Cibulka_C

Tohle je základ československé kinematografie a hotovo. 👍🏻 Zaprvé proto, že je od té doby Vladimír Kratina (✨totální crush material✨) nazýván Drtikolem, zadruhé proto, že tu hraje Tomáš Holý a pes a zatřetí proto, že si všichni z tohodle filmu pamatujeme hlášku, že se Drtikolovi sype zrní, nebo jak si Oldřich Navrátil jakože vylámal všechny zuby kvůli tomu kýblu. 🥲 Tohle si myslím stačilo k tomu, aby se to stalo jasným základem československé kinematografie. Podle mě u nás v minulým století vznikaly nejlepší dětské filmy, protože tohle má tak neuvěřitelný kouzlo. Všichni jsme to viděli a známe to, milujeme to a obdivujeme Tomáše Holého‼️ Takže all in all, za mě je snímek úžasnej, všichni by ho měli vidět a také jej pokládat za základ naší kinematografie. 🙌🏻

Upřímně bych nepoznala, že je to film od Karla Kachyni. Jakože fakt ne… 🥲 Ale je to moc pěkný snímek a na svoji dobu podle mě dost povedený. Lukáš Vaculík nečekaně zase jako milovník - totální crush materiál jako v každým filmu. 🤍🙈 Pro mě měl ten film takový vlny - ze začátku jsem to hltala, pak jsem ho v půlce stopla s tím, že mě to neba a budu pokračovat zítra. Další den jsem přežila asi deset minut a pak to bylo zase super. 🤩 Nejvíc na mě zapůsobila věta - OZNAMUJE SE LÁSKÁM VAŠIM, ŽE JSEM ZASE TADY A ČEKÁM. Jsem pak měla depku z toho, že jsem to dokoukala. Příběh je silný 👉🏻 zamilovaný pár, každý jiné národnosti, není jim dovoleno být spolu a šťastní. Hrozně se mi líbilo prostředí, ve kterém se to odehrávalo. Stará loď, malý pokojík a přece se tam toho tolik vlezlo. Takže all in all, pokud máte rádi Vaculíka, JAKOŽE FAKT MÁTE, tak tohle doporučuju všema deseti. 🙌🏻

Jakoby ten fakt, že místo Václava Postráneckého měl hrát Oldřich Kaiser mě pěkně namíchl, ale zjistila jsem to až po zhlédnutí filmu, takže jsem se na to koukala tak, jak bych se na to prostě koukala bez tohodle zjištění. 👍🏻 Snímek je totálně divnej, nijak mě neoslovil, ale komedie je to vcelku dobrá, co se týče českého standardu. 🙂 Bylo mi asi patnáct, když jsem se na to koukala a až teď zpětně si uvědomuju, že to prostě odpovídá alepoň náznakem tvorbě Marie Poledňákové. Lukáš Vaculík úžasnej, moc pěkně mu nabarvili ty vlasy, to bylo moc fajn. 🙈Václav Postránecký - po tom zjištění mám chuť ho možná tak odignorovat, ale jeho role mě docela bavila. 😀 Zápletka jakási autonehoda a zbytek sledovaný z pozice ducha té autonehody, tohle vymyslí jenom Česko, ale mně se to líbí!! Takže all in all, tohle je totální kravina, ale kouknout můžete neříkam nic. 🙌🏻

Tahle druhá série podle mě neměla absolutně nikdy vzniknout, i když jsem si to po dokoukání té první hrozně moc přála. 🙌🏻 Je totiž mnohem nudnější a nedosahuje skoro průměru té první. Postava Lukáše Vaculíka 👉🏻 Petr Kraj byl takovej nemastnej neslanej, i když byl zase neskutečně chytrej a geniální, to jméno toho psa bych už radši nekomentovala, protože pes se jménem Egon zní tak, že nikdy žádnou vraždu nerozluští a je zralej tak možná na běhání po lese. 👍🏻 Tuhle druhou sérii jsem si pustila jednom jednou, je to neuvěřitelné, ale opravdu jsem ji viděla v premiéře a kupodivu mi ani nevadil ten týdenní rozptyl mezi díly. Samozřejmě některý epizody byly super, některý stály za jméno Egon, ale rozhodně bych to nepovažovala za nějakej propadák. 🙉 Kolem postavy Lukáše Vaculíka se už nic moc nedělo, tudíž mě ta omáčka nijak nenadchla. Takže all in all, tohle je asi spíš jen pro lidi, kteří si taky zamilovali první sérii a nutně potřebujou vidět, co se stane v té další. 😁

