papilon395

Tentokrát souhlasím s odbornými porotami a filmovými kritiky. Tato anatomie tříčlenné rodiny byla hluboká, kultivovaná a velice poučná. Ještě nevím, co přinesou Oscary, ale pro mně nejlepší film loňského roku. Mužští diváci se s tímto názorem povětšinou rozcházejí.

Hravá a kouzelná. Takové divadlo na divadle. Moje první operní představení, u kterého jsem se pobavila. A to nejen díky komickým postavám Vaška a Kecala. Smekám před režisérskými nápady Alice Nellis. Užijeme si od retro socialistické romance z panelákového sídliště, přes principála se cvičenými opicemi, až po nádherně bělostné finále s alternující Mařenkou. Špičkové hudební a pěvecké provedení tolika krásných melodií a notoricky známých árií souznělo i po 150 letech s dnešní dobou.

Monumentální, leč podle manželova soudu dlooouhé. Pořád se vrtěl. Sedačky v multikině se zdají užší, obecenstvo o 1,5 generaci mladší, popcorn moc sypký a klíče od auta nezvedené, protože je při titulcích hledal na kolenou pod sedadlem. Na svatou válku už asi nepůjdeme.

Špičková ukázka britského humoru a toho nejlepšího britského herectví.

Přišla jsem z kina a jsem toho plná. Nemá smysl nosit dříví do lesa a vynášet do nebe silný příběh, strhující zpracování, opravdové hraní bez berliček slov a mistrovství Madse Mikkelsena. Jenom mi vrtá hlavou, kde filmaři z ČR dělají chybu. Při nominaci na ocenění za r. 2023 jsem marně hledala favorita, není z čeho vybírat. Sem tam se objeví nějaký jednooký. A takové Dánsko, které je rozlohou i obyvatelstvem téměř poloviční, nás pěkně válcuje. Když v titulcích Bastarda jedou česká jména, divák se dovtípí, že to byla jen technická podpora na zámecké lokaci. Holt jsou Dáni vytrvalejší a cílevědomější. Jeden z 18. století nám to náležitě předvedl.

Tak jsme měli možnost na HBO dokoukat dlouho toužebně očekávanou čtvrtou sérii Temného případu s podtitulem Noční krajina. Uvedení předcházel v Reflexu zveřejněný rozhovor s Jodie Fosterovou a nadějné vyhlídky,  Chvála až do nebe včetně příslibu, že překoná i tu první skvělou sérii s Harrelsonem a McConaugheym. Velká očekávání jsou na škodu. Za plusy bych označila titulní znělku s písní a prostředí polární noci plné ledu, sněhových bouří, drsných obyvatel a magie. Skvělý otvírák s nálezem ztracených vědců. Bohužel poté spadne řetěz, plácáme se ve vztazích jednotlivých postav a čekáme. Koncem páté a v šesté epizodě konečně dochází k překotnému vyvrcholení, které je ale jaksi na hlavu. Uvěřitelnosti vadí i ochotnické vystupování místních Inuitů. A bohužel, nezachraňuje to ani Jodie, která fuckuje jak starý chlap. Zase se mi potvrdilo, že pokud si během děje vybavuju pokyny klapka-kamera, je něco špatně.

Zcela mimořádný film, ale budu si ho muset pustit ještě jednou. Napoprvé jsem měla hrůzu, co bude dál a jak to všechno dopadne. A úplně jsem tomu propadla (nemyslím chlastu).

Stále hezká animace, ale jinak už nic. Kouzlo a vtipné příhody se někam vytratily.

Ano, líbilo. Přesvědčivě zasazené do dobových kulis, rej kostýmů, smršť tanečních čísel, nezapomenutelná hudba a jako zjevení dva zamilovaní.

Jakub Prachař mě nepřestává udivovat. Z Inkognita a Máme rádi Česko ho znám jako vzdělance s nadhledem, intuicí a talentem na situační humor. Kromě Padesátky jeho herecké výkony nesleduju, protože se povětšinou jedná o české filmy k zapomenutí. Proto mě velice potěšila tahle energií a vtipem nabušená hra. V trojici s Markem Taclíkem a Petrem Kolečkem vymysleli a zahráli hodinový skeč o velikánech tenisu.