smajly

Dalo by se říct, že Návrat do budoucnosti II, který přímo navazuje na předchozí díl, je stejně zdařilým filmem jako Návrat do budoucnosti I. Druhou stranou mince je ale to, že nic moc jiného, než pozměněný příběh divákovi nenabídne. I tak s ale jedná o zajímavou podívanou. 75%.

Pohodová sci-fi klasika, která mírně paroduje svůj vlastní žánr. Film je zábavný od začátku až do konce, takže nehrozí, že by se u něj mohl někdo nudit, navíc je to jeden z filmů, na které se může koukat celá rodina. Paradoxní situace způsobené porušením časoprostorového kontinua jsou opravdu dobrým námětem pro dobrodružnou sci-fi komedii. 83%.

Kdybych věděl, že se budu dvě hodiny dívat na drogový rauš, určitě bych si tohle nepustil. Čekal jsem, kdy se začne dít něco co by alespoň trochu dávalo smysl, ale marně. Depp a Toro zahráli feťáky dost dobře, výprava i kamera a celková drogová atmosféra snímku byla povedená...to však nic nemění na tom, že až na několik málo zajímavých scén jsem se u filmu nudil. Nepřišlo mi to ani jako komedie, ani jako drama, jen jako taková nicneříkající slátanina. Na konci jsem pochopil lehký náznak ponaučení, který by si měl patrně divák odnést...ale možná se pletu. Tohle mi zkrátka nesedlo 35 %.

Jeden z mých oblíbených katastrofických filmů, kterému asi hodně přidává jeho hvězdné obsazení. Tvůrci přišli s (do té doby) poměrně málo používaným námětem, kterým je zavlečení smrtícího viru na USA. V ostatním se však již dějové linie drží zaběhnutých kolejí, které jsou v okruhu katastrofických filmů vyjezděny: proti těm hodným a chytrým, kteří už od začátku tuší velké nebezpečí stojí zlí nadřízení, kteří jim svědomitě hází klacky pod nohy. A co čert nechce, nepravděpodobné se stane skutečností a Spojené státy stojí před branami smrtící epidemie, před kterou je zachrání ona hrstka statečných a to jen díky ignorování rozkazů prohnilého armádního aparátu. I přes tuto žánrovou fádnost u mě Smrtící epidemie zabodovala a zaslouží si 75%.

Syrový, osobní a depresivní příběh, který odsuzuje násilnou kolektivizaci a celkové poměry po nástupu komunismu, který byl natáčen na přelomu let 1968/1969 a u kterého se již během natáčení vědělo, že půjde rovnou do trezoru. Premiéry (i když ne zcela veřejné) se dočkal až v listopadu 1989 na Filozofické fakultě UK. Velice oceňuji práci kameramana, protože mnoho záběrů věrně vystihuje atmosféru, kterou ještě více podtrhává ponurá zimní krajina. Také herecké výkony se mi zdály velmi povedené a to asi i díky tomu, že dialogy jsou v tomto filmu poměrně strohé a divák tak může ocenit nonverbální stránku hereckého umění. Kdybych to měl shrnout, řekl bych, že Smuteční slavnost ve mě zanechala poměrně silný pocit zhnusení nad poměry v 50. a první polovině 60. let. Hodnotím na 80 %.

Akční oddechovka plná parádních efektů, výbuchů, rychlých aut a krásných žen (Olivia Munn). Divák si užije všechno, co viděl již v prvním dílu, ale nic víc...snad kromě vypráskaných elektrických bičů, které se mi fakt líbily :). Nicméně právě kvůli velké podobnosti s prvním dílem dávám o hvězdičku méně.

Zábavný, pohodový snímek, který si tak trochu dělá legraci z neotřesitelných paradigmat sci-fi žánru, aneb proč by mimozemšťan nemohl mluvit sprostě, chlastat, kouřit trávu a podobně. Za tento nevšední nápad dávám 70%.

Brutální klon Sin City a Mechanického pomeranče plný samoúčelného násilí, vražd a mrzačení není úplně nezajímavé téma. Když se k tomu přidá i sympatický bezdomovec jako vymítač zla a ochránce utlačovaných, máme hned o zábavu postaráno. Herecké výkony Draka a somráka se mi docela líbily. Na druhou stranu od filmu nemůžete čekat nic jiného než výše uvedené. Příběh je až moc jednoduchý a film od začátku do konce jede po předem jasných kolejích. Příznivcům obscénní brutality film doporučuji, jiným jen stěží. Pro mě nějakých 55%.

Několikátý nálev vylouhovaný z původně dobrého filmu, kterým byl Prokletí Černé perly už zákonitě nemůže přinést kdoví jakou podívanou. Piráti i bez Keiry zůstali na podobném levelu, na jakém byla předchozí část, takže by se dalo říct, že se tvůrci zhostili úkolu vymačkat z téměř nezměněného námětu co se dá, poměrně slušně. Opět je to oddechovka s povedenými akčními scénami, hezkými kostýmy i výpravou, ale také s poměrně mdlým dějem. S přimhouřením oka dávám 60%.

V době mého dětství to pro mě byl poklad stříbrného plátna a kdyby tehdy existovalo ČSFD, byl by určitě mezi mými TOP 10 filmy. Nicméně i dnes mírná nostalgie přetrvává a i po dvacátém shlédnutí oceňuji šmrnc, napětí a celkově hezké provedení této evropské kovbojky. U čeho jsem dříve strnule seděl a hltal každé slovo jako by to byla neotřesitelná pravda, u to se dnes bavím, protože nutno přiznat, že o klišé a trošku taky "béčkovost" zde není nouze. Nikdy ale nezapomenu na to, že to pro mě býval opravdový velkofilm!