ArturDent

Noooo, nějakej čas jsem si říkal, že to nakonec nebude tak špatný a že se tvůrci s první Věcí popasovli docela dobře... Bohužel následující vykošťovačka a naprostý odkrytí věci jako nějakýho bez obalu vraždícího monstra to prostě podělalo... Ptal jsem se mladý, která neviděla Věc (tu opravdickou), co na to povídá... Řekla, že to je pí.ovina... Souhlasím

Lituji, že ona havárie jaderné elektrárny nebyla výbuchem o síle alespoň 100 megatun TNT. Pak by stačil několikavteřinový šot o přeměně hlavních „hrdinů“ v plynné skupenství a ne 105 minut trvající utrpení... Nicméně pokud jaderná energie dokáže iniciovat vznik takového filmu, pak je bezesporu životu nebezpečná...

Upírská tématika není úplně mým šálkem čaje. I u mého oblíbeného spisovatele Stephena Kinga řadím Salem´s Lot k těm méně zajímavým dílům. Tenhle film mi doporučil kamarád a já nebyl (bohužel) proti… Vždycky jsem chápal upíry jako jakousi prastarou aristokracii, tak nevím, proč tady komunikují jako banda dementů nebo tlupa neandrtálců... A vůbec, odkud se tam ty potvory vzaly, čeho chtěly dosáhnout a kam hodlaly "nenápadně" pokračovat? Překvapila mě představa tvůrců o polární noci – jeden den máme normálně sluníčko - asi tak pět nebo šest hodin - to pak jednou večer zapadne a následuje 30 dnů trvající černočerná noc. A pak to sluníčko zase jednou vyjde a hurá do plavek… Teda,někteří spíš do urny.... Ne, tohle u mě nefungovalo. Hvězda za to, že jsem to vydržel do konce, který mě (bez ironie) fakt dojal.

Sci-fi/komedii/akční (to méně)/thriller mám rád, a tak jsem se na tenhle počin, chválený zde na CSFD i mými přáteli, těšil. Bohužel mě čekalo trpké zklamání. Mělo to být vážné? Nebylo. Měla to být komedie? Proč to nebylo vtipné? Měla to být pohádka? Já bych na to děti do kina nevzal… Nejintenzivnější „zážitek“ z celého filmu mám z Chrise Tuckera a to jen pro to, že ho Bruce Willis asi tak po 30 vteřinách bohužel nezabil. Zkrátka a dlouze: Příběh o zlé žhavé kouli, kterou má zastavit drsný taxikář s pomocí elementu (jenž neumí - stejně jako drsný taxikář - anglicky) a nějakých kamenů, které má bůhvíproč ukryté v útrobách emzácká operní diva, mě nijak neoslovil. Jedna hvězda za dokoukání do konce a jedna za Jovovich, kterou nemám rád, ale tady mi jako zrzavá žvatlající dívčina přišla alespoň roztomilá. Fakt dvě hvězdy? No dobrá, když už jsem je slíbil..

Jako člověka, který má rád hory a rád tam leze (ne, na K2 jsem ještě nebyl, ani se tam nechystám), mě zaujaly nádherné scenérie. Nevadily mi nesmysly kolem lezení. Zkrátka jen pohodová večerní oddychovka s velehorskou tématikou. Víc jsem nečekal a ani nežádám...

Jsou filmy, kde mě nelogičnost a evidentní nesmysly neskutečně dráždí. Proč mi to nevadí u filmu, který je takovými věcmi doslova napěchovaný? Proč by měla ustávat aktivita Slunce? Je přeci známo, jaký život čeká naši hvězdu, případné lidstvo bude mít ke konci jejího života určitě jiné problémy než zimu. Proč hodit do slunce atomovou bombu, jak by ho měla přivést k životu? Z jakého materiálu by měl být tepelný štít lodi mířící ke Slunci (mimochodem, proč je tento štít konstruovaný z nějakých panelů odklápěných hydraulikou)? Jak mohl sedm let přežít člověk, jehož stav napovídal, že by ani na specializovaném popáleninovém oddělení špičkové nemocnice nežil víc než pár hodin? Kravina stíhá blbost a blbost následuje za kravinou… Proč je mi to jedno? Protože mě to opravdu bavilo a udrželo mě to v křesle od začátku do konce. Překrásné pohledy na Slunce, výstup do volného prostoru v úžasných pozlacených skafandrech, Kyslíková zahrada, objevení Ikara 1 a jeho přismahlé (a až na výjimku zesnulé) posádky… Tohle ty kraviny přebilo. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, nakonec dám 4

Neviděl jsem film, který by se mnou cloumal jako tohle DÍLO. Životy obyvatel jedné z mnoha obyčejných vsí jsou dotčené světovými událostmi – druhá sv. válka skončila a po krátkém čase oddechu nastupuje nová totalitní mašinérie, která zasáhne do jejich osudů… Všechny postavy jsou úžasné, dokázal jsem s nimi cítit, přemýšlel jsem o jejich konání a motivech, měl jsem chuť se s nimi opít a jít nad ránem hnípat pod strom... Jednou jsem se smál u odpalování nalezené miny, jindy mi vlhly oči – třeba když Zášinek tančil se svojí ženou nebo když umíral Jořka s pyřkem, někdy mnou cloumala beznaděj, když jsem sledoval bezmocnost obyčejného člověka a viděl, jak se mění charaktery sousedů a přátel… Je to patetické, ale tohle mě prostě zasáhlo do srdce. Tenhle film u mě stojí na stupních vítězů – a nejspíš na tom nejvyšším.

Zrovna dnes jsem se díval. A v šestatřiceti se ve mě znovu radoval ten malý kluk, co na to šel do kina třikrát během jednoho týdne.