KofiAnnan

Dvojku mám o mnoho radši, protože příběh je ucelený a dává odpovědi na otázky, které jednička nedala. Nejvíc se mi líbí vysvětlení vztahu Billa a Beatrix, jejich toxicko osudová láska je zajímavá. Líbilo se mi vlákno se všemi padouchy od Elle až po super Budda. Tentokrát bylo zajímavý sledovat kam se to dostane. Nejlepší část filmu je určitě ta s Pai Meiem. Věci, který mi vadili na jedničce tady nejsou, pro mě super pokračování. P.S. Nemůžu si pomoct, ale Uma Thurman je podle mě hrozně ošklivá a David Caradine má prostě charisma.

Dcera na pěst a matka to podle mě dělala všechno blbě. Měla tu holku nechat spadnout na dno, aby to poučení bylo silnější. Nechápu celou záležitost s močí a obě protagonistky mi přišly jako sobecký nezodpovědný krávy, které myslí jen na sebe. U matky jsem nechápala, jak mohla odejít a nevzít sebou obě děti a podílet se na špatným jednání své herácké dcerunky (ukradla si mi prachy, lhala si mi, sjela ses a i přesto, že na injekci musíš být čistá, tak ti dám svou moč jen proto, abych neztratila naději, že někdy nebudeš odbarvená coura) a u dcery jsem nechápala, že pro ni nejsou její vlastní děti priorita. No možná jsem v tomhle příliš radikální. Nicméně to neznamená, že to tak v životě nechodí. Reálné to je dost a bez patosu, čehož si cením, ale postavy mi fakt nebyly sympatické a ne proto, že tam byl boj se závislostí, ale ta povaha obou ženských mě srala.

Pořád nechápu, jak někdo může napsat, že se jedná o kvalitní film. Nevím kde tu kvalitu vidí, kde je přesah filmu nebo nějaká výpovědní hodnota? Horory tohoto typu fakt nemám ráda a to proto, že to žádný horor není. Jedná se pouze o torture porno, ze kterého si úchylové, co se jim už na klasickém Pornhubu nepostaví udělali hororový subžánr (Trauma, Atroz aj.). Na to se fakt koukat nepotřebuji. Když o tom tak přemýšlím, tak všechen hnus, co vidíme lze určitě najít na nějaký porno stránce, a to rozhodně není žádná umělecká hodnota. Jedna hvězda je za budování příběhu, chlápek si nemohl vzpomenout to bylo celkem zajímavý, kdyby si nemohl vzpomenout na něco jiného třeba by to i filmově šlo. Jinak ale hnus. Trauma jsem poslala rovnou do odpadu, to si ani nic jiného nezasloužilo a tenhle srbský „Deníček moderního fotra“ je těsně za ním. Vím, že filmy tohohle typu už vidět nepotřebuju, i když zdejší hororoví nadšenci budou skákat radostí z další nechuťárny. Pro mě jsou tyto filmy všechny stejný, děj je většinou mizernej a jde jen o perverzní násilí, pořád dokola to samý. Jen se střídají ujeté představy kdo, koho a kam by měl opíchat. Když jsem se na to dívala nebyla jsem pohoršena nebo že bych se bála. Většinou mi to přišlo k smíchu. Znechucena jsem byla taky, ale na rozdíl od jiných si žádné iluze o lidech nedělám, takže jsem přesně čekala, že uvidím to, co jsem viděla. Nedoporučuju, ani ne pro explicitní humus, ale pro to, že film vám nic nedá, to si radši pustě ten Pornhub.

Tenhle film se mi hodnotí velmi špatně. Osamělost prvočísel byla moje oblíbená kniha v pubertě, možná až skoro bible. S Alicí jsem měla společného více než bych chtěla a v dospělosti se z knihy stala taková kouřová clona něčeho co pořád tiká uvnitř a člověk moc nechce, aby se to dostalo napovrch. Alice i Mattia jsou zvláštní dvojka, protkaní traumatem, zvláštním osudem, co je spojuje, aniž by si to uvědomovali. Není to film pro každého. Film také nedosahuje kvality knihy, což ale u zfilmovaných knižních předloh tak nějak očekávám. Kdybych nebyla tolik ovlivněna knihou a příběhem samotným tak bych asi jako nepozorovaný účastník dala 3*, ale jelikož jsem v tom subjektivně nějak namočena musím dát 4* i když vím, že to na čtyři není. Co jsem naopak ocenila bylo herecké obsazení a možná právě za skvělou Albu Rohrwacher a zvláštního Luca Marinelliho je právě ta jedna hvězda navíc, protože co si budem, zahrát tyhle dva zvláštní jedince určitě nebylo nic lehkého.

