svůj půvabný part, pak výběr „teens“ byl mimořádně šťastný. K tomu ten prach Texasu, který skoro cítíte z filmu… Film je samozřejmě „americký“, neboť zlo je potrestáno a dobro vítězí, ale tím se dostáváme z „pravdivého příběhu“ do filmové pohádky, kterou všichni tak milují. Sen o chudém americkém chlapci, který to někam dotáhl je věčný. Film nespěchá a vyváženost si užívá i s filmovým doprovodem a s tou vylitou whisky jako symbol pokání a nápravy optimistického, ale alkoholem posedlého doktora-trenéra. I ta nejlepší práce občas nevede k cíli a tak se i divák musí smířit s tím, že výhra občas uteče. Ale nabídka filmu na to, že národ netvoří jen peníze a výhra, ta je hodně lákavá v dnešních USA. Není divu, že film sbírá body, protože dobré filmové řemeslo je sbírá vždy. 80%