Agonie

Tak se mi přes JsmeFér dostal do rukou tenhle "dokument" a jsem dost zklamaný, protože se to nedá nazvat dokumentem. Je tam minimum faktů a do konce 86 minut se nic poměrně nedozvíte. Film se nedá doporučit lidem, který jsou proti homosexuálním sňatkům, protože film ani vůbec nepočítá s tím, že by se to takovým lidem dostalo do rukou. A největší zklamání je, že to není o tom strašně dlouhém boji a kampani, ale o lidech, který za tím stojí, a jejich pocitech a vjemech. S tím se také váže docela dost otevřená a silná emocionální manipulace skrze hudbu a kameru. Jestli se na to podíváte jako na emocionální drama o obyčejných lidem dělající něco nemožného, tak je to úžasný. Ale jestli chcete chladná fakta a čísla, tak to nedokážu doporučit.

Má to strašně hustou atmosféru (hustou jako mlha; heheh), ale scénář je dost slabý a pořádně nefunguje. Dokáži si to představit s lepším scénářem, že by to byla pořádná jízda, ale bohužel no..

Tři začátečnické rady pro tvorbu hororového filmu (či jakékoliv žánru, kde má být napětí): 1.) neobsazujte Peñu jako hlavní postavu; 2.) neobsazujte Peñu jako kohokoliv; 3.) mějte nápad, co chcete točit - klišé nejsou nápad. Okay?

Strašně moc jsem si užíval kameru, ale taky to může být tím, že jsem ujetý z černobílého, čtvercového formátu. Nicméně se jedná o silně atmosférický zážitek, který se snaží působit reálně (velkou část zabere sledování televize a poslouchání rádia), jenže dost to pohřbí příšerní neherci.

Netflix mě už nějakou chvíli šikanoval doporučením tohoto filmu, tak jsem si ho z nudy pustil, aniž bych věděl, o co se jedná. Jaké strašné zděšení, když se na obrazce zobrazilo jméno režiséra. Námět je fajn; zpracování naprosto příšerný. Nedrží to žádnou atmosféru. Otravný a hodně špatný "lekačky." Scénář není až tak špatný, ale přes průměr se nedostane ani jedna scéna.

Nedokázal jsem se do filmu pořádně dostat kvůli Nicholsonovi, který celou dobu přehrával jak svině. Navíc mě ke konci začala otravovat hudba, která je sice výborná, ale minimalistická a používá dost často hudební klišé, což samo o sobě není vůbec problém, ale když to posloucháte dvě hodiny v kuse, tak to začne být... no, silně otravný.

Tož jeden z prvních filmů o Hirošimě a Nagasaki bez Hirošimy a Nagasaki. Inu, ačkoliv mě příběh bavil, scénář má dost velký, debilní díry. Efekty jsou asi fajn, ale Tarantule mění mezi shoty a scénami svou velikost (nejdřív je obrovská jak hory, ale pak se zmenší, aby mohla někoho sežrat). A zvukový efekty taky suckují péro.

Varuji předem, že se jedná o retake, což znamená, že kompilace demence z původního dílu pokračuje i zde.

Sorry, ale nebojím se hlasitých zvuků, nevylekají mě, ani neznechutí, ale hlavně: nepobaví mě. Jako jo, je to zábavnější než jednička, ale jen protože to má aspoň nějakou osobnost. Btw: říkat si hodinu a tři čtvrtě pořád dokola: "hmmm, náhodný předmět, kterému věnovali drahocennou stopáž, to mě zajímá, jestli se daný předmět znovu neobjeví ve "strašidelné" scéně," je otravný. (Prequel prequelu, LoL)

Rekord v Deus ex machina za minutu.