papilon395

Dívala jsem se s velikým očekáváním kvůli zobrazení Josefa Františka. Můj otec ho v dětských letech znal, pocházíme ze stejné obce, tím pádem je slavný rodák ikona. V tomto směru mně minirole Kryštofa Hádka zklamala. Ale jak už tady vícekrát zaznělo, film je o polské peruti, natočili a financovali ho Britové a to samo o sobě je v dnešní době záslužný počin.

Tenhle sedmiminutový horor z covidové doby je výbornou ukázkou našeho strachu, manipulace a zbabělosti.

Dokument o noblesní ženě s mimořádným osudem, která v naší zemi zanechala výraznou člověčí stopu. Upřímně jí přeju francouzský Řád čestné legie.

Pro mně byl nejlepší v rolích bez kníru, mezi statečnými, tenkrát na západě.

Tak jsem zase po čase sledovala v přítomnosti pěti žáků/předškoláků. A zvedám své hodnocení na pět hvězd. Těch fórů a sarkasmů a laskavého poučení a nenásilných vzorů do života. A všechno zabaleno do příběhu plného fantazie a filmu plného barev a hudby. Když jsem viděla nadšení malých filmových fanoušků, kteří chtějí pouštět zase znovu, nedá se jinak.

Film působí velmi přirozeně, jako bychom zpovzdálí sledovali životní milníky kluka ze sousedství. Tím, jak jsou záběry autentické, protože vidíme stále tytéž aktéry, zanechaly ve mně silný dojem. Chlapectví má přesah i v tom, že nám umožňuje spoluprožívat normální život obyčejných Američanů v delším časovém úseku a porovnávat se s nimi. Jak s ním nakládají, jak vychovávají děti, jak se motivují a usilují v cestě za živobytím, láskou a štěstím. Jak pravila Masonova máma: "Fakt mě baví činit v životě rozhodnutí, která nás udržují na hranici chudoby".

Zcela mimořádný film, ale budu si ho muset pustit ještě jednou. Napoprvé jsem měla hrůzu, co bude dál a jak to všechno dopadne. A úplně jsem tomu propadla (nemyslím chlastu).

Není to sladkobolné, ale faktické. Nejprve přiblížení doby a osobní kariéry obou herců, potom okolnosti a průběh jejich vztahu. Komentáře pamětníků a filmových historiků. Spousta zajímavostí a drobných detailů, které hvězdy filmového plátna vykreslují jako chybující zranitelné smrtelníky.

Autentické vzpomínky hudebních velikánů české scény, v doprovodu Kamila Střihavky. Má to jiskru a šťávu. Petr Janda boží, těším se na ty další.

Oceňuji snahu o věrné přiblížení historické doby = výpravu, kostýmy, hudbu. Samotný příběh dnes pozapomenutého hudebníka je přes všechno úsilí scénáristy a režiséra v jedné osobě dost plochý a laciný. Jako by si on i hlavní herec ukousli příliš velké sousto.