Luicy

První série The Crown mě mile překvapila. Scénáristicky to nemělo chybu, děj byl zajímavý a já se od pozorování nemohla odtrhnout. Herecké obsazení v čele s překrásnou Claire Foy a charismatickým Mattem Smithem bylo rovněž super. Matt má bezesporu talent na postavy, u kterých si nejste jistí, zda jsou to zmrdi či vlastně dobré postavy. Nejvíc mě však zaujal John Lithgow, který vskutku bravurně ztvárnil Winstona Churchilla. Co dále musím pochválit je určitě hudba. Intro jsem snad ani jednou nepřeskočila a soundtracky jako např. Duck Shoot nemají chybu. Vskutku překrásné instrumentální skladby, ze kterých je cítit váha koruny. Podle mě seriál stojí za zhlédnutí, svou kvalitu si udržela i série druhá, svým způsobem i třetí (i když ani zde mi nebylo nové obsazení zcela pochuti, ale to je subjektivní), avšak poté už je znát klesající trend, což je trochu škoda, nicméně se to u seriálu s tolika řadami dalo očekávat.

Oproti předešlým sériím šla kvalita seriálu rapidně dolů. Nové obsazení se mi moc nezamlouvalo. Jedinou výjimkou je Elizabeth Debicki v roli Diany, avšak zbylé herecké výkony byly chabé. To samé platí o ději, který se především točil kolem vztahu Diany a Charlese. Čekala jsem, že to bude zajímavější, avšak řada scén mi přišla plochá, nezajímavá a místy až uboze dětinská. Škoda...

Tohle fanouška zahřeje u srdíčka... neskutečné jak ten čas letí. Vidím to brzo na další rewatch...

Jujutsu kaisen je podle mě zbytečně přehypované anime. Je to přesně ten typ seriálu, který se snaží vypadat hrozně hustě, avšak příběh je zcela prázdný a chaotický. Rovněž práce s charaktery je naprosto mizivá. Jak hlavním postavám, tak záporákům chybí motivace a nějaká jejich backstory, tudíž si k nim divák prakticky neutvoří žádný hlubší vztah vyjma Nobary, u které si na první dobrou řeknete že je to otravná kráva. Pouze vedlejší postava Kento Nanami mi byl svým apatickým přístupem k životu trochu sympatický, avšak stále tomu něco chybělo. Jediným pozitivem je pěkná animace a povedené openingy spolu s chytlavým endingem, avšak tím to asi končí. Nechápu tak vysoké hodnocení. Lidi, kteří v komentářích srovnávají tohle anime s Narutem jsou naprosto mimo mísu…

Mám-li být upřímná, tak knižní předlohu (Oheň a krev), byť je to jen strohý výčet Targaryenské historie, mám velice ráda. Nicméně tvůrci seriálu tomu dodali tu správnou omáčku, a tak příběh posunuli na úplně jinej level a já smekám nad tím, jak se k tomu postavili. Samozřejmě se tam našlo několik nepřesností a pasáže, které byly méně povedené (obecně i ty time skipy by mohly být udělané trochu lépe), avšak i přesto bych řekla, že byl seriál tvořen se ctí k knižní předloze (na rozdíl od jiných fantasy adaptacích). Práce s charaktery byla velmi povedená a mnohem více se mi líbily pomalejší povídací části. Sympatický byl i výběr herců, kde dle mého názoru kraloval Matt Smith a Paddy Considine. Z řad něžného pohlaví zase Milly Alcock a od pohledu velice sympatická Eve Best, jen škoda že se tam neobjevovala častěji. Seriál určitě doporučuju a doufám, že z druhé série budu opět mile překvapená, jako tomu bylo u série první.

Ačkoliv vypadal začátek docela slibně, tak se to poměrně rychle začalo brodit ve sračkách. Nad horším cgi jsem doposud přizavírala obě oči a více jsem se soustředila na děj, ale ten lacinej divočák s jelenem vás prostě praští do ksichtu. Vůbec to nedávalo smysl, působilo to trapně a absolutně nechápu, kde to vyhrabali. Dříve relativně sympatické postavy jsou nyní fakt k nevydržení otravné. Děj se zbytečně motá v kruhu a moc se to nikam neposouvá. Je mi jasné, že ten seriál bude ze začátku hodně o kecání a rádoby politikaření, ale tohle byl hroznej ResidentSleeper. A to ani nemluvím o špatně provedených time skipech a o dírách v příběhu. Doufala jsem, že ten díl alespoň trochu zachrání závěrečný boj na Kamenoschodech, ale to byl opravdu jeden velký bizár. Dělat z Daemona ubožáka, který jednou rukou mává bílou vlajkou a druhou zákeřně napadá nepřátelé mi přijde jako píčovina, kterou nemá zapotřebí, ale budiž. To už přece jednou udělali na turnaji v prvním díle. Ale že si tam pak sám na vlastní pěst běží přes celé bojiště, klátí všechny nepřátele před sebou bez škrábnutí a zázrakem se vyhne všem šípům, jak kdyby si od Geralta vypůjčil Quen...jako co to bylo? Dobře, aby se neřeklo…dostane dva zásahy, ale zranění po příchodu posil záhy zmizí, a tak si to štráduje do jeskyně, aby mohl dorazit obávaného Craghase Drahara. A co z toho souboje vidíme? Hovno… radši tam nahodit záběr, kde už Crabfeeder leží vejpůl žejo… Vizuálně to může vypadat sebelíp, ale tohle mi přišlo celé špatné a uchcávat z toho jen kvůli drakům úplně nehodlám…

