Philippa

Tak po dlouhé době jsem odcházela s uplakanýma očima...vůbec jsem nechápala, proč se mi po tváři koulí slzy jak hrachy. Vůbec mne to nebavilo, nechápala jsem o čem to je, kde je nějaký...zkrátka "Něco"... ty hvězdičky jsou za jednu nádhernou snovou scénu, ta mne udeřila přímo do srdce...aha a tam se to stalo, ty slzy....asi jsem plakala nad tou bolestí, že už nic jiného nepřišlo...ne Stevene, opravdu nic....

Obdivuji, když tohle někdo udělá a vydá se na pouť a zvláště obdivuji ženu. Cheryl v podání Reese je mi velmi sympatická....je odvážná a je velmi vytrvalá a na ženu poměrně málo hysterická...ale to už je jedno, neb to sama sebe si tam dosazuji :-). Ráda jsem poslouchala Cherylino nitro, ale....... i já se připojuji k zástupu těch, kterým ta druhá flashbacková linie spíše vadila. V každém případě velmi milý film, který stojí za povšimnutí, ovšem aby mé srdce udělalo BUM BUM to se nestalo....

Tak konečně po třech měsících od shlédnutí jsem schopna hodnotit. Vůbec jsem nevěděla co si s tím počít. Jediné co jsem cítila po odchodu z kina, byl hnusnej a těžkej pocit. Nechtělo se mi mluvit a hozená jsem byla do takový divný depky. Asi se mi tohle ještě nestalo. Co jsem to viděla? Co to bylo? Co mi tím chtěl Sorentino ukázat? Snad prázdnotu života v nekonečným večírku...tu ubohost společnosti...Stalo se ovšem něco zvláštního. Postupně mi docházeli některé scény, některé jsem zatoužila uvidět znovu...zkrátka a dobře, je to celý nějak postavený na hlavu...respektive je to pořád v hlavě. Film nechci znovu vidět, ale hodnocení si nemohu odpustit to nejvyšší pro Velkou nádheru...

"Pomalu a klidně" je momentálně heslo nesoucí se naším životem se 4,5letým synkem. To "klidně" si asi umíte představit, když se něco nedaří. Rodinný film mi tím pádem sedl do noty. Jsem dost nadšená pomalým tempem, žádnými zbytečnosti v dialozích a absencí velkých emočních scén, příjemná kamera, výtvarně velmi příjemná šeď skvěle navozující tu správnou atmosféru. Vlastně mi lehce připomínal Rodinný film nějaké severské drama. Ota byl výbornej, ale na můj vkus se právě v těchto scénách moc tlačilo na pilu, nejspíš proto, aby bylo jasný i jinak naladěnému divákovi než jsem já, co to vlastně má znamenat. Ale nejsem si jistá, zda právě tito film docení :-) )známá to viděla a říkala, že vůbec nechápe proč takový film vůbec vzniknul:-) ). Já, ale byla opravdu spokojená, téměř nadšená....

Tak já se musím přiznat...já to neprokoukla. Naletěla jsem totálně. Věřila jsem bezmězně a sežrala to i s naviákem. Nádhera.....pro mne čisté umění,

A proč se jednou za čas nepodívat k nebi, odlepit se od země a nechat se lehce unášet někam do snů, mimo realitu. Unášet krásnými obrazy, milým příběhem, charakterními muži, platonicky se zamilovat a lehce závidět Bathshebě oddanost a lásku Gabriela. Nadávat, co to ta holka vyvádí a nakonci jí to vlastně ze srdce přát. Možná chvílemi i vidět sami sebe, jak stále hledáme s hlavou vztyčenou vzhůru a přitom se stačí podívat pod nohy....

Ano tohle je to, co se mne dotýká. To, co mne nutí se zastavit a chvíli spočinout. Myšlenky nejprve jak splašené koně běhají jedna přes druhou, ale pak ustanou a já vydechnu a řeknu si "Ách...já se mám tak hezky". Kolikrát jsem si říkala, kdybych dostala druhou šanci udělala bych to jinak, ale tady jsem pochopila, že nic nestálo za to udělat jinak, nic mne netížilo tak jako Rhodu TO její.... ohromné zjištění...

Dva příběhy, dva životy a tytéž osoby, nebo spíše duše....čisté a křehké, bolestné a přesto tak očišťující. Pravé přijetí je v pochopení a odpuštění....to je poselství. Prý nakonec všichni pochopíme, že ani karma není....asi to bude ještě pár životů trvat, ale už ta cesta....sakra to je taková síla...

Něco málo tomu do plných chybělo...

Sorry, ale pro mne tu jemnou hranici mezi sentimentem a citovým vydíráním rozhodně nevybalancovali. Kde kurňa byla třeba altetrnatvní léčba? Nebo mi chcete říct, že existuje někdo jako byla Tessa, kdo nemá pud sebezáchovy?Snad ano, ale podle mého názoru to není člověk náturou jako byla ona. Takže jsem tu bulela skoro půlku filmu, ale nakonec jsem vlastně byla naštvaná co si vůbec tvůrci myslí.A jelikož jsem se dívala včera večer, šla jsem ráno do práce s pěkně opuchlým obličejem a za to mi to vůbec nestálo!