Tenhle seriál mě asi dva roky zpátky neskutečně chytnul a já jsem ho viděla asi třikrát za ten rok. 🤷🏼‍♀️ Hrozně mě bavilo si k němu udělat strašně sladkej ovocnej čaj a koukat třeba na čtyři díly v kuse, protože byla jedna vražda rozdělená do dvou… což by mi asi jeblo, kdybych se na to koukala v premiéře a musela bych týden čekat na pokračování. 🥲 Lukáš Vaculík byl úžasnej detektiv, jeho postava byla sice až moc geniální a mě to docela deprimovalo, ale mělo to alespoň spád a nějakou pořádnou zápletku, která se vlastně točila jen kolem jeho postavy. Sice mě celou dobu hrozně iritovalo, že se s postavou Terezy Kostkové kolem sebe pořád ochomítali a nakonec z toho nic nebylo. Toho psa bych rozhodně NIKDY VE SVÉM ŽIVOTĚ nepojmenovala Egon, protože sorry, ale ten pes měl vyloženě tvar obličeje na jméno…. ROZHODNĚ NE NA EGONA prostě. ☝🏻 Samotný příběhy mi přišly docela fajn a napínavý, měla jsem u toho sice pořád hlad, protože Karel Zima furt něco jedl, ale dalo se to přežít. 😁 Za mě seriál rozhodně doporučuju, nechápu, jak jsem ho mohla v jeho premiéře odignorovat, to byla životní chyba. Lukáš Vaculík je nejen totální crush materiál, ale i geniální herec nemilovníků jen tak pro informaci. 😙

Díky za tohle představení, protože je teda fakt něco. ✨ Absolutně nejvíc jsem se do něho zamilovala a pořád se nemůžu rozhodnout, jestli u mě vede 🤍Sebevrah (1989)🤍 od Studia Ypsilon, nebo Hrdý Budžes s Bárou Hrzánovou. Bylo to hrozně vtipný, dvě hodiny byly jako jedna a naprosto obdivuju a furt mi nejde do hlavy, jak se Bára Hrzánová dokázala naučit tolik textu, protože víceméně mluvila na jevišti jenom ona a občas ji doplnili ostatní. 😳 Jednou na to potřebuju zajít naživo, protože to musí být reálně ještě lepší zážitek. Příběh je hrozně roztomilej a nejvíc mi stejně z celé inscenace utkvělo v paměti 👉🏻Na kostele zvoní zvon, seru, sereš, sere on.👈🏻 protože komu reálně ne... PROSTĚ VŠEM. Za mě rozhodně doporučuju každému česko-slovenskému občanovi, páč je to úžasný. 🙌🏻

Ačkoliv už se tady u Hlavy Medúzy nejedná o nejlepší a nejoblíbenější Ypsilonská léta, protože ta alespoň dle mého názoru spadají do 80. až poloviny 90. let - to byly jejich inscenace fakt úžasné, tak tady je to výjimka. ✨️ Hlava Medúzy je naprosto úžasná, i když místy dost zvláštní, ale tak co chci, když je to Ypsilonka, že... tam je všechno tak zvláštní, až je to naprosto jasné. ✌🏻 Příběh mě docela překvapil, protože z názvu inscenace jsem si představila něco zdaleka jinačího, než bych měla. Moc se mi líbily herecké výkony - jak Petra Vacka, který mě tu překvapil, protože jsem ho nikdy neviděla hrát divadlo, kromě jednoho malého útržku z inscenace Bůh, která očividně ani nemá celý záznam 🥲, tak i Jaroslava Kretschmerová. Vůbec se nedivím, že za tohle představení dostal Jiří Lábus cenu Thálie, protože podal herecký koncert. 🎭 Sama osobně musím tuhle inscenaci doporučit, bavila mě, sjela jsem ji za jeden večer a docela mě překvapilo, že mezi těma dvěma hodinama nebyla přestávka... nebo jsem si jí jenom nevšimla? 🤔