Já jsem zatím velice spokojená. Nové intro se po vizuální stránce jeví moc pěkně, ta proplouvající krev je cool. Jediné co mě zamrzelo je hudba - jak v průběhu epizody, kde hudba nebyla nijak výrazná, tak i samotný výběr do intra. Sice mám tu znělku ráda, avšak čekala jsem něco originálnějšího, ale nevadí. Příběh se zatím drží kánonu, ty dialogy k tomu jsou povedené a dobře doplňují strohou dějepisnou předlohu. Rovněž politikaření mě velice baví a moc se mi líbí, jak pracují s charaktery a až v tomhle díle musím uznat, že to obsazení je vskutku dobré.  Ke střihu a kameře taky nemám, vyjma rozhovorů, vyloženě výhrady, líbí se mi prostory a lokace, slabší cgi je sice znát, ale není to nic co by mě hrozně štvalo… nějaký teleport bych fakt neřešila (ostatně by mě ani moc nebavilo koukat, jak Otto pluje na moři k Dračímu kameni). Osobně jsem zatím mile překvapená, od předešlého dílu, který měl několik drobností které mi neseděly (kupříkladu turnajový souboj Daemona), vidím posun k lepšímu a doufám, že to tak bude i v následujících epizodách...

Řekla bych že Part 2 final season je nejlepší část vůbec. Hrozně to v člověku rezonuje a úplně vám to rozhodí morální kompasy. Všem charakterům začnete v různých ohledech rozumět, pochopíte motivace a začnete s nimi soucítit, avšak která strana je ta správná se nedá lehce posoudit, protože svět není černobílý. Fakt se mi tenhle styl vyprávění moc líbí a považuji to za masterpiece. A to ani nemluvím o tom, jak se teď propojuje a vysvětluje všechno, co se odehrálo v první sérii. Nádhera. Nicméně The Rumbling is here a já se nemůžu dočkat, až naanimují ten závěr, protože Shingeki no Kyojin vypadá naprosto epicky a vůbec jsem nečekala, kam až seriál dospěje.   K OP7 asi tohle – na první poslech pocity jako „tvl, co to… hardcore metal? Nevím nevím, asi nic pro mě, asi budu skipovat…" pak se zaposloucháte do textu, podíváte se na pár epizod a pak se jen houpete v rytmu hudby se slovy „...it's coming Rumbling, Rumbling, BEWAREEE“. Prostě opět něco, co tam zas sedí jako hrnec na prdel. Miluju to a za mě je to jednoznačně nejlepší opening…

Začátek Final season byl naprostý mindfuck. Jako byste se najednou ocitli v naprosto jiném příběhu. Námi známé postavy jsou úplně v čudu, prostředí vypadá úplně jinak, moderně, a vy zkrátka nevíte, která bije. Do toho se míchají neznámé rasy, jejich historie a dozvídáte se o „ďáblech“ z ostrovu Paradise. Seznámíte se s novými charaktery – některé si možná hned oblíbíte (Falco, Pieck…), některé možná budete ze začátku nesnášet (ehm, Gabi), ale celkově vás navedou k nepřátelům, proti kterým se celou dobu bojuje. Poznáte motivace druhé strany, dozvídáte se tajemství za Erenovou rodinou a vy si postupně skládáte puzzlíky dohromady. Brzy nato se opět setkáváte se známými hrdiny a vše se začne naprosto geniálně propojovat, změní se vám celkový pohled na situaci a začne se vám nastavovat pomyslné zrcadlo.    Můj vztah k OP6 asi nejlépe vyjadřuje tohle video. Troufám si říct, že jsme na tom byli skoro všichni ze začátku stejně – wtf, co to je? Proč jsou všude vojáci a exploze a zbraně jak z WWs? Zní to hrozně divně…, ale po pár epizodách nad tím vibujete af. Parádně to sedí na celý děj a hrozně se mi líbí pak ten moment, kdy přes obrazovku chodí vojáci a následně je záběr na vzducholoď s letícími ptáky. Za mě jeden z nejchytlavějších openingů série.

Part 1 třetí série cílí hlavně na charaktery. Ladí se na osobnější a více emotivnější hladinu, což je hlavní důvod, proč OP4, Red Swan, je naprosto odlišný od předešlých openingů, které připomínají bojové chorály. Osobně to hodnotím jako nejslabší opening. Skladba je sice nádherná, ale sedělo by mi to spíše na ending, ale vzhledem k příběhu to dává smysl. V první části se zároveň hrozba za zdmi hodí na chvíli za hlavu a na řadu přicházejí nepokoje ve vnitrozemí. Osobně jsem čekala trochu víc intrik a nakonec hodnotím tu politickou linku za nepovedenou. To však zcela kompenzuje Part 2, ve kterém je hlavním cílem znovudobytí města Shinganshina a zacelení zdi Maria. Úkol ale znesnadňují inteligentní titáni, kteří se chtějí zmocnit Erena, načež dochází k epickému souboji, který je opět nastíněn v OP5 (ten moment kdy Beast titan háže kameny na průzkumnickou hlídku prostě nemá chybu). Tady nemám žádnou výtku. Bylo to naprané akcí, emocemi - hlavně souboj Leviho se Zekem a Erwinův proslov k vojákům. Na závěr série se konečně dostáváme do sklepení, na který myslíme už od první série a od té chvíle začíná naprostý mindfuck...