JohnCZ

Magie Tomma Mooreho dotažená k dokonalosti. Zatímco jeho předchozí režisérské počiny mě okouzlily svou originalitou, ale emočně se mi úplně 100% pod kůži nedostaly, Wolfwalkers si mě omotali kolem prstu od prvního momentu. A to nejen okouzlující, k dokonalosti dotaženou a hrozně sympatickou animací, ale i milým příběhem, který má co sdělit jak dětem, ale narozdíl od mnoha jiných animáků se svým vyspělým uchopením děje bude líbit bez kompromisů i dospělým. Krásná hudba složená z typicky irských motivů samozřejmostí.

Přístupnější, filmovější, emotivnější a detailněji naanimované, než režisérova prvotina. Zhruba v polovině trochu hapruje tempo, ale celým filmem se nese zvláštní atmosféra irských legend, která na mě působí velmi neokoukaným dojmem a vrcholí krásně mystickým závěrem. Nejkrásnější na tom celém je ale hudba. Ústřední melodie, obzvláště v její verzi v irské gaelštině, je čirá magie a stará se o velkou část zážitku.

Atmosférická animovaná magie jejíž jedinou bolístkou je trochu zvláštně uspěchané nefilmově překotné tempo vyprávění v poslední třetině, kde už jsem dění skoro nestíhal. Irský duch z toho vyloženě sálá, ať už postavami nebo krásnou hudbou (zazní i gaelština), ručně malovaná animace zase ohromí fixací na různé pravidelné obrazce a ornamenty, ale přiznám se, že tenhle nejasný mystický příběh jsem dokázal pochopit a docenit jeho symboliku až po dogooglení kontextu.

The Batman oproti už tak temné nolanovské trilogii zachází ještě o pořádný kus dál a v temnotách se vyloženě máchá. Pomalé ponuré tempo, důraz na obrazovou kompozici a hrátky s barvami temnému rytíři svědčí jako máloco a dává vyniknout vší té špíně města prolezlého korupcí a kriminálními živly. Při zemi se držící scénář připomínající spíše kriminální thriller než-li komiksovku udrží pozornost po celé tři hodiny a když už jsem měl náhodou pocit, že se film trochu táhne, tvůrci nabourali tempo lahůdkovou akční scénou. Herecké výkony rovněž výborné, Robert Pattinson se svým minimalistickým, ale přesto působivým projevem, bude dost možná můj oblíbený Bruce Wayne a i Paul Dano, jakkoli už dříve ukázal, že zahrát pošuka umí, se jako Riddler naprosto překonával.

Začíná to jako pátrání skupinky nerdů po trýzniteli koťátek a končí to jedním z nejznámějších případů na poli kriminalistiky. Finální montáž, kdy do sebe zaklapnou i poslední nejasnosti je až mrazivá. Pěkný bizár.

Parádní psychologický thriller s naprosto lahůdkovou atmosférou jakési podivné až snově působící reality a příběhem, který sice diváka hodně mate, ale po zamyšlení většina střípků do sebe zapadne. I díky tomu, že tvůrci házejí dostatek detailů a vizuálních vodítek k rozklíčování. Pojetím přesně ten typ atmosférického slow-burn hororu, jaký mám rád.

Čekal jsem levný horor, ale Overlord je regulérní vymazlený válečný masakr, který bez nějakého otálení rovnou kope do vrtule a hned v úvodu předvede naprosto luxusní akční výsadek na území okupované Francie s intenzitou, kterou jsem naposledy zažil v Band of Brothers, aby se v druhé půli se proměnil ve variaci na Wolfensteina, akorát s černým B. J. Blazkowiczem. Který však na všechny ty nácky není sám. Celá ta partička vojáků je hodně fajn a náckové zase správně démoničtí. Vizuálně to vypadá velmi dobře, zejména noční scény a s ohledem na žánr si tvůrci mohli dovolit i stylizovaný přepálený gore, což v kombinaci se skvělými efekty a kvalitním zvukem udělalo každou přestřelku velmi uspokojující. Jedinou vadou na kráse je pro mě akorát trochu banální vysvětlení původu monster, která navíc nejsou ani kdovíjak originální a nápaditá. Ale celkově mě to jinak bavilo fest.