Super a kvalitní zpracování Malostranských povídek, které má absolutně osmdesátkový vibe už jen tím neremasterováním. :D Jakoby když je povedená předloha a kvalitní herecké obsazení, jen málokdy se to nepovede. - Ale to zrovna není tento případ, protože my víme, kdo tam hraje. 🫦🔥 A proto se to povedlo a ještě mi to pomohlo s povinnou četbou, takže neber to. A Malostranské povídky jako jsou zajímavé, change my mind.  Je teda zfilmovaných jen šest povídek z celých třinácti, ale sama osobně bych řekla, že to bohatě stačí uf, I KDYŽ ☝🏻 v osmdesátých letech bylo docela zvykem dělat třináctidílný seriál, tak to mohli vzít rovnou jedním vrzem. 🤷🏼‍♀️ Oldřich Kaiser tam měl jen menší roli a byl tam jen občas na chvíli, ovšem ve skoro VŠECH DÍLECH! a proto se velmi vyplatí seriál zhlédnout, a proto taky doporučuji, a proto si to pusťte.

Docela zajímavý životopis, který se soustředil především na začátky Ivety Bartošové, ale osobně mi přišlo, že jsme se dozvěděli víc věcí o Sepéšim než o ní samotné. 🤷🏼‍♀️ Sama jsem si teda nemyslela, že byl Petr Sepéši takovej idiot nebo spíš, že se choval jako takovej idiot. Celou dobu mě nejvíc vytáčelo, jak všem hrozně dlouho trvalo, než se vyjádřili… třeba i samotná Iveta - mně tak strašně drásala nervy, když třicet sekund mlčela a prostě nic neřekla. 🙈 Chvílemi mě příběh dojímal, hlavně ve třetím díle. Ani nevím proč, buď jsem prostě přecitlivělá, nebo to fakt bylo dojemný. Každopádně jsem moc ráda, že tu něco takového vzniklo, o Ivetě Bartošové konečně něco pěknýho a něco, co ukazuje, že stojí za to být rád, že v naší zemi byl někdo takový. 🤍 Všichni herci mě neskutečně překvapili, hlavně ta podoba… ani ne tak představitelky Bartošové, jako představitele Sepéšiho… to byl fakt úlet. Tahle třídílná minisérie mě fakt bavila, sjela jsem ji za jeden den, takže za mě můžu rozhodně doporučit i těm, kteří nikdy Ivetu Bartošovou neposlouchali, ale alespoň ví, že někdy existovala. 🙌🏻

O Hráčích od Gogola jsem vždycky jenom slyšela a nikdy neměla odvahu si alespoň přečíst o čem to vůbec je. 🙈 Náhodou jsem ale narazila na tenhle úžasný záznam a jako milovnice starých záznamů divadelních inscenací jsem tu ztvrdla přesně dvě hodiny a připadala si, jako kdybych v tom Činoheráku seděla naživo. Tihle Gogolovi Hráči byli úžasní - a to hlavně díky Josefu Abrhámovi 🕊, Jiřímu Kodetovi (jako omg, ale asi na něho mám crush ✨), Petrovi Nárožnému, který tam sice celou hru skoro jen existoval, ale jeho postava byla absolutně nejvtipnější. Víceméně to hrálo jen šest lidí a všichni tak moc přesvědčivě, že mi po chvíli i přestalo vadit to neustálé řvaní. Ze začátku jsem si pořád dokola kladla otázku, jak dlouho se Josef Abrhám učil ty tríčky s těma kartama. Druhá polovina mě chytla o něco víc, bylo tam víc lidí, víc se toho dělo a byly i mnohem vtipnější situace. Takže za mě tohle rozhodně doporučuju všema deseti, je to úžasný zážitek, i když je to “pouze” záznam. 🎲🃏♦️