Recenzie (322)
Což takhle dát si špenát (1977)
příjemný odpočinek, ale žádný zázrak
Čakanie na svetlo (1990)
Velmi velmi velmi příjemný a oddechový filmeček pro nenáročně strávený čas, třeba i v posteli.
Čarodejník (1997)
Koukatelný, ale velice naivní film. Mnohokrát jsem si v duchu řekl: tak takhle se to může stát jenom ve filmu. Opravdu až příliš idealisticky nalajnovaný děj.
Čarodějův učeň (1977)
Jako malý jsem se u této "pohádky" děsně bál, ale teď po mnoha letech už na mě bohužel tolik nezapůsobila. To ale nic neubírá na její děsivosti a velmi vydařeném zpracování.
Čas prebudenia (1990)
Ale ne, tak jsem se na tento film těšil a bohužel přišlo mírné zklamání. Až moc je cítit snaha tvůrců vytvořit dojemnou atmosféru - což takhle nemuseli přehrávat, protože samotné téma je dostatečně citlivé. Poslední část filmu De Niro skutečně exceluje, ale celkově je film až moc umělý. Trochu jsem si připadal jako v nějakém snu, chybí více reality.
Čas zabiť (1996)
Tak to ani náhodou!!! Na téma americké rasové nesnášenlivosti už byly natočeny mnohem vydařenější a přesvědčivější filmy než zrovna tento. Prakticky žádný z herců mě nepřesvědčil, spousta věcí mi přišla samoúčelných a klišovitých - trochu umělá romantická splácanina. Koukatelné to je, ale nezapomenutelné rozhodně ne. Ani závěrečná řeč Jakea Brigance (Matthew McConaughey) mě nikterak nedojala a nepřesvědčila - nepřišla mi upřímná. Nebo si snad někdo myslí, že by porota ve skutečnosti mohla rozhodnout jak ta filmová? P.S: nejsem právník
Čertův švagr (1984) (TV film)
Jiná verze známé pohádky, pro diváky možná méně zajímavá a výpravná, ale i tak krásná a kouzelná. Televizní inscenace pro mě nejsou zrovna tím nejoblíbenějším typem "filmové" tvorby. Někdy ale opravdu stačí málo k tomu, aby výsledek byl zdařilý a koukatelný.
Červený trpaslík - Zpátky na Zemi (2009) (séria)
Velké zklamání. Ale nemůžu dát míň hvězdiček, prostě nemůžuuuuuuuuuuuu
Český lev 2012 (2013) (relácia)
Budař je king!!!
Čierna labuť (2010)
Wau, dlouho se mnou nějaký film tak nezatočil. Skvělá Natalie, hudba, gradace příběhu. Seděl jsem v křesle jak přikovaný a nechal se úplně pohltit atmosférou. Kéž bych to mohl vidět ještě alespoň jednou poprvé.