Na jednu stranu mě to fakt hodně bavilo tím, jak jsem vůbec netušil, co od filmu čekat a kam bude děj směřovat. Chvilku je to přiměřeně zábavná buddy sranda se šišlajícím Mádlem, aby v zápětí divák zpozorněl, co že ten podivín v podání Kryštofa Hádka má vlastně za lubem. Žel, na první pohled světový námět tu není až tak ukočírovaný, jak bych ve finále chtěl. Ve filmu zazní řada zajímavých myšlenek (třeba ohledně českého práva), ale taky pár takových těch typicky protisystémových ala SPD názorů, se kterými nesouhlasím. Ten, jak žánrový, tak názorový, nesoulad byl zřejmě záměrný, ale i kvůli dost uspěchanému závěru nějak nedokážu rozklíčovat, co tím chtěli tvůrci vlastně říct.

Trochu nepochopený touchy feely survival, který není klasickým dobrodružným thrillerem tak, jak by člověk původně očekával, ale spíše jakási psychologická terapie, kde se v harmonii potkává minulost a přítomnost, fikce a realita, v příběhu o vyrovnávání se s vlastními traumaty. Je to sice děsně uhlazené a doslovné, ale v téhle rovině to funguje vcelku dobře. Survival fanoušky to ale asi moc neuspokojí. Krom toho, že je to přehlídka základních žánrových klišé bez větší přidané hodnoty, tak i hlavní hrdinka je klasický ufňukaný mileniál s nijak zvlášť vyvinutým... ehm, pudem sebezáchovy (jinak ehm... bez výhrad), což je sice hezky realistické a divák, jako já, se s tím lehko ztotožní, ale zároveň to umí být taky pěkně frustrující (bo já, tss, internetový odborník na všechno, bych takové cypoviny určitě nedělal ofc). Není to úplně zlý seriál. Je to záležitost, která dost kašle na nějaká žánrová očekávání a jde si cestou, jež rozhodně nesedne každému. Už jen ten silný ženský režisérský otisk o lecčems vypovídá.

Gotham - město, kde fyzikální zákony neplatí a ulice každou noc osvětluje jasný úplněk. Město s největší koncentrací bláznů, kriminálníků a vrahů. Město, které na příchod Batmana teprve čeká. A bylo fajn tohle podivné místo prozkoumat úplně od začátku od období, kdy Gotham ještě relativně prosperuje a vládnou mu vcelku obyčejné mafiánské gangy soupeřící o moc, až po jeho naprostý pád do temnoty a zrození nám známého Batmana. Tenhle gothamovský origin mi jako původních komiksů neznalého dlouhá léta chyběl a byl to jeden z důvodu, proč jsem do šíleného světa Batmana nikdy nedokázal pořádně proniknout, porozumět mu a tím si Batmana, potažmo jeho antagonisty naplno užít. To se s tímto seriálem změnilo, i když je nutno brát v potaz, že tenhle Gotham je spíše jakýmsi paralelním světem a jde si do určité míry svou cestou. První série se mi svou střídmostí (připomínající nolanovskou trilogii) a faktem, že je z velké části spíše temná krimi, líbila asi ze všeho nejvíce. Teprve až od druhé řady začíná klasický bizár, který se celým seriálem ještě stupňuje. Penguin, Riddler, Scarecrow, Hugo Strange, Mr. Freeze a další obskurní postavičky rozjíždí svoje superzločinecké inferno. Najednou tam všichni na střídačku umírají a zase se vrací... a zase umírají, aby se po několika dílech opět oživeni vrátili do příběhu. Jednoduše se z toho stává úplně klasická přeplácaná komiksovka, která je však vizuálně příjemně temná a co do postav hodně zábavná a chytlavá. Zároveň ale trochu trpí takovým tím už trochu překonaným stylem vedení seriálu - strašně moc epizod, hromady neustále se proměňujících dějových linek, vlivem natáhnutí haprující nesoustředěné tempo a pocit, že to vlastně nikam až tak nesměřuje. To je prostě nutno brát v potaz. Na druhou stranu tu máme sympatické hlavní postavy a ještě lépe zahrané záporáky (Penguin top), jejichž vzájemné a leckdy fakt vtipné interakce patří mezi to nejlepší na celém seriálu. Jedinou slabinu vidím v samotném Jamesi Gordonovi. Ben McKenzie občas strašně zbytečně tlačí na pilu a jeho drsně teatrální herecký projev je po většinu času strašně nepřirozený a působí až nechtěně komicky.