E-lišáček

"Proboha, ty se díváš na pohádky?!" Zeptala se mi máma, když jsem po dlouhém přemlouvání sebe sama usedla k televizi a pustila si Zámek v oblacích. Po 115 minutách něčeho naprosto dokonalého, fantastického, geniálního, grandiózního, okouzlujícího, dechberoucího a vlastně slovy nepopsatelného, klidně hrdě prohlásím: "Ano, já se ještě teď dívám na pohádky!" Sophie, Calcifer, Howl (krásnější než jakýkoliv nadpozemsky krásný upír z masa a kostí), zámek, ten úžasný terčík, který vás během chvíle přenese na tu nejnádhernější louku ve světě fantazie, Tuřín a všechno/všichni ostatní mi stojí za to, že nikdy nevyrostu a budu tenhle pohádkový příběh moct prožívat znovu a znovu.

Všechny Star Wars jsou skvělé, i když si neudrželi jednotnou úroveň. Ale tenhle díl mi vtáhnul do naprosto dokonale propracovaného světa. Luke, princezna Leia, Han, Chewbacca a i všichni ostatní jsou skvělý a tenhle film se hned zařadil mezi ty nejlepší, co jsem, kdy viděla. Naprosto nechápu, jak jsem bez nich předtím, těch bez mála 18 let, mohla žít. A i když trvá ukrutné dvě hodiny, které rozdýchám u velmi mála filmů, u tohohle to uteklo jako jedno mrknutí oka. A od té doby je mým největším životním snem vlastnit světelný meč a ten úžasný plášť řádu Jediů.

Muzikály jsou moje malá (možná velká) úchylka a tohle je zaručeně ten nejlepší z nejlepších. Hippies, válka ve Vietnamu, drogy, láska, bezmoc, dokonalá absurdita završená úžasnou hudbou a ještě úžasnější režií Miloše Formana dělají tenhle film tím, čím je. V dnešním světě sice nedoceněným, ale třeba (snad) se éra hippies někdy vrátí a Vlasy se dočkají zaslouženého úspěchu.