Valdorffun

Kombinace sportovního prostředí, líbivého rockenrollu a psích očí Mickeyho Rourka může být pro někoho vražedná. Jenže ono to není naivní a prvoplánové. Pro mě je tento film symbolem Rourkova životního reunionu a ať to klidně zní jako klišé, já mu to prostě přeju. Podle mě nijak neškemrá o lítost, celé je to točené velmi přirozenou (progresivní?) kamerou, což příběhu dodává na autentičnosti. Prostě příjemná záležitost, Aronofsky jistě uklidnil ty jeho fanoušky, kteří nepřijmuli Fontánu. Jen doufám, že se zas pustí do něčeho netradičního :-)

V mých očích velmi parodický životopisný příběh rock’n’rollové legendy Jerry Lee Lewise. Nevím, jestli to bylo veselým rozpoložením, při kterém jsem film sledoval, ale hltal jsem každou scénku a obdivoval, jak to klape jako švýcarské hodinky. Sebeparodující Dennis Quaid, rozkošná Winonka ( já jí těch třináct let věřil!) a i ostatní nezaostávají. Asi se na to nebudu dívat víckrát, abych si nepokazil ten naivní feeling, který ve mně setrvává

Přeceňované kýče jsou od toho, aby se přeceňovali.

Velmi citlivý a obsažný velkofilm o vytržení z normálního života, vhození do víru války a o problemtickém návratu zpět. Robert De Niro jako symbol síly a odhodlání dát věci zpět do pořádku, John Savage jako obět válečných hrůz a Christopher Walken jako člověk, který nedobrovolně rezignoval na své původní hodnoty. To vše na pozadí specifické komunity východoevropských emigrantů. Krásný příběh, (nad)přirozené herecké výkony, to vše podpořeno skvělou hudbou a kamerou. Úžasný divácký zážitek!