Za mě dobrý. Více než upířinu to ve mně evokuje Zombie style. I když to asi není to podstatný. Parta teroráčů byla fakt výživná a teplej psychouš hodně crazy (protože, kdo ze sebe dobrovolně udělá Miloše Zemana po očkování žejo?). Co si asi matka píchala za AstraZeneku, že dokázala být při smyslech, příčetná a nesežrat svého syna do té doby, než byl v dostatečně bezpečné vzdálenosti vybaven TNT, aby ji mohl odpálit. Ale i tak dobrá německá avifobie. R.I.P za čivavku.

Tentokrát souhlasím s většinou recenzérů. Horor na 5 hvězd pouze do momentu režisérského twistu a pak teda za mě velký špatný. Říkám si, co to kurva je! Nádherná beznaděj a strach v první polovině vyměnen za grotesku s nějakýma máklýma Italama. To mě teda zklamalo, těšila jsem se na utrpení, krev a satanský kult, místo toho mi byly naservírovány italské špagety z Tesca. Absolutně bez koření a chuti. Přitom taková škoda, skvělý rozjezd a pak to šlo do kopru. Za mě nejlepší červená světla, sirény, rituální vraždy a odprásknutí té pubertální nány. Fakt, že se při killing procesech nešlo až na krev mi nevadilo. Gore nemusí vždy budovat správný feeling. Při Texaském masakru krev stříká všude, ale člověk se nijak zvlášť nebojí, a to mě nebaví. Tady se právě povedla ta hra s atmoškou. Už, už jsem čekala zabodnutí ostnu do očí, litry krve, vřískot a rituální vyndání bulev a najednou kamera uhne pohledem a nic. Došlo mi, jak jsem v napětí a že se mi vlastně ulevilo, takže za mě to byla trefa do černýho. Tlusťoch s červenýma rukávkama mě bavil a čekala jsem kdy ho napíchnou na rožeň a zase nic. Tvůrčí skvadra by se pro příště mohla vysrat na nějaký překvapivý twisty co stojí za hovno a raději natočit nový film v duchu první poloviny, a to by bylo pošušňáníčko.

Za mě nejlepší poslední díly ve sklepě s Neužilem a celým ansámblem. To jsem se fakt smála až mi málem vylítnul tampón.

Tak to mi nedá a musím ohodnotit. Z recenzí dříve jsem psala že Riško a Fučo ani Volným pádem se mi nelíbilo. Bylo to amatérské, něco tomu chybělo. Nicméně, Kumštýři jsou perfektní. Je tam skvělá kamera a skvělý scénář. Opravdu se mi to líbilo, nenudilo to, mělo to drive. Drželo to energii, od začátku do konce. Opravdu si cením toho, že to bylo místy vtipné a zároveň hrozně smutné. To se mi líbilo na tom asi nejvíc. Postavy dostatečně tragikomické. Albert byl skvělý, jeho biliární cirhóza jater na 5 hvězd. Všichni to hráli překvapivě velmi zdařile (Robinek byl také pro mne překvapením). Co mě upoutalo byla Markéta Matulová, která do toho vnesla svěží vítr a taky podala skvělý výkon. Takže ano, jsem ráda, že můžu napsat, že tohle se Štěpovi povedlo jak režií, tak scénářem. Pro mě jeho nejlepší počin (samozřejmě nepočítám ty herecké). PÉÉ.ESS. Zajímavý feeling měla pro mě Tomova zamilovaná báseň. I mě to bolelo na srdci a tohle na Štepánovi miluju, že má v sobě nějaký charisma nebo něco co tu emoci dokáže přenést na diváka skrz obraz nebo naživo. Ráda bych se podívala na Štěpu v roli citlivého kluka co se moc neprojevuje, Robina, který hraje nějakého hnusného hajzla, Alberta co hraje chlapa na okraji společnosti a Ladu co hraje nějakou mrchu.

Tak to jsem teda nečekala. Bylo to milé překvapení. Hezká podívaná. Bez patosu a napětí to udrželo celou dobu. Kluka, matky a mimina mi bylo fakt líto, protože to místy opravdu i mě fyzicky bolelo (noha v pasti na medvědy a dušení se) ...hmm nic co bych chtěla zažít (navození úzkosti se povedlo perfektně). Po jedničce, která se mi moc nelíbila, je tu dvojka a je o tolik lepší. Tak třeba ta korona k něčemu byla.

Tohle mě rozsekalo. Fakt výborny film, když jsem se na konci dozvěděla, že je to podle skutečnosti tak o to větší wow. Někteří tady tvrdí, že děj neměl gradaci a že kluk nic nedokázal, ale opak je pravdou. Nejtěžší je dokázat něco, když nemáte nic nebo naopak nějakou kouli na noze v podobě šílený matky, nemoci, chudoby atd. Nic není zadarmo a život je spíš těžkej a hořkej než pohoda jazz. To vnímám jako hlavní message filmu a díky bohu za něj. Život je hořkej ...bohudík.