jaakub

"Já to byl, můj polibek to způsobil!"

První série znamenitá, u druhé jsem brečel smíchy (jestli tomu tak bylo i u první už si přesně nerozvzpomínám). Šlechta je roztomile tupá, sluha roztomile zoufalý a všemu vévodí Císařovna. Kostýmy mi přijdou dokonalé - devátý vévoda z Emsworth je devátý vévoda a proto se přece může oblékat hůř než poslední sedlák - a taky tak s gustem činí.

Ale to přece není horor, ne? Těm dětem nebezpečí nehrozí - dokud sami sebe nezradí. Lepší znázornění vězňova dilematu jsem neviděl. Fantastický je kontrast mezi tím, co účastníky zájezdu k smrti děsí - krysa, vybafnutí komického strašidla z prostěradla - a naprostým klidem z existenciálního ohrožení, které přináší touha vesmíru po životním prostoru. Pokud kdokoli zradí, zemřeš. Závěrečný únik je únikem do neznáma. Co zbylo ze světa? A funguje to jinak ve světě, kde taky závisíme jeden na druhém - a odkud není úniku?